Čís. 8262.


Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
Do usnesení rekursního soudu ve věcech určení nájemného jest nepřípustným dovolací rekurs bez ohledu, jakého obsahu jest rozhodnutí soudu druhé stolice, zda návrhu vyhovuje či návrh zamítá, či jej pro formální nedostatek odmítá.

(Rozh. ze dne 31. srpna 1928, R I 599/28.) Soud prvé stolice zamítl návrh na určení nájemného, rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Dovolací rekurs do tohoto usnesení rekursní soud odmítl jako nepřípustný.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Předpis § 24 zákona o ochraně nájemníků (dřívějšího i nynějšího) vylučuje další opravný prostředek do rozhodnutí soudu druhé stolice ve věcech určení nájemného podle §§ 21 a 22 téhož zákona. Zákon nerozeznává, jakého obsahu jest rozhodnutí soudu druhé stolice, zda návrhu vyhovuje, či návrh zamítá, či jej pro nějaký formální nedostatek odmítá. Účelem tohoto předpisu — právě tak jako předpisu § 4 (5) zák. o ochr. náj. — bylo obmeziti počet stolic na dvě, jakoby další opravné stolice nebylo, takže řízení končí u rekursního soudu, ať rozhodl jakkoliv. Není tedy správným názor stěžovatelův, že § 24 zák. o ochr. náj. má na mysli jen rozhodnutí ve věci a že proti zamítacímu (správně odmítacímu) usnesení rekursního soudu jest další stížnost přípustná podle § 16 nesp. říz. i tehdy, bylo-li odmítací usnesení prvního soudu ve druhé stolici potvrzeno. Ostatně se stěžovatel k svému uspokojení upozorňuje na rozhodnutí čís. 7026 sb. n. s. Dodati sluší, že nejde o dovolací rekurs, nýbrž o rekurs proti usnesení rekursního soudu, jenž odmítl dovolací rekurs stěžovatelův pro nepřípustnost. Tento rekurs, který směřuje proti odepření předložení spisů nejvyššímu soudu, jest sice přípustný, ale — jak bylo vyloženo — není oprávněný.
Citace:
č. 8262. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 124-125.