NPD documents search: Všehrd, 5 (1924) - Otázky 2. sjezdu právnického

— Čís. 7353 —
Čís. 7353.

Ten, kdo tvrdí, že není podnájemníkem, nýbrž v přímém právním poměru ku pronajímateli, může se proti tomu, by exekuce na vyklizení povolená proti nájemníkovi nebyla též proti němu vykonána, brániti buď tím, že včasně ještě před početím exekučního výkonu upozorní na to exekuční soud, nebo až při výkonu samém ve smyslu § 68 ex. ř., anebo žalobou podle § 39 čís. 5 ex. ř., nikdy však žalobou podle § 37 ex. ř. Důkaz, že jest tu jím tvrzený přímý poměr nájemní, náleží v řízení podle § 55 ex. ř. (ve sporu podle § 39 čís. 5 ex. ř.) domnělému podnájemníkovi.
(Rozh. ze dne 29. září 1927, R I 835/27.)
V exekučním řízení vyklizením nájemníka Ludvíka H-a oznámil před výkonem exekuce Otto R. exekučnímu soudu, že vyklizovaných místností nepoužívá již jako podnájemník Ludvíka H-a, nýbrž na základě samostatného nájemního práva, jež prý umluvil s vymáhajícím věřitelem, — Čís. 7353 —
a navrhl, by exekuce vyklizením, pokud čelí proti němu, byla zastavena. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Otty R-a.
Důvody:
Vymáhajícímu věřiteli, jenž si vymohl exekuční titul na vyklizení místností proti nájemci Ludvíku H-ovi, byla povolena exekuce vyklizením najatých místností. Stěžovatel Otto R. tvrdí, že oněch místností již nepoužívá jako podnájemník Ludvíka H-a, nýbrž na základě samostatného práva nájemního, ježto prý umluvil s vymáhajícím věřitelem, že, jakmile H. se vyklidí, může dále používati místnosti jako nájemník, takže ustanovení § 568 c. ř. s. nemůže býti proti němu použito. Oznámiv to exekučnímu soudu bezprostředně před výkonem vyklizení, navrhl, by exekuce na vyklizení, pokud čelí proti němu, byla zastavena. Z toho, co předesláno, je patrno, že stěžovatel se tímto podáním nedomáhá ničeho jiného, než by výkon exekuce nebyl proti němu jako podnájemníkovi proveden. Výpovědi vydobyté proti nájemníkovi jsou účinné a vykonatelné též proti podnájemníkovi, pokud tomu nevadí právní poměr, jenž jest mezi podnájemníkem a pronajímatelem (§ 568 c. ř. s.). Zákon však tímto předpisem neustanovuje výslovně, jak se má soud zachovati, vznikne-li spor o to, zda jde o poměr podnájemní, či o jiný poměr. Ten, kdo tvrdí, že není podnájemníkem, nýbrž v přímém právním poměru ku pronajímateli, může se však proti tomu, by exekuce na vyklizení povolená proti nájemníkovi nebyla též proti němu vykonána, brániti bud’ tím způsobem, jak učinil stěžovatel, že totiž včasně ještě před početím exekučního výkonu upozorní na to exekuční soud neb až při výkonu samém ve smyslu § 68 ex. ř., nebo žalobou podle § 39 čís. 5 ex. ř., nikdy však žalobou podle § 37 ex. ř. (rozh. čís. 324, 5187 a 5819 sb. n. s.). Opačný názor, hájený rekursním soudem, nelze schváliti a tento důvod napadeného usnesení tedy neobstojí. Nicméně je však rozhodnutí rekursního soudu ve věci správné, což plyne z těchto úvah: Mezi stranami nebylo sporu o tom a stěžovatel naopak výslovně připustil, že místností, o něž jde, používal jako podnájemník Ludvíka H-a. Tvrdí-li nyní stěžovatel, že později mezi ním a vymáhajícím věřitelem vznikl přímý nájemní poměr, mohl by výkon povolené exekuce podle § 568 c. ř. s. proti němu býti odepřen jen, kdyby stěžovatel prokázal za šetření, jež soud může podle § 55 ex. ř. zavésti, že je tu jím tvrzený přímý poměr nájemní. Důkaz v tomto směru náleží v řízení podle § 55 ex. ř. právě tak, jako v případném sporu podle § 39 čís. 5 ex. ř., domnělému podnájemníkovi. Tomu nasvědčuje nejen doslov § 568 c. ř. s. (»pokud tomu nevadí právní poměr, jenž jest mezi podnájemníkem a pronajímatelem«), z něhož plyne, že tu jde o námitku, kterou musí prokázati ten, kdo se jí brání, nýbrž i úvaha, že vymáhajícímu věřiteli nelze uklákati důkaz o záporné skutečnosti, že mezi ním a domnělým podnájemníkem není přímého právního poměru, jenž by podle § 568 c. ř. s. bránil — Čís. 7353 —
výkonu exekuce. Stěžovatel za šetření, jež podle § 55 ex. ř. soud zavedl, neprokázal, co tvrdil, naopak exekuční soud uvádí, že otázka, zda stěžovatel jest v poměru nájemním, zůstala spornou. Za tohoto stavu věci soud rekursní nepochybil, uznav, že toho času není důvodu, by výkon exekučního vyklizení proti stěžovateli byl odepřen a zamítnuv důsledkem toho stěžovatelův návrh.

Citace:

č. 7353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 176-178.