Čís. 4083.

Není třeba, by porušení povinné úcty k soudu (§ 86 c. ř. s.) bylo úmyslné, stačí i takové, jehož by se strana (její právní zástupce) při použití povinné pozornosti nebyli dopustili.
(Rozh. ze dne 6. srpna 1924, R I 574/24).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu zástupce strany (advokáta) do usnesení odvolacího soudu, jímž mu byla uložena pořádková pokuta dle §u 86 c. ř. s.
Důvody:
Ač nejvyšší soud nemá pochybnosti, že si stěžovatel nebyl zcela vědom ostrosti obratu, použitého v přípravném spisu, že se závadného nájezdu proti soudu dopustil v zápalu a že tudíž neměl v úmyslu uraziti soud, nemohl přece jeho rekursu vyhověti, neboť pořádková pokuta podle §u 86 a 220 c. ř. s. stíhá nejen úmyslné porušení povinné úcty k soudu, ale i takové, jehož by se strana, pokud se týče její právní zástupce, při použití povinné pozornosti nebyli dopustili. Kdyby stěžovatel byl použil dotyčného obratu úmyslně, zakládalo by jeho jednání mimo to po případě i trestně stíhatelný čin. Ustanovení §§ 86 a 220 c. ř. s. bylo tudíž u stěžovatele právem použito a pokuta mu nemohla býti prominuta a to ani podle §u 522 c. ř. s., poněvadž tohoto ustanovení v tomto případě nelze užíti.

Citace:

č. 4083. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 142-143.