Č. 9114.

Vojenské věci. — Zaměstnanci veřejní.— Řízení před nss-em: * Výrok mno, jímž vyřízena byla stížnost vojenského gážisty na vadný popis, není rozhodnutím neb opatřením úřadu správního ve smyslu § 2 zák o ss.
(Nález ze dne 13. března 1931 č. 4278/30.)
Věc: Dr. Bohuš T. v Praze proti ministerstvu národní obrany o kvalifikační popis.
Výrok: Stížnost se z části zamítá jako bezdůvodná, z části se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. výnosem nebylo vyhověno stížnosti, kterou st-1 podal na vadný popis oznámený mu dne 14. ledna 1929 a 18. února 1929.
Stížnost namítá v prvé řadě , že nař. výnos není pouhým dobrým zdáním o kvalitách st-lových, nýbrž že je rozhodnutím, resp. opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss, a dovozuje z toho, že stížnost k nss je přípustná. Povahu výnosu toho jako rozhodnutí, resp. opatření ve smyslu § 2 zák. o ss dovozuje st-l z následujících okolností: 1. že rozhodnutí o stížnosti na popis (§ 33 odst. 4 služeb, předp. A-4-1) vydává samo mno, tedy orgán, který jest úřadem správním, 2. že popis a posudky jsou v mezích podmínek § 23 odst. 2 cit. služ. předp. při stanovení kvalifikace závazné a stanovená nepříznivá kvalifikace má bez jakýchkoliv dalších aktů přímé právní účinky — (nezpůsobilost býti povýšenu, nezpůsobilost zastávati jiné nebo vyšší velitelství, resp. úřad), — 3. že nař. výnos je vydán samým mno, které vydává další akty opírající se o stanovenou kvalifikaci, a vydávalo by tedy mno jakožto úřad dobré zdání samo pro sebe, což se st-li vzhledem k uznaným zásadám řízeni správního zdá nejen nezvyklým, nýbrž přímo nemožným.
Nss nemohl stížnosti v tomto směru dáti za pravdu. Kvalifikací důstojníka rozumí se zjištění oněch vlastností, schopností a znalostí, které ten který důstojník má; jejím účelem jest, aby důstojníka mohlo býti podle jeho individuality použito pro potřeby vojska co nejúčinněji. Jde tedy o pouhé zjištění okolností směrodatných pro upotřebení důstojníka a již z toho plyne, že výrok o kvalifikaci důstojníkově svou povahou neupravuje ani nezakládá právní poměry s účinky právní moci, nýbrž jest pouhým posudkem o kvalitách důstojníkových.
Na tom nic nemůže změniti skutečnost, že kvalifikace se stanoví zvláštním řízením, podle něhož postup kvalifikační sestává ze tří fásí (popis důstojníka, posudek a stanovení kvalifikace — § 7 služ. předp. A-4-1), a že připuštěna jest adm. stížnost na popis nebo posudek, resp. rozklad proti kvalifikaci nevyhovující podle § 23 odst. 4 služ. předpisu A-4-1, ježto ani rozhodnutí o těchto opravných prostředcích nemá jiného obsahu nežli zjištění oněch směrodatných okolností. I když mno jest úřadem správním, neplyne z toho ještě, že každý úřední akt úřadem tímto vydaný musí býti rozhodnutím nebo opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss. Záleží na povaze dotyčných aktů správních, a není-li zásadně vyloučena možnost, aby žal. úřad vedle autoritativních, právní moci schopných aktů vydával i akty jiné, ať již prohlášení voj. správy jako strany, či dobrá zdání o okolnostech voj. správy se týkajících, pak nemůže býti ani závady, aby prováděl určitá zjištění o okolnostech pro voj. službu důležitých, třebaže zjištění ta tvoří pak v některých směrech skutkové předpoklady pro autoritativní úpravu poměrů právních, byť i prováděnou samotným mno. St-l nemůže ani s úspěchem namítati, že nepříznivá kvalifikace má bez jakýchkoliv dalších aktů přímé právní účinky (námitka ad 2), ježto účinky, na které st-1 poukazuje, nejsou účinky právními, kdyžtě ani na povýšení ani na zastávání velitelství nebo úřadu není právního nároku.
Z úvah těchto plyne, že nař. výnos není rozhodnutím nebo opatřením úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss, a tvrdí-li stížnost opak, není důvodná. Není-li pak nař. výnos rozhodnutím ve smyslu cit. předpisu, nemůže býti napadán samostatnou stížností a slušelo tedy stížnost, pokud se zabývá meritem věci, odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 9114. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 532-533.