NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 4890
.
Učitelstvo (Slovensko): * Výpomoc podle vl. nař. ze 7. dubna 1920 č. 225 Sb. náleží jen takovému učiteli církevní školy ludové, jenž dne 17. dubna 1920 byl aktivním učitelem školy vydržované náboženskou společností s podporou státní, anebo za platnosti tohoto nař. se jím stal.
(Nález ze dne 11. září 1925 č. 16801.)
Věc: Marek W. v N. (adv. Dr. Gejza z Nových Zámků) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o doplatek požitku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l působil jako učitel na židovské škole lidové v N. ode dne 1. září 1890. Do učitelského pensijního ústavu byl přijat 1. listopadu 1890. Výnosem školského referátu v Bratislavě z 30. září 1919 byla tato škola zrušena a st-l, byv sproštěn služby, pobíral dále své posavadní služební požitky od státu, až mu pak dne 30. dubna 1920 byly zastaveny. Po té podáním z 10. října 1920 zažádal u školského referátu v Bratislavě za pensionování a poukázání patřičných požitků pensijních, aniž při tom uplatňoval nárok na doplacení svých, dnem 30. dubna 1920 zastavených služebních požitků od zastavení až do pensionování. Školský referát v Bratislavě této st-lově žádosti vyhověl výnosem ze 17. srpna 1921, avšak pensionoval ho s působností již ode dne 1. května 1920 a přiznal mu od té doby, odvolávaje se na § 3 zák. článku XLIIII z roku 1891 a bera za základ službu 30 roků, pensi ročních 1920 K a válečnou podporu per 660 K. Odpovídající tomu pensijní dekret byl doručen st-li dne 23. října 1921.
K stížnosti dnešního st-le bylo toto rozhodnutí nálezem Boh. 1851 adm. zrušeno pro nezákonnost, pokud vyřklo st-lovo pensionování s působností před doručením pensijního dekretu, kdežto jinak byla stížnost zamítnuta jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná. Při svém výroku dle § 7 zákona o ss vycházel nss z právního názoru, že pensionování, kterým se dosavadní právní poměr, totiž služební poměr, ruší a nový právní stav, stav pense zakládá, jest aktem konstitutivním, jehož působnost může nastati teprve okamžikem, kdy strana byla o něm uvědomena.
Na základě cit. nálezu vydal žal. úřad nové, nyní nař. rozhodnutí tohoto obsahu:
»Poněvadž nss zrušil zdejší výnos ze 17. srpna 1921, pokud tento vyřkl Vaše pensionování s účinností před doručením tohoto výnosu, opravuje se Váš pensijní dekret v tom smyslu, že Vaše pensionování počíná dnem 1. listopadu 1921 a zároveň přiznává se Vám nárok na služební požitky, které jste měl dne 30. dubna 1920 zastavené i na dobu od 1. května 1920 do 31. října 1921. Současně činí se opatření, aby Vám tyto požitky po odečtení pense, kterou jste na tuto dobu vybral, byly poukázány a to: 1430 K roční, plat doplňující státní podpory, 1200 K roční válečné podpory. Po odečtení pensijních požitků v úhrnné roční částce 2580 Kč patří Vám jako doplatek na jeden rok 50 Kč, t. j. na 18 měsíců 75 Kč. Nárok na mimořádnou drahotní výpomoc ve smyslu vlád. nař. č. 225/1920 Vám přiznati nebylo možno jednak proto, že v době, kdy tato drahotní výpomoc byla povolena, jste se v činné službě již nenalézal, byv služby sproštěn dnem 30. září 1919 — jednak z toho důvodu, že v době, za kterou uplatňujete nárok na tuto drahotní výpomoc, činnou službu jste nekonal. Tímto se vyřizuje Vaše žádost de pres. 16. května 1923 a případné další Vaše žádosti v záležitosti poukázání patřičných požitků. Zároveň se Vám znovu upravuje služební doba do pense započítatelná a započítává se Vám doba od 1. listopadu 1890 do 30. září 1919 jako služba skutečná a po přerušení skutečné služby, t. j. od 1. října 1919 do 30. září 1920 jeden rok ve smyslu § 7 zák. čl. XVI z r. 1913, t. j. 29 roků 11 měsíců, okrouhle 30 roků. Podle toho máte nárok na 80% pensijního základu 2400 Kč, t. j. na 1920 Kč ročně. Na kolik tento zvýšený pensijní základ Vám byl již zdejším výnosem ze 17. srpna 1921 upraven, žádost Vaše o zvýšení pensijního základu je bezpředmětná.«
Stížnost shledal nss bezdůvodnou:
Stížnost nenamítá ničeho proti tomu, že nyní nař. rozhodnutím byl termín pensionování st-lova stanoven na den 1. listopadu 1921 a že mu dnem 30. října 1921 byly požitky aktivní zastaveny. Neměl proto ani nss možnost zkoumati, zda tímto způsobem byl proveden cit. zdejší nález, po př. zda a jaký vliv na termín pensionování st-lova a poukaz jeho požitků by mohla míti okolnost, že rozhodnutí žal. úřadu ze 17. srpna 1921 bylo cit. nálezem částečně zrušeno a že nové rozhodnutí bylo žal. úřadem vydáno 30. listopadu 1923.
1. Stížnost především tvrdí, že prý st-l podle zák. č. 274/1919 a 541/1919 náleží do 2. stupně VII. platové třídy a že má prý nárok na přiměřené doplacení požitků za dobu od 1. září 1919 do 30. května 1920 a dále do 31. října 1921 (1. listopadu 1921) částkou 54226 K 64 h.
Námitka tato není důvodná. Zákon z 23. května 1919 č. 274 Sb. přiznal sice v čl. II. učitelům veřejných škol povšechně »služební příjmy rovné oněm, které náležejí státním úředníkům«, a dosáhli tedy učitelé veř. škol národních v důsledku tohoto předpisu, dále předpisu čl. VI cit. zák. od 1. listopadu 1918 požitků úřednických, tudíž od 1. září 1919 požitků ve výměře stanovené zákonem ze 7. října 1919 č. 541 Sb.
Stížnost však přehlíží, že zákon č. 274/1919 podle výslovného předpisu čl. I odst. 1 platil původně jenom pro učitelstvo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kdežto v příčině ostatních částí státu čsl. bylo v odst. 2. cit. čl. I ponecháno moci nařizovací, aby určila, »kdy mají ustanovení tohoto zákona nabýti platnosti v ostatních částech státu čsl.«
Tohoto zmocnění použila vláda (ve smyslu § 55, § 64, posl. odst., §§81 a 84 ústavní listiny) v příčině učitelstva na Slovensku tím způsobem, že nařízením z 26. března 1920 č. 181 Sb. ustanovila, že předpisy zák. č. 274/1919 nabývají ode dne 1. září 1919 účinnosti »pro učitelstvo působící na státních, obecních a občanských školách na Slovensku.«
Takovýmto učitelem však st-l, který byl naopak učitelem školy ne-státní, konfesionelní ve smyslu zák. čl. XXVII : 1907, není a nebyl Zákon č. 274/1919 a jím provedená požitková parifikace učitelstva se státním úřednictvem se tedy na st-le vůbec nevztahuje, takže st-l nemůže důvodně uplatňovati nějaké nároky na to, aby jeho požitky byly vyměřeny tak, jak se zákonem č. 541/1919 stalo pro státní úřednictvo.
2. Ovšem jest pravda, že také učitelstvo škol nestátních (církevních a obecních) na Slovensku stalo se do jisté míry účastným platových výhod zákona č. 274/1919 a to tím, že mu vlád. nařízením ze 7. dubna 1920 č. 225 Sb., jehož platnost byla řadou pozdějších nařízení čas od času prodlužována, za určitých předpokladů byla povolována výjimečně výpomoc rovnající se rozdílu mezi dosavadními požitky těchto učitelů a oněmi požitky, jež by tomu kterému učiteli náležely, kdyby působil na školách státních (t. j. požitky rovnajícími se zhruba požitkům státních úředníků).
Výpomoc tato však podle výslovného předpisu § 1 cit. nař. č. 225/1920 přísluší toliko aktivnímu učitelstvu škol obecných a občanských na Slovensku, vydržovaných z prostředků náboženských společností nebo obcemi s podporou státní, a to — jelikož nařízení to nabylo účinnosti dnem vyhlášení (§ 5), t. j. 17. dubnem 1920 jen takovým učitelům, kteří toho dne ještě byli (nebo později se jimi stali) aktivními učiteli škol vydržovaných toho dne z prostředků náboženských společností.
Takovým učitelem však st-l rovněž nebyl, neboť podle shora vylíčeného děje byla škola, na které působil, již výnosem školského referátu z 30. září 1919 zrušena a st-l služby zproštěn; nebyla tedy škola ona dne 17. dubna 1920 — jsouc zrušena — již vůbec školou vydržovanou náboženskou společností, ani nemohl ovšem st-l tohoto dne býti aktivním učitelem takovéto školy.
Pokud st-l, který proti tehdejšímu zrušení školy a svému sproštění služby stížnost na nss nepodal, teprve v nynější stížnosti uvádí, že nebyl nikdy služby sproštěn, což by se bylo mohlo státi toliko suspensí anebo pensionování, a že není prý zákonného předpisu, který by učitele nepensionovaného zbavoval nároku na požitky učitele aktivního, a že není zákona neb nařízení, jež by žádalo, že by učitel vskutku musil učiti, nemůže se nss nyní již námitkami těmi jako opožděnými zabývati, naopak musí vycházeti ze shora uvedeného skutkového a právního stavu, že škola st-lova byla již v roku 1919 zrušena a st-l služby sproštěn.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4890. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 95-98.