Č. 12899.


Policejní věci: Činy, jež byly spáchány před účinností vlád. nař. č. 27/1934 Sb. a zakládají skutkovou podstatu § 7 zákona č. 568/1919 Sb., jsou podrobeny soudní pravomoci.
(Nález z 15. května 1937 č. 12571/37.)
Věc: Heřman B. v Užhorodě proti rozh. zem. úřadu v Užhorodě z 26. května 1934 o přestupku bezdůvodného zdražování.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Užhorodě z 23. dubna 1934 byl st-l uznán vinným přestupkem § 2 odst. 1 vlád. nař. č. 27/1934 Sb., jehož se jako odpovědný zástupce firmy R. a B. v Užhorodě dopustil tím, že od 14. února do 12. března 1934 bezdůvodně zdražoval ceny rýže, byl za to na základě § 4 zákona č. 95/1933 Sb. (§ 3 cit. vlád. nař.) odsouzen k peněžité pokutě 1000 Kč, pro případ nedobytnosti k 4dennímu uzamčení a bylo vysloveno, že odsouzení jest nepodmíněné.
Tento rozsudek byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Na prvním místě vytýká stížnost nař. rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že zem. úřad trestá st-le na základě vlád. nař. z 23. února 1934 č. 27 Sb. za trestné činy, jichž se st-l dopustil před 24. únorem 1934, tedy před účinností uvedeného vlád. nař. Podle názoru stížnosti nelze odůvodniti toto potrestání ani tím, že — jak se uvádí v nař. rozhodnutí — ustanovení vlád. nař. č. 27/1934 Sb. jsou pro st-le mírnější a výhodnější než ustanovení staršího zákona č. 568/1919 Sb., podle kterého je nutno jinak podobné činy stíhati. V tomto směru sluší se stížností souhlasiti.
Vlád. nař. z 23. února 1934 č. 27 Sb. o opatřeních proti bezdůvodnému zdražování, jež nabylo účinnosti 24. února 1934, ustanovuje v § 2 odst. 1 v bodě 1, že pro správní přestupek bude potrestán, kdo za předměty nebo úkony potřeby požaduje nebo sobě nebo jinému dává poskytovati ceny bezdůvodně zvýšené. V odst. 3 téhož paragrafu se praví, že ustanovení §§ 7, 9 až 11 zákona ze 17. října 1919 č. 568 Sb. o trestání válečné lichvy nelze užíti na činy spáchané za účinnosti tohoto nařízení. Paragraf 7 cit. zákona o trestání válečné lichvy, jehož ustanovení v tomto případě jedině padá na váhu, ustanovuje, že, kdo využívaje mimořádných poměrů vyvolaných válkou, žádá za předměty potřeby zřejmě přemrštěné ceny, dává ji sobě nebo jinému poskytovati nebo slibovati, potrestá se soudem pro přestupek tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců. Z těchto právních norem je zřejmo, že podle vlád. nař. č. 27/1934 Sb. jsou správní úřady povolány stíhati bezdůvodné zdražování jen tehdy, když bylo spácháno za účinnosti tohoto vlád. nař. Činy, jež byly spáchány před jeho účinností a zakládají skutkovou podstatu § 7 zákona č. 568/1919 Sb., se vymykají pravomoci správních úřadů, jsouce podrobeny pravomoci soudní, z níž byly vyňaty jen trestné činy podle §§ 7, 9 až 11 zákona č. 568/1919 Sb. spáchané za účinnosti vlád. nař. č. 27/1934 Sb.
Rozsudkem I. stolice byl st-l potrestán pro bezdůvodné zdražování rýže, jehož se dopustil 4. února 1934 (dva případy), 14. února 1934,. 15. února 1934 (čtyři případy), 26. února 1934, 12. března 1934 a 15. března 1934. Tento rozsudek byl nař. rozhodnutím potvrzen v celém rozsahu. Podle toho, co bylo uvedeno, byly však správní úřady povolány stíhati podle vlád. nař. č. 27/1934 Sb. jen bezdůvodné zdražování spáchané za účinnosti tohoto vlád. nařízeni, nebyly tedy oprávněny stíhati st-le za činy spáchané ve dnech 4., 14. a 15. února 1934, jež vesměs spadají do doby před 24. únorem 1934, kdy cit. vlád. nař. nabylo účinnosti. Pokud tudíž úřady potrestaly st-le za činy spáchané 4., 14. a 15. února 1934, použily zákona nesprávně a je tudíž nař. rozhodnutí v tomto směru v rozporu se zákonem.
Zbývají přestupky, jichž se st-l dopustil 26. února, 12. a 15. března 1934. Podle rozsudku I. stolice, který byl nař. rozhodnutím potvrzen, prodal st-l 26. února 1934 V. B. v Zaričově 100 kg rýže za 148 Kč franko sklad Užhorod se ziskem 12%, 12. března 1934 J. W. v Tuřích Remetách 100 kg za 145 Kč franko sklad Užhorod se ziskem 9,8% a 15. března 1934 G. K. v Tibavě 100 kg rýže za 140 Kč franko sklad Užhorod se ziskem 6%. St-l namítá naproti tomu, že, odečtou-li se režijní výlohy a úroky z peněz za dobu mezi nákupem a prodejem, činí čistý zisk 4—8%, při tomto zisku nelze však mluviti o zdražování. Než námitku, omezující se na pouhé tvrzení, že po odečtení režijních výloh a úroků činí čistý zisk 4—8%, nelze pokládati za řádně provedenou, neboť neuvádí vůbec, ke kterým režijním výlohám měl žal. úřad přihlédnouti a nepřihlédl. Na námitku, jež není řádně provedena, nelze vůbec vejíti (§ 18 zákona o ss).
Přes to, že stížností nebylo otřeseno nař. rozhodnutím, pokud jím byl st-l v pořadí správních stolic uznán vinným přestupky, jichž se dopustil 26. února a 12. a 15. března 1934, musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost v celém rozsahu, poněvadž — jak bylo uvedeno — neobstálo nař. rozhodnutí s hlediska zákonitosti, pokud jde o přestupky, jichž se st-l dopustil 4., 14. a 15. února 1934, a st-li byl uložen za všechny přestupky dohromady společný trest. Za této procesní situace nebylo ovšem možno zabývati se námitkami, směřujícími proti uloženému trestu.
Citace:
Č. 12899. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 601-602.