NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 3758
.
Remunerace (premie) jest platem ve smyslu §u 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1924, R II 141/24.)
Návrhu vymáhajícího věřitele, by byla povolena exekuce zabavením pohledávky dlužníka proti firmě A. na remuneraci, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemůže býti pochybnosti o tom, že remunerace, o jejíž zabavení vymáhající věřitelce jde, není ničím jiným, než mzdou, platem za konané práce. Na tom nemůže nic změniti ani ta okolnost, že není platem pravidelným, nýbrž mimořádným, rozhodným jest jen to, že se ho povinné straně dostává za služby (za práce) v cukrovaru zaměstnavatelky, ať jde o nadprůměrnou výkonnost nebo delší dobu zaměstnání. Nesejde na pojmenování odměny, nýbrž padá jedině na váhu, že jest odměnou za činnost výlučně nebo v prvé řadě v poměru pracovním nebo služebním zaměstnavateli věnovanou, což v podstatě ani stěžovatelka v dovolacím rekursu nepopírá. Jelikož dle §u 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n., ze služebních platův osob, zaměstnaných ve službách veřejných i soukromých jakéhokoliv druhu (platy služební, mzdy týdenní, denní atd.) může býti exekucí zabavena nebo zajištěna toliko jedna třetina a to tak, že musí dlužníku zůstati roční příjem 6000 Kč volný, právem rekursní soud návrh vymáhající věřitelky zamítl. Ustanovení toto má na mysli služební platy vůbec, jak zejména plyne z příkladmo uvedených platů v §u 1, k nimž vzhledem na hořejší úvahu i remuneraci v tomto případě nezbytně nutno počítati a na niž však nikoliv samostatně, nýbrž jako na součástku služebního platu nebo mzdy možno vésti exekuci.

Citace:

č. 17353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 405-406.