NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1997.

Při souběhu (§ 267 tr. zák.) přečinu s přestupkem dlužno použíti zákonného předpisu o trestu na přestupek, je-li trest jím stanovený vyšší než trest, uložený zákonem na přečin.
(Rozh. ze dne 27. května 1925, Zm II 137/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 5. prosince 1924, jímž byl obžalovaný Petr K. uznán vinným přečinem podle §u 14 čís. 5 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. a přestupkem podle §§ů 491 a 496 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863 a odsouzen podle §u 14 čís. 4 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. se zřetelem na § 267 tr. zák. a za použití §u 266 tr. zák. do vězení na 10 dnů, zrušil rozsudkový výrok o trestu a odsoudil obžalovaného dle §u 493 tr. zák. se zřetelem na § 267 tr. zák. a za použití §u 266 tr. zák. do vězení na tři týdny.
Důvody:
Prvý odstavec §u 267 tr. zák. nařizuje, že, spáchal-li vyšetřovanec více přečinů nebo více přestupků, na něž se vztahuje totéž vyšetřování a odsouzení, anebo sejdou-li se takovým způsobem přečiny a přestupky, má se užiti toho zákona, který mezi těmito trestnými činy ustanovuji nejvyšší trest, avšak přihlížejíc k činům ostatním. Ze samotného doslovu tohoto předpisu je zcela nepochybně zřejmo, že rozhodnými jsou výhradně zákonem stanovené tresty, nikoli snad zákonná kvalifikace jednotlivých činů trestných, že tedy i v případech, v nichž se střetne přečin s přestupkem, dlužno použiti zákonného předpisu o trestu na přestupek, je-li trest jím stanovený vyšší, než trest, uložený zákonem na přečin. Je dále samozřejmo, že tam, kde zákon stanoví na různé trestné činy týž druh trestu, je rozhodnou zákonná výměra jednotlivých trestů. Právem namítá tudíž zmateční stížnost, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 11 §u 281 tr. ř., že nalézací soud překročil při výměře trestu obžalovanému svoji trestní pravomoc. Obžalovaný uznán byl napadeným rozsudkem vinným jednak přečinem podle §u 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky, který se trestá vězením od osmi dnů do tří měsíců, jednak přestupkem podle §§ů 491, 496 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, na který stanoví § 493 tr. zák. trest vězení od jednoho až do šesti měsíců. Při správném použití předpisu prvého odstavce §u 267 tr. zák. bylo tudíž uložiti obžalovanému trest podle §u 493 tr. zák., nikoli podle §u 14 čís. 4 zákona na ochranu republiky, jak učinil nalézací soud. Bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, zrušiti napadený výrok rozsudkový jako zmatečný dle čís. 11 §u 281 tr. ř. a uložiti obžalovanému trest podle §u 493 tr. zák.

Citace:

č. 1997. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 308-309.