Čís. 4380.

V otázce, zda jest použíti řízení ve věcech nepatrných čili nic, jest rozhodným žalobcovo ocenění v žalobě.
Zvýšení ocenění předmětu sporu není změnou žaloby (rozšířením žalobního žádání) dle §u 453 odstavec prvý c. ř. s.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1924, R I 910/24).
Žalobce ocenil v žalobě předmět sporu na 250 Kč, při prvém ústním jednání zvýšil ocenění na 1000 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud odmítl žalobcovo odvolání jako nepřípustné a opožděné, maje za to, že šlo o věc nepatrnou. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle §u 448 c. ř. s., nepřevyšuje-li žádaná v žalobě peněžitá částka nebo hodnota předmětu sporu 300 Kč, nebo prohlásí-li žalobce, že chce místo předmětu, v žalobě žádaného přijmouti peníz 300 Kč nepřesahující, platí pro jednání o takové žalobě zvláštní ustanovení §§ 449 až 453 c. ř. s. Ježto zákon ničeho o tom neustanovuje, jak se určuje hodnota sporu, není-li žalováno o peníze nebo žalobce neprohlásil, že chce místo předmětu v žalobě žádaného přijmouti jistý peníz, jest použíti ustanovení o soudní příslušnosti (§§ 54 až 59 j. n.). Platí tedy ocenění předmětu sporu, jež učiní žalobce v žalobě (§ 56, druhý odstavec j. n.). Ocení-li žalobce předmět sporu částkou, 300 Kč nepřevyšující, jest podle §u 448 c. ř. s. zavésti o žalobě řízení bagatelní (§§ 448—453 с. ř. s.), leč že by žalovaný prokázal, že předmět sporu má hodnotu nad meze §u 448 c. ř. s. (min. sprav. k §u 448 bod 1. c. ř. s.). Žalobkyně ocenily v žalobě předmět sporu na 250 Kč a, ježto žalovaná oné námitky nevznesla, bylo o žalobě jednati podle pravidel bagatelního řízení a jest rozsudek pokládati za rozsudek o věci nepatrné. Na tom nemění ničeho okolnost, že žalující strana po zahájení sporu ocenila sporný předmět na 1200 Kč. Podle §u 453 prvý odstavec c. ř. s. přechází řízení bagatelní v pravidelné řízeni před okresními soudy toliko, překročí-li se změnou žaloby, to jest rozšířením žalobního žádání hranice §u 448 c. ř. s. Avšak změnou žaloby po rozumu §u 453 c. ř. s. není pouhé zvýšení ocenění předmětu sporu. Nemění také na tom, že bylo o žalobě jednati v řízení bagatelním a že rozsudek jest rozsudkem o věci nepatrné, ničeho ani okolnost, že žalovaná strana zvýšení ocenění sporného předmětu neodporovala. Proti opačnému mínění žalující strany, že stačí k přechodu řízení bagatelního v řízení pravidelné, zvýší-li žalobce ocenění předmětu sporu přes hranici §u 448 c. ř. s. bez odporu žalovaného, jest uvésti, že není ponecháno dohodě stran, jaké řízení v tom kterém sporu má býti zavedeno. Konečně nemůže na tom, že jde o rozsudek ve věci nepatrné, ničeho změniti ani okolnost, že první soud jednal v řízení pravidelném. Stalo se tak proti ustanovení §u 448 c. ř. s., tedy nesprávně. Z uvedeného jest patrno, že odvolací soud právě vzhledem k ocenění předmětu sporu v žalobě pokládal rozsudek za rozsudek ve věci bagatelní a, protože odvolání nebylo podáno ve 14 dnech od prohlášení rozsudku, které se stalo v přítomnosti stran (§§ 452 a 464 c. ř. s.), právem odmítl odvolání jako opožděné (§ 471 čís. 2, 474 odstavec druhý c. ř. s.). Pokud odmítl odvolání též jako nepřípustné, nepřichází tato otázka již v úvahu.

Citace:

č. 4380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 641-642.