NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12877.

Živnostenské právo. — Zemědělství: I. * Ke kvalifikaci určité výroby jako vedlejší živnosti zemědělské produkce, vyňaté z platnosti živnostenského řádu podle čl. V. lit. a) uv. patentu k živn. řádu, se nevyžaduje, aby při výrobě té zpracovány byly výlučně jen vlastní zemědělské produkty. Zpracování produktů cizích zemědělských podniků je však bez újmy této kvalifikace přípustné jen potud a v takovém množství, pokud toho je zapotřebí k účelnému zpracování produktů vlastního zemědělského podniku. — II. * Skutečnost, že podnikatel užívá při výrobě zapracovaných sil, sama o sobě nevylučuje ještě možnost, aby výroba taková byla uznána za vedlejší živnost zemědělské produkce, vyňatou z platnosti živn. řádu podle čl. V. lit. a) uv. patentu k živn. řádu.
(Nález z 28. dubna 1937 č. 23958/34.)
Věc: Lev Sch. ve Světlé n. Sáz. proti rozh. zem. úřadu v Praze ze 7. června 1934 o přestupku živn. řádu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem okr. úřadu v Ledči nad Sázavou z 22. června 1933 byl st-l uznán vinným, že provozuje po živnostensku výrobu škrobu bez příslušného živnostenského oprávnění, čímž se dopustil přestupku § 11 živn. řádu, a uložena mu podle § 132 a) živn. řádu pokuta 400 Kč, v případě nedobytnosti trest vězení na 40 dnů.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl st-lovu odvolání, poznamenav k jeho vývodům, že v podniku st-lově nelze spatřovati vedlejší živnost při zemědělské produkci, poněvadž šetřením bylo prokázáno, že st-l škrob nevyrábí pouze z vlastních brambor, nýbrž i z brambor jinde koupených a zaměstnává při výrobě zapracované síly. Výroba škrobu v jeho škrobárně vybočuje tudíž z rámce zemědělské produkce a nese zřejmě znaky živnostenského podnikání.
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto výměru, uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zda st-lem provozovaná výroba škrobu je vedlejší živností produkce zemědělské, vyňatou z platnosti živn. řádu podle čl. V. lit. a) úvoz. patentu k živn. řádu. Předpis tento vedle samotné produkce zemědělské a lesní prohlašuje za vyňaté z ustanovení živn. řádu též její vedlejší živnosti, pokud tyto ve věci hlavní mají za předmět zpracování vlastních výrobků. Mluvě o vedlejších živnostech zemědělské a lesní produkce (arg. slovo »její«) má zákon na zřeteli taková zaměstnání, která sice nejsou již vlastní zemědělskou nebo lesní produkcí, která ale jsou s touto v takovém organickém spojení, že (svou existencí) napomáhají lepšímu a účelnějšímu provozování zemědělského neb lesního podniku jako podniku hlavního, jehož jsou pouhým adnexem. Zaměstnání, jež svým rozsahem, technickým zařízením a způsobem výroby vybočují do té míry z rámce zemědělského nebo lesního podniku, že nelze je více pokládati za pouhý adnex jeho, nespadají pod cit. ustanovení úvoz. patentu a rovněž nelze pod ustanovení to zahrnouti taková zaměstnání, jež třeba osobou podnikatele jsou spojena se zemědělskou nebo lesní výrobou, přece nesouvisí s určitým zemědělským nebo lesním podnikem organicky, aby objektivně mohly tvořiti jeho vedlejší živnost.
V tomto případě není sporu o tom, že další zpracování vlastních zemědělských výrobků — v daném případě zpracování vlastních bramborů na škrob — může tvořiti vedlejší živnost zemědělského výrobního podniku ve smyslu cit. zákonného předpisu. Spor je jen o to, zda tento charakter přiznán může býti výrobě škrobu provozované st-lem přes to, že tento ve své škrobárně zpracovává nejen brambory vlastní sklizně, nýbrž i brambory odjinud koupené, tedy brambory cizích zemědělských podniků. Žal. úřad na tuto otázku odpověděl záporně, vycházeje z právního názoru, že má-li určitá vedlejší živnost, záležející ve zpracování zemědělských výrobků, býti vedlejší živností zemědělské produkce ve smyslu cit. paragrafu, musí výlučně se zabývati zpracováním vlastních výrobků dotčeného zemědělského podniku, takže již jakékoli zpracování cizích zemědělských produktů odnímá živnosti té charakter živnosti vedlejší po rozumu cit. předpisu. Soud tento náhled nesdílí. Podle toho, co svrchu bylo řečeno, vylučovalo by zpracování cizích výrobků zemědělských jen tehdy přiznání charakteru vedlejší živnosti dotyčné výrobě, kdyby zpracování těchto cizích výrobků tvořilo pro sebe zvláštní účel vedle zpracování výrobků vlastních. Tam však, kde nákup a zpracování výrobků cizích děje se výlučně jen k tomu cíli, aby buď vůbec anebo lépe a účelněji mohly býti zpracovány výrobky vlastního zemědělského podniku ku prospěchu tohoto podniku, nelze míti zato, že by tím dotčená výroba ztrácela charakter vedlejší živnosti zemědělské výroby, vyňaté z ustanovení živn. řádu.
Rovněž skutečnost, že zemědělský podnikatel užívá při takové výrobě zapracovaných sil, nepřekáží sama o sobě tomu, aby výroba ona uznána byla za vedlejší živnost zemědělského podniku vyňatou z platnosti živn. řádu, ježto, jak již uvedeno, záleží jedině na tom, zda výroba ona je provozována v rámci zemědělského podniku jako pouhý adnex jeho a je s ním organicky spojena. Existence těchto předpokladů může však býti dána i tehdy, když podnikatel užívá při výrobě takových sil, které získaly si pro ni určitou zručnost.
Na druhé straně nebylo ovšem také možno dáti úplně za pravdu výkladu, který k čl. V. lit. a) uv. pat. k živn. řádu podává stížnost, vycházejíc z právního názoru, že podnikatel může zpracovávati výrobky cizích zemědělských podniků bez omezení, jestliže jen z větší části zpracovává v dotčeném závodě výrobky vlastního zemědělského podniku, neboť — jak uvedeno — nákup a zpracování cizího produktu smí se bez újmy kvalifikace podniku podle čl. V. lit. a) cit. patentu díti jen potud a v takovém množství, pokud jich jest zapotřebí k účelnému zpracování výrobků vlastních. Poněvadž ale stížnosti bylo dáti za pravdu v tom, že oba důvody, o něž se opírá nař. rozhodnutí, odporují zákonu, bylo toto zrušiti podle § 7 zákona o ss.

Citace:

Č. 12877. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 553-555.