NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7957.

Dopravní řád železniční.
Nároku na náhradu škody za ztracené zboží jest oprávněn domáhati se na dráze odesílatel, postoupil-li mu příjemce náhradní nárok. Pro platnost postupu toho se nevyžaduje zvláštní forma.
Třebas příjemce zboží nenavrhl dráze písemně, nýbrž telefonicky, by byl úbytek zboží zjištěn dráhou podle § 82 žel. dopr. ř., dráha však přes to vyhověla návrhu a navrhované zjištění bylo provedeno dráhou samou, byl nedostatek písemné formy prominut dráhou s konečnou platností.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1928, Rv I 1172/27.)
Žalující firma zaslala zboží firmě R. a J. Při odběru zboží zjistila firma R. a J., že část zboží chybí. Nárok proti dráze na náhradu škody postoupila firma R. a J. žalobkyni, jejíž žalobu proti dráze procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nelze sice souhlasiti s odvolacím soudem, že by žalující firma jako odesílatelka ztraceného zboží mohla z vlastního práva žalovati o náhradu, neboť podle § 99 (1) žel. dopr. ř. jest jenom ten oprávněn uplatniti práva ze smlouvy nákladní proti železnici, komu přísluší právo příkazní, a příkazní právo žalobkyně jako odesílatelky přešlo podle § 73 (9) žel. dopr. ř. vydáním nákladního listu adresátovi na tohoto. Avšak přes to jest námitka nedostatku aktivního oprávnění bezpodstatnou. Žalující firma odůvodňuje své oprávnění k žalobě tím, že jí zažalovaný nárok byl příjemcem zásilky firmou R. a J. postoupen, a dokázala, že se tak stalo. Ani všeobecné právní předpisy ani železniční dopravní řád nepředpisují pro platnost postupu zvláštní formu, tvrzení pak, že tu není vůbec potřebného prohlášení postupitelova, jest v rozporu se spisy. Již při sepisování protokolu v domě dne 5. ledna 1926 prohlásila firma R. a J., že žádá, by náhrada byla vyplacena žalobkyni, při svém svědeckém výslechu dne 24. června 1926 potvrdil pak veřejný společník firmy Jindřich J., že nárok na náhradu byl, pak v žalobě bylo udáno a žalovaná straně oznámeno, žalobkyni postoupen. Nesprávným jest názor, že nárok na náhradu nebyl podle § 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř. zachován, poněvadž nebyl u železnice ohlášen písemně. Tento předpis činí podmínkou zachování nároku, by oprávněný příkazce ihned po objevení vad, které při odběru zboží nebyly znatelny, buď písemně navrhl u železnice, by sama zjistila stav zásilky podle § 82 žel. dopr. ř., neb u soudu, by zboží bylo ohledáno znalci. V souzeném případě nenavrhl příjemce zboží sice písemně, nýbrž telefonicky, by byl úbytek zboží zjištěn dráhou podle § 82 žel. dopr. ř., když však přes nedostatek písemné formy bylo návrhu vyhověno a navrhované zjištění bylo dráhou samou sepsáním protokolu v domě provedeno, byl nedostatek písemné formy dráhou s konečnou platností prominut. Že by scházela ještě jiná právní podmínka pro posouzení zažalovaného nároku podle výjimečného předpisu § 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř., dovolání samo netvrdí, takže není srozumitelno, proč by měl býti posouzen podle prvního odstavce § 97 žel. dopr. ř., ustanovujícího za pravidlo, že zanikají všechny nároky proti železnici, bylo-li dovozné zaplaceno a zboží odebráno. Jenom mimochodem se podotýká, že odebrání zboží se neuskutečnilo již dne 4. ledna odpoledne, když sluha firmy R. a J. přišel do nádražního skladiště, předložil vyplacený nákladní list a po připravení zboží k odebrání požádal skladníka, by je vydal speditérovi k odvezení, nýbrž teprve, jak skladník sám dodatečně potvrdil na nákladním listu, dne 5. ledna, když zboží bylo předáno speditérovi a odvezeno ze skladiště. Teprve tímto okamžikem vystoupilo zboží z defence a opatrování dráhy, a poněvadž odběrná lhůta § 80 žel. dopr. ř. nebyla ještě překročena, ručila dráha do té doby za zboží stále ještě jako povozník podle § 84 žel. dopr. ř.

Citace:

č. 7957. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 593-594.