NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 10813.

Za nepřímou škodu ručí škůdce jen podle zvláštního zákonného předpisu, jenž stanoví takové ručení, nikoliv však podle všeobecných zásad občanského zákona o náhradě škody.
(Rozh. ze dne 22. května 1931, Rv I 759/30.) Žaloba obce proti žalovanému o náhradu škody byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyně se domáhá náhrady škody, kterou prý utrpěla tím, že žalovaný ve své působnosti jako správce domu, v němž svaz válečných poškozenců jako nájemník provozoval biografickou koncesi, a ve své působnosti jako obchodvedoucí tohoto biografu svémocně, porušiv své povinnosti k řečenému svazu, zmařil další pořádání biografických představení, při čemž žalobkyni ušly příjmy na dávce ze zábav, které by byla jinak měla z představení, konaných při pravidelném sběhu věci. Jde tu tedy zřejmě o nepřímou škodu žalobkyně, totiž o škodu ze škůdcova jednání, které je proti osobě tímto jednáním přímo poškozené protiprávním, vzešlou třetí osobě, rozdílné od přímého poškozeného. Za nepřímou škodu ručí však škůdce jen podle zvláštního zákonného předpisu, který stanoví takovéto ručení, jak jest obšírně vyloženo v rozh. čís. 9674 sb. n. s. Není zvláštního právního předpisu, o který by žalobkyně mohla svůj nárok na náhradu tvrzené nepřímé škody opříti. Žalobkyně také neukazuje k takovému předpisu, nýbrž dovolává se jen všeobecně platných zásad o náhradě škody podle obč. zák. Ty, jak vyloženo, tu neplatí.

Citace:

Čís. 10813. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 742-743.