Čís. 11158.


Předpisem § 1 e) zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. není omezena způsobilost slepců uzavírati ústní smlouvy. Na platnosti ústního ujednání nemění nic, že slepec vydal na základě ústní smlouvy třetí osobě písemný poukaz, by vydala věci druhé smluvní straně, a že tato písemně stvrdila příjem věcí.

(Rozh. ze dne 19. listopadu 1931, Rv I 1470/30.)
Žalobce, slepec, ujednal se žalovaným ústní smlouvu, jíž mu prodal věci. Na základě této smlouvy vydal žalobce L-ovi písemný rozkaz, by vydal věci žalovanému. Žalovaný převzetí těchto věcí písemně stvrdil. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se toho, by smlouva mezi ním a žalovaným byla prohlášena za neplatnou, ježto nebylo šetřeno formy notářského spisu. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Právně jest případ posouzen správně. Zjištěno jest nižšími soudy, že žalovaný převzal věci, jichž se žalobce domáhá, teprve v listopadu 1929 na základě ústní nabídky žalobcovy a ústní úmluvy se žalobcem, den před tím ujednané, podle níž žalovaný převzal od žalobce jednoho koně s dvěma postroji, jeden těžký kompletní vůz, jednu lehkou štráfku a součástky jednoho lehkého vozu (poškozeného) a jeden těžší vůz, jenž byl v opravě u kováře v O. a dvě kola, nacházející se u koláře L. za to, že žalobci odepsal z trhové ceny za uhlí na úvěr odebrané 5000 Kč. Podle § 1 e) zák. ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. zák. jest potřebí ku platnosti listin o právních jednáních mezi živými, jež zřizují osoby slepé, notářského spisu. Sepsání notářského spisu jest tu předpokladem průvodní moci těchto listin, tím však není omezena způsobilost slepců uzavírati ústní smlouvy (rozh. 1280 úř. sbírky Nowakovy, pak rozh. 5711 sb. n. s.). Podle tohoto rozhodnutí netřeba formy notářského spisu ani k sepsání prozatímní smlouvy, jež byla jen potvrzením kupní smlouvy dojednané ústně. I když tedy na základě zmíněné úmluvy vydal žalobce, jenž je slepý, na koláře L-a dne 20. listopadu 1929 jen písemný poukaz, by žalovanému vydal dvě vozová kola, a žalovaný převzetí věcí jen písemně stvrdil dne 19. listopadu 1929, nemění to nic na platnosti ústního ujednání, jež převzetí věcí předcházelo a k nabytí vlastnického práva k věcem těm vedlo. Jest lhostejno, zda se úmluva stala v obchodování žalovaného nebo žalobce (čl. 273 a 317 obch. zák.), ana by byla platná i tehdy, kdyby se posuzovala podle zásad práva občanského a zákona č. 76/1871.
Citace:
Čís. 15914. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 316-318.