Č. 2920.

Obecní dávky: I. Za platnosti zák. č. 329/1921 rozhoduje okr. spr. výbor v Čechách s konečnou platností o rekursech podaných do rozhodnutí obecního zastupitelstva, kterým rozhodnuto o rekursu do platebního rozkazu obecní rady o vodném. — II. Okolnost, že obec platně zavedenou dávku z vody od povinníka po určitou dobu nevybírala, není překážkou, aby obec dávku později počala předepisovati.
(Nález ze dne 28. listopadu 1923 č. 20 272).
Věc: Firma »Burgerliche Braukommune« v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o vodné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem městského úřadu v B. z 21. července 1922 byla předepsána tamní fě. »Burgerliche Braukommune« vodní dávka 518 K za vodu vybranou z městského vodovodu za dobu od 25. dubna 1922 do 31. května 1922 dle předpisů výnosem zsv-u z 10. září 1920 č. 95.339-VII schválených.
Odvolání bylo obecním zastupitelstvem a osk-í zamítnuto. Další od- volání zsv vrátil poukázav na § 9 předpisu o vybírání dávky.
Stížnost brojí jednak proti tomu, že odvolání z nálezu osk bylo výnosem zsv s poukazem na § 9 vzorných pravidel vráceno jako nepřípustné, jednak ve věci samé pro nezákonnost nálezu osk, tvrdíc, že stěžující si firma není povinna platiti vodní dávku proto, že vydržela služebnost bezplatného braní vody z městského vodovodu, a že o tomto titulu soukromosprávním jsou příslušný rozhodovati jen řádné soudy; pokládaly-li se správní úřady za příslušný, měly přihlížeti k normám soukromoprávním, zjistiti dotyčné skutkové okolnosti a provésti důkazy stěžující si stranou o nich nabízené; ježto se tak nestalo, trpí řízení též podstatnou vadou.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Předem jest poukázati k nesporné skutečnosti, že městský vodovod v B. jest podnikem veřejným, městem založeným a udržovaným za účelem, aby opatřena byla voda pro potřebu všech obyvatel obce, a že byl vždy udržován nákladem obce, která takto plnila úkol spadající do samostatné působnosti ve smyslu § 28 č. 5 ob. zř., že tudíž platí o povinnosti platiti dávku ze spotřeby vody povolení ve smyslu zák. z 24. října 1899 č. 97 z. z. obci dané a schválená pravidla pro vybírání dávky. Dávka ta jest dávkou veřejného práva a úřady správní jsou proto příslušný, aby rozhodovaly o odvolání proti předpisům dávky. Pokud jde o instanční postup, jest se říditi předpisy platnými v době rozhodování, pokud upravují formální stránku řízení; vzhledem k tomu, že již i platební rozkaz byl vydán dne 21. července 1922, platí tedy, pokud jde o řízení zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí, účinný ode dne 1. října 1921, dle něhož (§ 44) proti platebnímu rozkazu městské rady lze podati odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo, a z rozhodnutí téhož možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné; tímto úřadem jest v Čechách s Vitorazskem dle § 48 cit. zák. okr. výbor; zsv nemá tedy ve věci žádné pravomoci a nelze seznati nezákonnost nebo vadu řízení v tom, že odmítl odvolání k němu podané.
Ve věci jest předmětem sporu, zda stěžující si firma jest povinna platiti vodné za vodu z obecního vodovodu odebíranou.
Pro tuto povinnost a osvobození od ní jsou, jak již uvedeno, rozhodný povolení obci k vybírání vodného dané, pak schválená pravidla pro toto vybírání, tedy v tomto případě dlužno se říditi předpisy z 30. prosince 1919 o vybírání vodní dávky v B., které za souhlasu zsp-é byly schváleny výnosem zsv-u z 18. září 1920 č. 95359/VII.
V těchto předpisech jest pod C stanoveno, že k placení dávky jsou zavázáni majitelé domu, stavení neb nemovitosti, ve které nebo na které se používá vody z městského vodovodu k účelu kterémukoliv. Osvobození od této dávky není vůbec stanoveno — stěžující si firma není také zvlášť osvobozena.
Rozhodujíce o otázce, zda stěžující si firma jest povinna platiti dávku, mohly úřady správní přihlížeti jen k těmto pravidlům. Vytýká-li stěžující si firma, že nebylo hleděno k tomu, že nabyla vydržením služebnosti bezplatného odběru vody z městského vodovodu, a že ve směru tom nebyla konána šetření, není tato výtka odůvodněna z důvodu již shora vytknutého, při čemž budiž poukázáno k tomu, že toto domnělé právo by mohla firma před správními úřady provésti jen tehdy, kdyby je byla proti obci jako soukromé právo provedla a na základě tom byla vymohla, aby do pravidel o vybírání dávky bylo pojato její osvobození od dávky.
Okolnost, že se obec na vybírání dávky usnesla, dávku však po nějakou dobu nevybírala, není překážkou, aby později počala dávku předpisovati. Z tohoto postupu obce nelze dovoditi osvobození určitého poplatníka do budoucnosti, nýbrž nejvýše — pokud je takové zákonné ustanovení — preklusi obce, aby za dobu, ohledně které prekluse nastala, dávku vybírala.
Stížnost do nař. rozhodnutí jeví se tedy neodůvodněnou, pročež byla zamítnuta.

Citace:

č. 2920. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1083-1084.