Č. 4181.
Domovské právo: Okolnost, že se obyvatel obce, který do ní příslušným není, přestěhoval do své obce domovské proto, že obec pobytu jej vypověděla z bytu, nečiní sama o sobě jeho vzdání se pobytu v obci té nedobrovolným a působí tudíž přeiržení jeho pobytu v obci té ve smyslu § 2 odst. 3 zák, o právu dom. z r. 1896.
(Nález ze dne 1. prosince 1924 č. 2567.)
Věc: Obec B. proti zemské správě politické v Praze o domovskou příslušnost Matěje F.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutími zamítnuto odvolání stěžující si obce z výměru osp-é v J. z 5. prosince 1921,jímž podle § 6 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. rozhodnuto, že Matěj F., narozený roku 1885, dosud příslušný do B., podle § 2 cit. zák. nároku na výslovné přijetí do domovského svazku obce D. nenabyl a tudíž nyní do obce té domovským právem nepřísluší.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Nesporno jest mezi stranami, že Matěj F. od dosažené svéprávnosti, t. j. od r. 1909 bydlil v obci D. nepřetržitě až do dne 8. září 1917, kdy byv obcí ze svého bytu vypovězen, z obce té s celou svojí rodinou a bytovým zařízením' se odstěhoval do obce B., kdež pak bydlil až do 16. května 1918, načež se přestěhoval zpět do obce D., že i po dobu svého bydlení v obci B. zůstal nepřetržitě ve službě Karla D. ve D., pro jehož hospodářství byl tehdy sproštěn služby vojenské, že pak nadále bydlil nepřetržitě v D. až do dne 7. února 1920, kdy obec B. požádala obec D. o přijetí jeho do svazku domovského, a že po celou tu dobu veřejné dobročinnosti na obtíž nepadl.
Sporným jest jediné, zda shora uvedeným pobytem Matěje F. v obci B. nastalo přetržení jeho dosavadního dobrovolného a nepřetržitého pobytu v D. ve smyslu § 2, odst. 3 cit. zák. čili nic. Kdežto totiž žal. úřad uznal pobyt ten za přetržení dosavadního pobytu v D., dovozuje stížnost, že jej za takovéto přetržení uznati nelze.
Stížnost namítá tu v prvé řadě nezákonnost nař. rozhodnutí, ježto prý nelze mluviti o dobrovolném vzdání se dosavadního pobytu v D., kdyžtě Matěj F. byl obcí tou výpovědí z bytu přímo donucen, aby se z obce vystěhoval. Názoru tomuto přisvědčiti nelze. Okolnost, že st-l pro výpověď danou mu z obecního bytu z obce D. se vystěhoval, neodnímá ještě jeho vzdání se pobytu v této obci charakteru dobrovolnosti, neboť abstraktně měl st-l vždy možnost přestěhovati se v téže obci do bytu jiného a tedy pobytu v obci té se nevzdáti, že pak v konkrétním případě snad možnost takové neměl — což ostatně stěžující si obcí ani tvrzeno není — na právní povaze jeho odstěhování z obce ničeho nemění.
Další námitky stížnosti brojí proti zjištění žal. úřadu, že se Matěj F. odstěhoval z obce D., aniž měl úmysl tam se opět vrátiti. Otázka, zda Matěj F. při svém odstěhování z D. takovýto úmysl měl či neměl, jest otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění může nss zkoumati pouze s hlediska § 6 zák. o ss a nemůže tedy přezkoumávati, zda žal. úřad správně hodnotil jednotlivé průvody, zejména výpovědi v tom směru učiněné.