Čís. 8877.

Částečné splátky na jednotný dluh jest započítati na onu část věřitelovy pohledávky, která jest méně dobře nebo vůbec není zabezpečena. Věřitel jest oprávněn započísti splátky nejprve na část dluhu nekrytou směnkami, třebas část ta byla zajištěna zástavním právem.
Bylo-li po podání námitek proti směnečnému platebnímu příkazu zahájeno vyrovnací řízení o jmění dlužníka, jest žalobu, splnil-li dlužník vyrovnání včas a řádně, proti němu zamítnouti a to pokud ještě nejsou splátky dospělé, pro tentokráte. Do výše vykonaných vyrovnacích splátek zmenšuje se i dluh ostatních spoludlužníků.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1929, Rv I 139/29.)
Směnečný platební příkaz proti Robertu K-ovi, Anně K-ové a Janu K-ovi procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaných zrušil, odvolací soud ponechal směnečný platební příkaz v platnosti.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
K námitce dovolatelů, že splátky jimi konané měly býti započteny na zažalované směnky podle § 1416 obč. zák., nelze přisvědčiti, neboť toto zákonné ustanovení tu vůbec nepřichází v úvahu, poněvadž nejde o několik dluhů, nýbrž o jednotný dluh, jehož část byla zajištěna krycími směnkami, částečné splátky jediného dluhu jest však započísti na onu část věřitelovy pohledávky, která jest méně dobře anebo vůbec není zabezpečená (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 4559). Část pohledávky žalobkyně byla sice také zajištěna právem zástavním, avšak vzhledem k ustanovení § 256 druhý odstavec ex. ř., podle něhož zástavní právo zaniká do jednoho roku, nebylo překážky, by žalobkyně nezapočetla splátky dovolateli konané nejprve na část dluhu směnkami nekrytou. Má-li žalobkyně v rukou další krycí směnky, nemění to nic na věci, neboť tím pohledávka její není ještě zaplacena.
Avšak dovolatelé dále namítali, že bylo o jmění Roberta K-a zahájeno vyrovnací řízení. Nelze přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že netřeba přihlížeti k účinkům vyrovnacího řízení, poněvadž dovolatelé neuplatňovali tuto námitku v písemných námitkách, žalobkyně neohlásila směnečnou pohledávku k vyrovnacímu řízení a že by se toto netýkalo ostatních dvou spolužalovaných. V písemných námitkách nemohli se žalovaní dovolávati vyrovnacího řízení, poněvadž bylo zahájeno teprve po podání námitek, což odvolací soud přehlíží. Podle ustanovení § 53 vyr. ř. zaniká pohledávka do částky převyšující vyrovnací kvótu a právní účinky vyrovnání týkají se také věřitelů, kteří se ho nesúčastnili. Splní-li dovolatel Robert K. vyrovnání včas a řádně, třeba žalobu, pokud směřuje proti němu zamítnouti a, pokud splátky nejsou ještě dospělé, zamítnouti pro tentokráte (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 4205 a 7546). Pokud byly na vyrovnací kvótu konány splátky, týkalo by se to ovšem také spoludlužníků, neboť o tyto splátky se také jejich dluh zmenšuje a musela by proto i ohledně těchto žalovaných žaloba býti částečně zamítnuta. Poněvadž se odvolací soud, vycházeje z mylného právního předpokladu, vůbec neobíral okolnostmi týkajícími se soudního vyrovnání, zůstalo řízením kusým (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) a bylo proto uznati jak se stalo.

Citace:

č. 8877. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 531-532.