NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4932
.
Spolkové právo (Slovensko): * Jest porušením veřejného pokoje a řádu podle § 113 ústavní listiny, nepředložil-li spolek svoje stanovy schválené ještě býv. uh. min. vnitra k revisi podle nařízení min. pro Slov. z 23. února 1921 č. 569/1921 odd. adm. II. ve lhůtě tam stanovené.
(Nález ze dne 22. září 1925 č. 17496).
Věc: Spolek »G. társaskor« v G. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (min. taj. Dr. Jos. Pavlásek) o rozpuštění spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zprávou z 1. března 1924 sdělil župní úřad v Bratislavě, že spolek »G. tarsaskor« v G. nepředložil stanovy k revisi a patrně nepěstuje cíle v stanovách vytčené. Ministr pro Slov. rozhodnutím z 21. března 1924 na základě nařízení z 29. dubna 1873 č. 1394 pres. B. M., oběžníku z 2. května 1875 č. 1508 B. M. a § 113 zák. z 29. února 1921 č. 121 Sb. spolek rozpustil a nařídil soupis jeho majetku. Důvod opatření toho byl, že nařízením ministra pro Slov. z 23. února 1921 byly všechny spolky, jichž stanovy byly schváleny býv. uher. min. vnitra, uznány povinnými předložiti svoje stanovy do konce dubna 1921 k revisi, při čemž měly stanovy býti přizpůsobeny nynějším změněným poměrům. Jmenovaný spolek tohoto nařízení neuposlechl a vyvíjel na dále činnost na základě starých stanov. Tím porušil spolek veřejný právní pořádek podle § 113 ústav, listiny a bylo nutno jej rozpustiti a dodatečné schválení stanov předložených k revisi teprve dne 11. března 1924 odmítnouti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje v dispositivní části pouze výrok o zrušení spolku. V důvodech k tomuto výroku uvádí však jako důsledek výroku prvního, že změněné stanovy, předložené teprve 11. března 1924, nebéře na vědomí. Obsahuje tudíž výroky dva, z nichž výrok druhý jest důsledkem prvého, na jehož důvodech spočívá.
Stížnost brojíc proti výroku prvému namítá, že zjištění nař. rozhodnutí, že stěžující si spolek zaslal stanovy k revisi opožděně, je nesprávné a příčí se spisům a tvrdí, že stěžující si spolek předložil stanovy k revisi včas ve lhůtě stanovené min. nař. z 23. února 1921, že však mu byly dvakráte k dalším opravám vráceny a dne 11. března 1924 že byly stanovy předloženy po třetí.
Zabývaje se touto námitkou, dospěl nss k právnímu názoru, že opatření min. pro Slov., učiněné nařízením z 23. února 1921, zejména pokud jde o předložení stanov spolků, potvrzených býv. uh. min. vnitra, k revisi ve lhůtě do konce dubna 1921, je opatřením policejním, učiněným z ohledu veř. pokoje a řádu a že proto každé neuposlechnutí tohoto nařízení, zvláště pak neuposlechnutí včas je porušením veř. pokoje a řádu ve smyslu § 113 úst. listiny. Byl tu tudíž materielní podklad pro rozpuštění stěžujícího si spolku již tehdy, nepředložil-li spolek ve stanovené lhůtě, t.j. do konce dubna 1921, svoje stanovy, schválené býv. uh. min. vnitra k revisi. Nař. rozhodnutí vychází ze skutkového předpokladu, že stěžující si spolek ve lhůtě nařízením stanovené svoje stanovy k revisi nepředložil a má pro to dostatečný podklad v protokolu ze 16. ledna 1924, ve kterém předseda spolku »neskoré predostretie« spolkových stanov k revisi omlouvá průtahem překladu stanov. Tvrdí-li tedy stížnost, že spolkové stanovy byly předloženy k revisi včas a odvolává se na správní spisy, odporuje tvrzení její spisům. Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba zabývati se jejími vývody proti neschválení stanov stěžujícím si spolkem po jich upravení dodatečně předložených.

Citace:

č. 4932. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 175-176.