Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3838.


Vedlejší interveniert na straně žalovaného není oprávněn, žádati
na žalobci cizozemci jistotu pro své vlastní útraty.

(Rozh. ze dne 7. května 1924, R I 363/24.)
Návrhu vedlejšího intervenienta, přistoupivšího k žalovanému, by cizozemský žalobce složil pro útraty žadatele žalobní jistotu, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud žádost zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Jde jen o otázku, zda ten, kdo jest vedlejšími intervenientem na straně žalovaného, smí žádati na žalobci cizozemci jistotu pro své vlastní útraty. Nejvyšší soud plně sdílí názor rekursního soudu, že složení jistoty podle §u 57 c. ř. s. smí žádati jen žalovaný, nikoli též vedlejší intervenient, na jeho stranu přistoupivší. Žalobce nenapadá vedlejšího intervenienta a nemá proto vůči němu závazku, by mu dával jistotu za následky vyvolané jeho krokem. Vedlejší intervenient není nucen, by se pouštěl do sporu, a nestíhají ho následky procesní neposlušnosti, zejména nelze proti němu vynésti rozsudek pro zmeškání. Není tedy důvodu, by mu, i když je tuzemcem, skýtal zákon touž ochranu jako žalovanému, jehož procesní postavení není tak výhodným (srov. Neumannův kom. c. ř. s. III. vyd. str. 611). Opačný názor nelze dovoditi ani z té okolnosti, že žalovaná ohlásila spor stěžovateli a ho vyzvala, by jí ve sporu tomto poskytl zastoupení jako vedlejší intervenient, ani z předpisu §u 19 c. ř. s., dle něhož vedlejší intervenient má právo přiváděti na podporu strany, na jejímž vítězství má právní zájem, k platnosti prostředky útočné i obranné, nabízeti důkazy a předsevzíti všechny jinaké procesní úkony. Podporu hlavní strany po rozumu §u 19 c. ř. s. nelze shledávati v návrhu vedlejšího intervenienta, by pro jeho útraty zřízena byla jistota; jinak by bylo, kdyby navrhoval, aby jistota zřízena byla pro útraty hlavní strany, o kterýžto návrh však v tomto případě nejde. Ani předpisu §u 41 c. ř. s., dle něhož strana ve sporu podlehnuvší má hraditi útraty i vedlejšímu intervenientu, na stranu odpůrcovu přistoupivšímu, nemůže se stěžovatel dovolávati, poněvadž ani tím nemění se ničeho na okolnosti, že postavení hlavní a vedlejší strany není ve sporu zcela stejné.
Citace:
Rozhodnutí č. 3838. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 739-740.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).