NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11439.

Občanství státní: * Činem proti bezpečnosti čsl. republiky ve smyslu § 1 odst. 3 lit. a) zák. č. 152/1926 Sb. jest také kterýkoliv trestní čin spadající pod zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb.
(Nález ze dne 26. září 1934 č. 17914.)
Prejudikatura: Boh. A 11173/34.
Věc: Tibor W. v K. proti ministerstvu vnitra o státní občanství. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl žádosti st-lově za udělení čsl. státního občanství podle zák. č. 152/26 a to z důvodu, že žadatel — jak konaným šetřením bylo zjištěno a jak sám i protokolárně doznal dne 3. prosince 1931 u měst. notářského úřadu v Košicích — odsouzen byl rozsudkem kraj. soudu v Košicích z 18. listopadu 1926 pro zločin podle § 15:3, přečin podle § 15:2 a § 16:1 zák. na ochranu republiky k šestiměsíčnímu žaláři, takže jest z nároku na udělení čsl. státního občanství podle ustanovení § 1:3 lit. a) zák. č. 152/26 Sb. vyloučen.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neuznal nss důvodnou.
Stížnost uvádí, že z cit. paragrafů, podle kterých byl st-l odsouzen, nelze ještě bezpečně usuzovati na to, že tyto trestné činy směřovaly proti bezpečnosti Čsl. republiky ve smyslu § 1:3 lit. a) zák. č. 152/26 Sb. Námitka ta není důvodná.
Zákon č. 152/26 Sb. vylučuje z nabytí čsl. státního občanství ty, kteří se dopustili trestného činu proti bezpečnosti Čsl. republiky, aniž po- drobněji uvádí, v jakých trestných činech ohrožení této bezpečnosti shledává. Nutno tedy za takový prohlásiti každý čin, který jakkoliv bezpečnost Čsl. republiky ohrožuje. Když pak v zák. z 19. března 1923 č. 50 Sb. »na ochranu republiky« uvedeny jsou určité činy, které zákon prohlašuje a trestá jako činy směřující proti republice, a když specielně činy, pro které byl st-l odsouzen, uvádí v hlavě třetí, mající nadpis »ohrožování míru v republice ...«, nutno z toho souditi, že i takovéto trestné činy směřují proti bezpečnosti republiky a zbavují proto nároku na udělení čsl. státního občanství. Když pak žal. úřad důvodně mohl vycházeti ze zjištění, že st-l pro takovéto trestné činy byl odsouzen, neporušil zákon uznav, že st-l je z nároku na udělení čsl. státního občanství vyloučen. (Srov. Boh. A 11173/34.)

Citace:

č. 11439. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 237-238.