NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 6780.

Veřejní zaměstnanci. — Vojenské věci:* Pod pojmem »nestátní veřejný požitek aktivní« rozumí § 17, odst. 2. č. 1. zák. č. 286/1924 také ony aktivní požitky zaměstnanců zemí, žup. okresů a obcí, jakož i podniků těchto korporací a fondů a ústavů jimi spravovaných, které plynou ze služebního poměru soukromoprávního, ať trvalého, ať dočasného, i když není s poměrem tím spojen nárok na požitky odpočivné a zaopatřovací.
(Nález ze dne 8. října 1927 č. 20475.) Prejudikatura: Boh. 5950/26 adm.
Věc: Ing. Jindřich T. v T. proti ministerstvu národní obrany o vrácení přeplatků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž byl v býv. armádě rak.-uh. gážistou z povolání, posléze majorem, byl ke své přihlášce do čsl. činné služby výnosem mno z 9. listopadu 1921 převzat do čsl. armády jako gážista ve výslužbě a byly mu výnosem mno z 11. října 1922 přiznány s použitím zák. z 27. ledna 1921 č. 48 Sb. od 1. května 1921 zaopatřovací požitky.
K vyzvání ve smyslu zák. č 288/24 hlásil st-l dne 12. dubna 1925, že jest nyní dočasně zaměstnán jako stavební dozorce při stavbě vodárny s měsíční mzdou 1400 Kč na 14denní výpověď a zároveň žádal ve smyslu § 7 cit. zák. č. 288/1924 o přiznání výhody dle §u 6, odst. 2 zák. č. 76/22, poněvadž v roce 1920 sloužil v čsl. armádě činně. Dle hlášení četnické stanice v T. z 15. září 1925 jest st-l zaměstnán u měst. stav. úřadu v T. provisorně s měsíčním platem 1400 Kč.
Výnosem ze 4. listopadu 1925 bylo vysloveno jednak, že st-1 nemá nároku na úpravu zaopatř. požitků podle zák. č. 288/1924, poněvadž nevyhovuje podmínkám ustanovení § 10 téhož zák., jednak že podle § 17 zák. č. 286/24 má od 1. ledna 1925 nárok jen na snížené zaopatř. požitky a to —.
Účetním nálezem ze 7. prosince 1925 předepsala voj. pens. likvidatura v Praze st-li dle služ. knihy H I 1 § 8 č. 6 a 7 k náhradě částku 4632 Kč 87 h, již st-l v čase od 1. ledna 1925 do 30. listopadu 1925 na zaopatř. požitcích neoprávněně dostával a které jest povinen voj. správě vrátiti. V důvodech odvolává se účetní nález na shora uvedený výnos ze 4. listopadu 1925, uvádí celý jeho obsah a připojuje poučení, že proti nálezu tomu může st-l podati do 30 dnů odpor (rekurs).
St-l podal rekurs, — , který byl nař. rozhodnutím zamítnut
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss: .
§ 17 zák. č. 286/24 stanoví v odstavci druhém: Má-li nebo nabude- li někdo vedle nároku na státní odpočivné nebo zaopatř. požitky ještě nárok 1) na aktivní požitek státní nebo nestátní veřejný, nebo 2) na nestátní veřejný odpočivný nebo zaopatř. požitek, .... snižuje se výplata státního odpočivného nebo zaopatř. požitku .... na polovinu, — je—li však státní odpočivný nebo zaopatř. požitek vyšší, o polovinu nižšího požitku.
Stížnost namítá, že § 17 má tímto svým ustanovením na mysli pouze veřejnoprávní služební poměr, spojený systematicky s nárokem na zaopatř. požitky, poněvadž zákon mluví o akt. požitcích v souvislosti s požitky odpočivnými a zaopatř., — kdežto civ. poměr st-lův ze není veřejnoprávní, nýbrž soukromoprávní, založený smlouvou a že jest pouze provisorní (na dobu předběžných prací ke stavbě vodovodu) a zrušitelný ke 14denní výpovědi a nárok na zaopatř. požitky že s ním spojen není.
Nss neshledal tyto námitky důvodnými.
V § 20, odst. 2 lit. b) stanovil zák. č. 286/1924, že nestátními veř. aktivními, odpočivnými a zaopatř. požitky dle §u 17 jest rozuměti aktivní i odpočivné, případně zaopatř. požitky zaměstnanců veřejnoprávních korporací, uvedených v § 28 (t. j. zemí, žup. okresů a obcí) jakož i podniků těchto korporací a fondů a ústavů jimi spravovaných.
Pojmenoval-li zákon, jak se z tohoto ustanovení podává, určité požitky, požitky veřejnými pouze proto, že pocházejí od korporací veřejnoprávních a nenaznačil-li nijak, že tu má na mysli pouze požitky ze služ. poměru veřejnoprávního, pak nelze právem vylučovati z pojmu veř. požitků ve smyslu § 17 požitky, jež plynou zaměstnanci ze služ. poměru soukromoprávního. Pak nezáleží ani na tom, je-li služ. poměr ten trvalým nebo provisorním, neboť ani v tomto směru zákon nijak nerozlišuje a ničeho neuvádí, co by k tomuto výkladu mohlo zavdati podnět. Řadí-li zákon v §§ 17 a 20 požitky aktivní, odpočivné a zaopatřovací vedle sebe, činí tak, jak se ze znění §u 17 podává, zřejmě jen proto, že pobírání veškerých těchto požitků označuje za důvod ke snížení odpočivných neb zaopatř. požitků státních, a nikoli proto, že by za veř. požitek aktivní považoval jen takový služ požitek, se kterým jest spojen nárok na požitky zaopatřovací. Že zákon této spojitosti nezná, jde i z předpisu §u 21, jenž za odpočivné a zaopatř. požitky ve smyslu §§ 17 až 20 prohlašuje nejen požitky, které se zakládají na pensijních (zaopatř.) předpisech, nýbrž i požitky, které se zakládají na smlouvě.
Kdyby byl zákon měl na mysli jen požitky, se kterými jest systematicky spojen nárok na požitky zaopatřovací, byl by to tedy při uvedené stylisaci svých ostatních ustanovení musil naznačiti zřetelně, jako to učinil na příklad v § 95 zák. o voj. zaopatř. požitcích ze 17. února 1922 č. 76 Sb., — toho však v zák. č. 286/1924 neučinil (srovn. nál. Boh. 5950/26 adm.).
Z toho, co shora uvedeno, jde, že pod pojmem »nestátní veř. požitek aktivnk rozumí § 17 odst. 2 č. 1 zák. č. 286/1924 také ony akt. požitky zaměstnanců zemí, žup. okresů a obcí, jakož i podniků těchto korporací a fondů a ústavů jimi spravovaných, které plynou ze služ. poměru soukromoprávního, ať trvalého ať dočasného, i když není s poměrem tím spojen nárok na požitky odpočivné a zaopatřovací.

Citace:

č. 6780. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 289-291.