Čís. 6145.

Navrhne-li funkcionář státního zastupitelství, aby byl obviněný potrestán jen pro porušení předpisu § 36 zbrojního patentu, nikoliv i pro sbíhající se trestný čin soudně trestný, a není-li tu ani přitěžujících okolností, jaké má na mysli § 40 zbrojního patentu, nesmí soud dále ve věci jednati, nýbrž má postoupiti spisy okresnímu úřadu k příslušnému řízení.
(Rozh. ze dne 28. února 1938, Zm I 143/38.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury k zachování zákona do postupu okresního soudu v S. v trestní věci proti A. pro přestupek podle § 36 zbrojního patentu takto právem:
Postupem okresního soudu v S., pokud prováděl řízení, jehož předmětem bylo jedině přestoupení předpisu § 36 zbroj. pat. co do nedovoleného nošení zbraně, ač nebyl dán žádný z předpokladů výjimečné příslušnosti soudní uvedených v § 40, odst. 1 zbroj. pat., a dále rozsudkem v témže řízení vydaným ze dne 30. dubna 1937, jímž byl A. uznán vinným přestupkem podle § 36 cís. pat. z 24. října 1852, čís. 223 ř. z., byl porušen zákon v ustanovení § 40 zbroj. pat. Rozsudek se zrušuje v celém rozsahu jako zmatečný a okresnímu soudu v S. se ukládá, aby spis postoupil k příslušnému řízení okresnímu úřadu v S.
Z důvodů:
Zprávou ze dne 31. července 1936 učinila četnická stanice v R. okresnímu soudu v S. trestní oznámení na A. pro přestupek zbrojního patentu spáchaný tím, že vystřelil koncem měsíce června 1936 před domem svých rodičů v Z. a v polích u této obce z bubínlcového revolveru zákonité délky, ráže 9 mm a nosil tak tuto zbraň nemaje zbrojního pasu.
Podle trestního oznámení mohl A. snadno výstřely z revolveru někoho zraniti, nebo i usmrtiti.
Okresní soud sdělil došlé trestní oznámení k návrhu zmocněnci státního zastupitelství, jenž učinil dne 6. srpna 1936 písemně výslovný návrh »na zákonné potrestání podle § 36 zbroj. pat.«. Na to ustanovil soud dne 11. srpna 1936 hlavní přelíčení na 15. prosince 1936 (podle referátu pro § 36 zbroj. pat. a § 431 tr. z.), jež však nebylo provedeno pro závadu v doručení obsílky obžalovanému, stejně jako hlavní přelíčení nařízené na 19. ledna 1937, jež bylo odloženo pro onemocnění referentovo. Rozsudkem ze dne 30. dubna 1937, vyneseným v nepřítomnosti obžalovaného, byl A. uznán vinným přestupkem podle § 36 zbroj. pat. spáchaným podle obsahu trestního oznámení. . . . . Předmětem rozsudku jest jedině uvedený trestný čin.
Podle § 40, odst. 1 zbroj. pat. přísluší konati řízení a ukládati zákonné tresty v případech, ve kterých jde toliko o použití §§ 36 a 39 zbroj. pat. v příčině nošení zbraně a kde ani nejsou dány přitěžující okolnosti, ani se nesbíhá nedbání předpisů o nošení zbraně s jiným trestným činem soudům k rozhodnutí přikázaným, okresním úřadům.
V souzeném případě jde, podle toho, co bylo uvedeno, jedině o přestoupení zákona uvedeného v § 36 zbroj. pat., totiž o nošení zbraně bez povolení a bez průkazu potřeby k odvrácení hrozícího nebezpečenství. Přitěžujících okolností, jaké má na mysli § 40 zbroj. pat., vzhledem k ustanovení § 37 téhož zákona, rozsudek neuvádí, podle obsahu spisů nejsou dány a nepřicházely v úvahu již podle trestního oznámení, jež zavdalo podnět k řízení.
V trestním oznámení bylo sice vysloveno bez bližšího odůvodnění a vyšetření, že obžalovaný mohl střílením z revolveru někoho zraniti, čímž bylo naznačeno, že se dopustil v souvislosti s nepovoleným nošením zbraně jednání spadajícího pod ustanovení § 431 tr. z. Než veřejný žalobce obmezil podle toho, co bylo uvedeno, svůj návrh pouze na nošení zbraně bez povolení, kterýžto určitý trestný skutek výslovně uvedl označením příslušného zákonného ustanovení v písemně podaném návrhu. V souhlasu s tímto návrhem, byv jím podle ustanovení § 267 tr. ř. vázán, učinil také okresní soud předmětem svého zjišťování a rozhodnutí jedině tento čin. Jakmile veřejný žalobce způsobem závazným pro soud projevil výslovně, že stíhá ze skutečností obsažených v trestním oznámení jen překročení předpisu § 36 zroj. pat., tedy jen nošení zbraně bez povolení, a nikoliv ohrožení bezpečnosti těla výstřely, nebylo zde ani sbíhajícího se trestného činu, spadajícího do příslušnosti trestního soudu, o kterém by mohl soud rozhodovati po zákonu.
Zákonné potrestání obžalovaného pro přestoupení zákazu § 36 zbroj. pat. nedovoleným nošením zbraně, — které jedině navrhl veřejný obžalobce, předpokládaje zřejmě omylem, že uložiti trest pro tento čin náleží soudu — patřilo proto podle § 40, odst. 1 zbroj. pat. do působnosti okresního úřadu. Okresní soud v S. nesměl tudíž, aniž porušil posléze uvedené zákonné ustanovení, prováděti v případě, o který jde, řízení a nesměl uznati A. vinným a uložiti mu trest, nýbrž bylo mu, jakmile veřejný obžalobce učinil prohlášení nahoře uvedené, postoupili spis k příslušnému řízení okresnímu úřadu. Opačným svým postupem použil okresní soud nesprávně zákona v otázce, zda je skutek obžalovanému za vinu kladený trestným činem (přestupkem) náležejícím před soud [§ 281, č. 9 a) tr. ř., § 468, č. 3 tr. ř.].
Toto nesprávné použití zákona se stalo ke zřejmé škodě A. a nelze zjednati nápravu, leč postupem podle § 33 tr. ř. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona vyhověti a uznati, jak nahoře uvedeno.

Citace:

č. 6145. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 138-140.