NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 6443.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
»Přestavba« podle §u 31 (1) čís. 1 zák. nekryje se veskrze s pojmem přestavby podle stavebních řádů, nýbrž jest v prvé řadě rozhodno, zdali a pokud byly stavebním úkonem získány obyvatelné místností, které by ulevovaly bytové tísni.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1926, Rv II 660/26.)
Pronajímatel dal nájemníkům soudní výpověď z přízemního bytu svého domu ve V. na Moravě, v němž po požáru v roku 1917 bylo pořízeno nové schodiště z přízemí do patra a z patra na půdu, při schodišti v prvém patře byl zřízen nový pokoj a na dvoře byly postaveny záchody. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti, odvolací soud výpověď zrušil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňujíc toliko důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., napadá názor odvolacího soudu, že mezi přestavbou a vypovídaným bytem musí býti souvislost, a praví, že, i kdyby tento názor byl správným, v tomto případě souvislost tu jest. Ani v tom, ani v onom směru není dovolání v právu. Odvolací soud zjistil, že v domě, o nějž jde, bylo po požáru v roce 1917 pořízeno nové schodiště z přízemí do patra a z patra na půdu, že v prvním patře byl zřízen nový pokoj a na dvoře byly postaveny záchody, že však v přízemí, kde jest vypovězený byt, zůstalo vše při starém, jak bylo před požárem, a že tam nic změněno nebylo. Již z tohoto zjištění, které nutno položiti za základ právnímu posouzení věci, jde na jevo, že předpis §u 31 (1) čís. 1 zák. o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb, z. a n. (dovolání mluví mylně o zákonu o stavebním ruchu) v tomto případě místa nemá ani podle doslovu, ani podle úmyslu zákona. Zákon praví, že se jeho ochrana nevztahuje »na přestavby«, tedy právě na to, co bylo přestavěno. Nebylo-li však v přízemí, kde jest sporný byt, nic přestavěno, pak tu zmíněný předpis již podle znění zákona nedopadá. Nejvyšší soud vyslovil již opětovně (srv. na př. rozhodnutí čís. 4656 sb. n. s.), že přestavba podle §u 31 (1) čís. 1 zák. o ochr. náj. nekryje se veskrze s pojmem přestavby podle stavebních řádů, nýbrž, že jest v první řadě rozhodno, zdali a pokud byly získány stavebním úkonem obyvatelné místnosti, které by ulevovaly bytové tísni. K tomu dlužno dodati, že i takové nově zřízené nebo z neobytných na obytné upravené místnosti jsou vyloučeny z ochrany nájemníků jen tehdy, byly-li zřízeny neb upraveny teprve po prvním květnu 1924, čehož v tomto případě není, ana domnělá přestavba byla provedena již roku 1917–1918. Kdyby se v tomto případě vycházelo z pojmu přestavby podle stavebního řádu, pak tu vůbec v oněch změnách, které vlastníci domu skutečně předsevzali, nešlo o přestavbu, neboť § 29 třetí odstavec stav. ř. pro Moravu ze dne 16. června 1894, čís. 64 z. zák. pokládá za přestavbu jen přetvoření budovy nebo jednotlivých pater, kdežto podle §u 29 odstavec čtvrtý b) cit. zák. pokládají se proražení oken a dveří, přetvoření střechy, zřízení nebo přeměna schodiště, přeměna bytů v neobytné místnosti nebo naopak a pod., toliko za podstatné opravy nebo změny. Protože však ani v tomto směru nebylo nic změněno na vypovězeném bytu, nelze tu o vyloučení ochrany nájemníků podle §u 31 (1) čís. 1 zák. o ochr. náj. mluviti, nehledíc ani k tomu, že podle oznámení městské rady byly provedeny změny a úpravy bez vědomí a svolení stavebního úřadu, kdežto zákon žádá »úřední povolení«. I kdyby byla bývala zřízena nová střecha na domě a kdyby žalovaní používali nově zřízené půdy i nově zřízených záchodů – jak dovolání tvrdí – šlo by jen o používání nového příslušenství, ale nebylo by tím odůvodněno vyloučení vypovězeného bytu z ochrany nájemníků, který změnami dotknut nebyl.

Citace:

č. 6443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 565-566.