Čís. 8684.

Nařídil-li exekuční soud nový dražební rok, znovu jej vyhlásil a znovu vyzval příslušný berní úřad k přihlášce veřejných dávek pod následky § 172, poslední odstavec, ex. ř., stala se tím přihláška berního úřadu k dřívějšímu dražebnímu roku bezpředmětnou a jest nová přihláška k novému dražebnímu roku jedině směrodatným podkladem pro rozhodnutí o přihlášených veřejných dávkách.
(Rozh. ze dne 7. února 1929, R 1 31/29.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice eráru na činžovní dani jen 4841 Kč 56 h. Rekursní soud přikázal eráru na činžovní dani dalších 23074 Kč 67 h a na dani z obohacení 4275 Kč. Důvody: Československý stát stěžuje si proti rozvrhovému usnesení proto, že mu nebyla přikázána v pořadí přednostním k hotovému zaplacení daň činžovní podle přihlášky ze dne 22. června 1926 27916 Kč 23 h, nýbrž jen v částce 4841 Kč 56 h. Tato stížnost je důvodná. Berní úřad podal tři přihlášky činžovní daně, přihlášku ze dne 21. května 1926 k dražbě ustanovené na 31. května 1926, pak přihlášku ze dne 22. června 1926 k dražbě odložené z moci úřední na den 30. června 1926 a přihlášku ze dne 15. března 1927 k rozvrhovému roku dne 17. března 1927. Stěžovatelkou tvrzené doplňovací přihlášky z 28. května 1926 ve spisech není. Mezi těmito přihláškami není, jak se prvý soudce mylně domnívá, rozporu, neboť v první přihlášce ze dne 22. května 1926 přihlášena byla činžovní daň podle předpisu let předchozích, kdežto v druhých dvou přihláškách byla v obou shodně přihlášena podle mezitím vyměřených definitivních předpisů. Prvý soud neprávem dále přehlíží, že dražbu ze dne 31. května 1926 z moci úřední přeložil na den 30. června 1926, o čemž účastníky ediktem a vyzváním k přihláškám vyrozuměl, takže již z toho důvodu nutno druhou přihlášku berního úřadu ze dne 22. června 1926 učiniti podkladem pro přikázání přihlášené dlužné daně činžovní částkami v ní uvedenými.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Vymáhající věřitelka stěžuje si do usnesení rekursního soudu potud, pokud jím byla přiznána na rekurs finanční prokuratury československému státu na dani činžovní ještě další částka 23074 Kč 67 h za dobu od 1. července 1923 do 30. června 1926 k hotovému zaplacení. Stěžovatelku lze odkázati na správné odůvodnění napadeného usnesení, k němuž jest dodati na vývody dovolacího rekursu ještě toto: Protože exekuční soud nařídil usnesením ze dne 5. června 1926 z moci úřední nový dražební rok na den 30. června 1926 na místě dříve nařízeného dražebního roku na den 31. května 1926 a protože toto dražební stání znova vyhlásil a také znova vyzval berní úřad k přihlášce veřejných dávek pod následky § 172 poslední odstavec ex. ř., stala se tím přihláška berního úřadu ze dne 21. května 1926 k dřívějšímu dražebnímu stání bezpředmětnou a tvořila naopak nová přihláška ze dne 22. června 1926 k novému dražebnímu roku jedině směrodatný podklad pro rozhodnutí o přihlášených veřejných dávkách. Mezi touto přihláškou a přihláškou ze dne 15. března 1927, učiněnou podle § 210 ex. ř. k rozvrhu nejvyššího podání, o němž bylo jednáno podle § 212 ex. ř. dne 17. března 1927, nebylo rozporu, nýbrž jest mezi oběma přihláškami, pokud se týkají nedoplatků činžovní daně za léta 1923 až 1926, úplný souhlas. Nebylo tedy ani třeba vysvětlovati, proč byly v původní a již bezpředmětné přihlášce uvedeny částky nižší.

Citace:

č. 8684. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 191-192.