NPD documents search: Sociální revue, 11 (1930) - Příspěvek na úhradu drahotních přídavků podle § 7 zákona z 18. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n.

Pensijní pojištění.

Sděluje min. rada dr. Bronislav Wellek.
Příspěvek na úhradu drahotních přídavků podle § 7 zákona z 18. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n.
O drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění, pokud se týče o úhradě jejich, vydáno bylo postupem času více předpisů, a to zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n., upravující drahotní přídavky za dobu od 1. ledna 1921 až do 31. prosince 1921. Následoval pak zákon ze dne 20. prosince 1922, č. 399 Sb. z. a n., kterým působnost zákona č. 299/1921 Sb. byla prodloužena až do nové úpravy, již provede vláda nařízením.
Takovými dalšími nařízeními jsou vládní nařízení ze dne 13. prosince 1924. č. 271 sb., normující náhradu drahotních přídavků, vyplacených během správních let 1923 a 1924, vládní nařízení ze dne 19. února 1926, č. 29 Sb., vztahující se na správní rok 1925, a konečně vládní nařízení ze dne 22. prosince 1926, č. 245 Sb., mající na zřeteli jen úhradu přídavků vyplacených během správního roku 1926.
Ze znění citovaných předpisů vysvítá, že úhrada drahotních přídavků k důchodům nebyla pro ta která léta řešena stejně a také rozvrhové procento postupně bylo zvyšováno: obnášelof v roce 1922 4%% prémií, v roce 1923 7 1/2 %, v roce 1924 10%, v roce 1925 13 1/2 % a v roce 1926 již 16 1/2 %.
325 Byl tedy klíč pro úhradu druhotních přídavků za jednotlivá správní léta vyplacených různý, a to nejenom co do stanovení rozvrhového procenta, nýbrž (na Slovensku) i co do základu, z něhož zmíněné procento se vypočítávalo.
Na daný případ vztahuje se posiez uvedené vládní nařízení ze dne 22. prosince 1924, č. 245 Sb. z. a n., normující úhradu drahotních přídavků k důchodům podle zákona o pensijním pojištění vyplacených důchodcům během správního roku 1926 v ten rozum, že se úhrada rozvrhne na zaměstnavatele jako členy pensijního ústavu »v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných«.
Na sporu je v konkrétním případě, jaký význam a dosah mají slova »v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných« použitá ve shora citovaném předpise.
Srovnávají-li se texty jednotlivých norem postupem času vydávaných, je z nich vidno, že poslez uvedené vládní nařízení č. 245/1926 Sb. z. a n. slova »v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných« převzalo z dřívějších norem.
Žalovaný úřad schválil, že v daném případě podle právě cit. předpisu byly vyměřeny stéžovatelce 16 1/2 % příspěvky k úhradě drahotních přídavků ze 4/5 prémií, které byly předepsány v roce 1926, nejen za správní rok 1926, nýbrž i za předešlá léta 1922 a 1925, vycházeje z právního názoru, že pro výměru příspěvků těch je pouze směrodatné» že prémie byly předepsány ve správním roce 1926 (a nikoli na tento rok), při čemž dovolává se slovného znění shora cit. vládního nařízení.
Stížnost dovozuje však, že pro výpočet úhrady přídavků vyplacených během správního roku 1926 lze bráti v počet pouze prémie předepsané za tento správní rok.
Nejvyšší správní soud přiklonil se ke stanovisku zastávanému stížností, ježto podle jeho názoru svědčí proti výkladu textace vládního nařízení č. 245/1926 Sb. z. a n. žalovaným úřadem, že směrodatným je pouze předpis prémií ústavem ve správním roce 1926 bez ohledu na dobu, za kterou se prémie předpisují, tyto úvahy:
Základní myšlenkou rozvrhu úhrady vyplacených drahotních přídavků k důchodům podle zákona o pensijním pojištění je podle znění vládního nařízení č. 245/26 Sb. z. a n. stejnoměrné rozvržení úhrady této na jednotlivé členy-zaměstnavatele v poměru pojistných prémií je zatěžujících. Při stanovení této úhrady nepočítalo vládní nařízení s případy abnormálními, v nichž se zaměstnavatelům předpisují pojistné prémie připadající na dobu více než jednoho správního roku, jako se stalo v daném případě. Z pojmu stejnoměrného zatížení všech členů zaměstnavatelů vyplývá důsledek, že příslušná norma má tu na zřeteli postup normální, čili že úhrada přídavků drahotních postihuje roční příspěvky pojistné připadající na dotyčný Správní rok, za který se tíh rada požaduje.
Výkladu tomuto nasvědčují i materiálie k § 7 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n., jehož znění v podstatě, jak bylo shora podotčeno, bylo převzato do dalších norem upravujících tuto materii. Uvádí-li důvodová zpráva k česnově tohoto zákona odhad celkového nákladu připadajícího na přídavky u Všeobecného pensijního ústavu pro rok 1921 ve vztah k »očekávaným ročním prémiím«, dává tím zřejmě výraz myšlence, že úhradu hleďati sluší v ročních prémiích připadajících na tento určitý správní rok. Že neměl a nemohl mítí zákonodárce tu na zřeteli abnormální případy, kde se zaměstnavateli předpisují pojistné prémie za časové období více než jednoroční, zdá se býti nepochybným.
Názor žalovaného úřadu, že směrodatnou je jedině skutečnost, že ústav předepsal ve správním roce 1926 členu-zaměstnavateli prémie pojistné třebas i za více let, není však ani v souladu s positivními
526 normami vládního nařízení ze dne 19. ledna 1923, č. 16 Sb. z. a n. o úpravě pensijního pojištění zaměstnanců, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Podle § 33 citovaného vládního nařízení platí se za každý měsíc služného (příspěvkový měsíc) pevné prémie podle číselně stanoveného tarifu třídního, které podle § 34 jsou splatný předem prvního dne každého kalendářního měsíce a není povinnost piatiti prémie závislá na předchozím vydání příslušných výměrů (§ 35, odst. 6.). Podle 6. odst. § 73 téhož nařízení má zemská úřadovna přijetí každé přihlášky osob pojištěním povinných jak zaměstnavateli, tak i zaměstnanci ve 14 dnech potvrditi, leč že by v této lhůtč byl vydán výměr, jímž se ohláška vyřizuje. Z ustanovení těchto vyplývá, že není třeba formálního předpisu prémií, poněvadž má každý zaměstnavatel ex lege povinnost prémie pojistné, jichž výši si může vypočísti, předem zaplatili, aniž by vyčkával vydání formálního platebního výměru.
Také tato úvaha nutí k závěru, že pro rozvrh úhrady nemůže býti směrodatnou pouze skutečnost, že ústav vydal v určitém správním roce (v daném případě v roce 1926) formální předpis pojistných prémií beze všeho ohledu na správní období, za které se prémie mají platiti.
Konečně nelze mlčením ani přejíti skutečnost, že by při opačném nazírání žalovaného úřadu výše příspěvků zaměstnavatelových závisela na labilní skutečnosti časové, kdy ústav přikročí k předpisu prémií, čímž by právní posice zaměstnavatelů byla určována různě podle náhodného momentu časového, který volil ústav pro předpis prémií.
Ze všech těchto úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že výrok žalovaného úřadu spočívá na mylném výkladu vládního nařízení č. 245/1926 Sb. z. a n., pročež musilo býti naříkané rozhodnutí zrušeno jako nezákonné.
(Nález ze dne 20. března 1930, č. 1512/30.)
327

Citace:

Příspěvek na úhradu drahotních přídavků podle § 7 zákona z 18. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 337-339.