NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 4061.

Služebnou, jíž není ještě osmnáct let a o níž nevyšlo najevo, že dosáhla přes tento svůj mladistvý věk již tělesné, duševní a mravní dospělosti, jest pokládati za potřebnou dozoru i co do jejího mravního vývoje a jako takovou za předmět svedení ve smyslu § 132 tr. zák.
(Rozh. ze dne 5. února 1931, Zm I 22/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 29. října 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle § 132 III. tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice důvodem zmatečností podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., leč neprávem. Stížnost má pravdu, pokud tvrdí, že služební poměr mezi zaměstnavatelem a jeho služkou o sobě nestačí k založení poměru k dozoru po rozumu § 132 III. tr. zák., že služebná je ve smyslu tohoto ustanovení zákona zaměstnavateli k dozoru svěřena jen, je-li mezi ní a zaměstnavatelem poměr obdobný poměru, k němuž poukazuje ono ustanovení trestního zákona slovy »k vychování nebo vyučování«, t. j. poměr, z něhož plyne pro zaměstnavatele právo a povinnost dohlížeti na služebnou i co do jejího mravního vývoje, najmě i v tom směru, by se ve věcech pohlavního života nedostala na zcestí, že právo a povinnost dozoru nad služebnou co do jejího mravního vývoje nastává pro zaměstnavatele jen, byl-li osobou k tomu povolanou tímto dozorem pověřen nebo jsou-li tu alespoň zvláštní okolnosti, jež služebnou činí potřebnou zaměstnavatelova dozoru v onom směru, a že jako takové zvláštní okolnosti přicházejí v úvahu zejména mladistvý věk služebné osoby, její nevyspělost tělesná nebo duševní, její osobní povaha, skutečnost, že její rodiče nebo jiné osoby, jimž v prvé řadě náleží pečovati o její mravní vývoj, nemohou na ni dozírati, a jiné. Stížnosti však nelze přiznati oprávněnost, namítá-li po těchto povšechných úvahách o pojmu svěření k dozoru po rozumu § 132 III. tr. zák., že napadený rozsudek usuzuje na poměr svěření k dozoru ve smyslu onoho ustanovení trestního zákona jen ze služebního poměru mezi stěžovatelem jako zaměstnavatelem a Vlastou D-ovou jako služebnou, a nezjišťuje žádnou zvláštní okolnost, z níž by bylo lze podle toho, co uvedeno, dovozovati, že stěžovatel byl jako zaměstnavatel oprávněn a povinen dohlížeti na svou služebnou i co do jejího mravního vývoje. Rozsudek zjišťuje sice v rozhodovacích důvodech, že D-ová sloužila a bydlela v době, kdy se stěžovatel dopustil skutku za vinu mu kladeného, u stěžovatele jako služebná, nevyslovuje však nikde názor, že služební poměr mezi zaměstnavatelem a osobou služebnou o sobě stačí k poměru svěření k dozoru po rozumu § 132 III. tr. zák., nýbrž uvádí v rozhodovacích důvodech, vycházeje zřejmě z dalšího skutkového zjištění, že se D-ová narodila 13. srpna 1911, že jí v době, kdy stěžovatel spáchal skutek za vinu mu kladený, nebylo ještě ani osmnáct let, že stěžovateli byla jako hlavě domácnosti podle všeobecných pravidel a názorů životních bdíti nad mravním chováním mladistvé služebné, jež u něho sloužila a bydlela, že mu bylo na D-ovou dozírati i co do jejího mravního vývoje pro její mladistvý věk. Podle toho stížnost přehlíží, že rozsudek zjišťuje ve skutečnosti okolnost, jež může podle vlastního názvu stížnosti zakládati pro zaměstnavatele právo a povinnost dozírati na služebnou
Trestní rozhodnutí XIII. 4 co do jejího mravního vývoje, a to mladistvý věk D-ové; neboť služebnou, jíž není ještě osmnáct let a o níž nevyšlo na jevo, že dosáhla přes tento svůj mladistvý věk již tělesné, duševní a mravní dospělosti, jest pokládati za potřebnou dozoru i co do jejího mravního vývoje. Zaujal-li tudíž rozsudek skutečně stanovisko, že vstoupením mladistvé Vlasty D-ové, potřebné dozoru i nad mravním chováním, do služby a domácnosti stěžovatelovy byl zjednán mezi ní a stěžovatelem poměr, z něhož plynuly pro stěžovatele jako hlavu domácnosti podle všeobecných pravidel a názorů životních právo a povinnost dozírati na služebnou i co do jejího mravního vývoje, takže dívka byla stěžovateli svěřena k dozoru ve smyslu § 132 III. tr. zák., nelze mu důvodně vytýkati mylné právní posouzení věci.

Citace:

Čís. 4061.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 64-66.