NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 7960.

Bryčku ve větším hospodářství jest pokládati za nutnou, třebas jí hospodář používal jen k osobním vyjížďkám; jako taková jest příslušenstvím ve smyslu § 296 obč. zák. Pozemková reforma.
Přídělce nabývá vlastnictví k přidělenému majetku pravoplatným, konečným přídělem i bez zápisu do pozemkové knihy; i dokud není příděl konečným, má se ohledně otázky příslušenství vše tak jako při plném vlastnictví.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1928, R I 282/28.)
V exekuci na svršky nabyvatele zbytkového statku navrhl dlužník, by některé ze zabavených věcí byly vyloučeny z exekuce, mimo jiné též bryčka. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud zamítl návrh ohledně bryčky, ježto dlužník nepotřebuje bryčky k obhospodařování, nýbrž pouze k osobní potřebě.
Nejvyšší soud obnovil ohledně bryčky usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud přehlédl, že bryčky užívá dlužník nejen k osobním vyjížďkám do města, nýbrž i k dovážení nákupů domů а k dovážení mléka na stanici. Avšak, i kdyby jí užíval jen k osobním vyjížďkám, musila by se pokládati za nutnou v hospodářství, neboť každé větší hospodářství vyžaduje časté pochůzky a tu, mají-li se konati pěšky, jest to ztráta času, kterou může býti mnoho promeškáno, rationelní vedení hospodářství vyžaduje tedy i rychlého komunikačního prostředku, zvláště v moderní době, která nedovoluje provozovati živnost zastaralým primitivním způsobem. Takovým rychlým, protože lehkým vozidlem jest však, když už tu není silostroje, aspoň bryčka, neboť zapřahati těžký hospodářský vůz, který není zařízen na poklus, bylo by nehospodářské. Jest tedy bryčka příslušenstvím podle § 296 obč. zák. a jest proto vejíti na námitky vymáhající strany, že dlužník není vlastníkem statku a že nevzdělal 66 korců orné půdy, neboť kdyby byly rozhodný, nemohla by se přes to bryčka vyloučiti z exekuce. Avšak námitky rozhodné nejsou. Přídělce nabývá vlastnictví, jak v rozhodnutí Rv I 783/27 čís. sb. 7862 podrobně provedeno, již pravoplatným konečným přídělem i bez zápisu do knih. Avšak i dokud není příděl konečný (§ 27 příď. zák.), má se ohledně otázky příslušenství vše tak jako při plném vlastnictví, neboť přídělce má aspoň vlastnickou držbu, která ve všech ohledech věcných i osobních, zejména tedy i v poměru k osobám třetím platí a váží zrovna tolik jako plné vlastnictví, a rozdíl je toliko v poměru přídělce k Státnímu pozemkovému úřadu, který však se třetích osob, zde vymáhajícího věřitele nijak nedotýká. To však, že dlužník nevzdělal většinu rolí, nemá se spornou otázkou nic činiti, protože to povahu příslušenství neruší. Zákon se ptá jen, zda věci je k řádnému hospodaření třeba, nikoli zda je dlužník pilný. Než, i je-li liknavý, bude věcí Státního pozemkového úřadu, by uvážil, co činiti; vymáhajícího věřitele se to ve sporné otázce netýče. Bylo tedy vyloučení bryčky obnoviti.

Citace:

č. 7960. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 597-598.