NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2969.

Maření exekuce (zákon ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák.).
Ustanovení § 1 zákona chce postihnouti každé odstranění majetkových předmětů, zejména také jich ukrytí, jež se stalo v úmyslu tam naznačeném (všechny počiny dlužníkovy čelící k zkrácení věřitele).
»Odstraněním« je i zúmyslné přenesení majetkových předmětů z místa, kde se obyčejně nalézají a kde exekuční věřitel (jeho zástupce) mohou to o nich předpokládati, na jiné místo za účelem by tím bylo jejich nalezení oněmi osobami stiženo; není třeba, by odstranění bylo takovým, že by nalezení věci bylo nemožným, stačí, je-li tím nalezení aspoň stiženo.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1927, Zm I 453/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 19. května 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření exekuce podle § 1 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost, že není dána skutková podstata přečinu podle § 1 zák. o maření exekuce, poněvadž prý jednání obžalovaného nebylo takové, že by byl odstranil odstředivku tak, by ji při řádném a důkladném provedení exekuce byl zásahu; věřitele odňal. Není prý zákonného předpisu, že dlužník musí usnadňovati věřiteli provedení exekuce. Podle § 26 ex. ř. jsou výkonní orgánové oprávněni prohledati byt dlužníkův, jeho schránky i šaty, které dlužník na sobě má, a smějí tito orgánové pro exekuci dáti otevříti domovní vrata a zavřené dveře světnice i uzavřené schránky; podle § 13 instrukce pro výkonné orgány mohou výkonní orgánové prohledati nejen obchodní místnosti, skladiště, hospodářské místnosti, nýbrž i byt dlužníkův a k otevření zavřených dveří mohou přivolati řemeslníka. Pakliže proto obžalovaný uschoval odstředivku v komoře na půdě, mohl a měl prý výkonný orgán právo prohledati celý dům i půdu a dáti si otevříti zavřenou komoru. Na tom prý měl také trvati zástupce vymáhajícího věřitele, zvláště když manželka obžalovaného řekla, že obžalovaný odstředivku uschoval, a když soud prvé stolice nebere za prokázáno, že komora byla tak položena, že při obyčejné bedlivosti ušla pozornosti výkonného orgánu. Že by dlužník, očekávající exekuci, měl povinnost postaviti zabavitelné věci výkonnému orgánu do cesty a na oči, není nikde nařízeno. Stížnost je bezdůvodná. Ustanovení § 1 zák. o maření exekuce chce postihnouti každé odstranění majetkových předmětů, tudíž zejména i jejich ukrytí, jež se stalo v úmyslu tam naznačeném. Pojmu odstranění odpovídá každé činění, které stěžuje věřiteli nalezení jmění podléhajícího exekuci. Odstraněním ve smyslu zákona je proto již zúmyslné přenesení majetkových předmětů z místa, kde se obyčejně nalézají a kde exekuční věřitel nebo jeho zástupce mohou to o nich předpokládati, na jiné místo za účelem, by tím bylo jejich nalezení těmito osobami stiženo. Tomu nasvědčuje také úmysl zákona; vyslovujíť motivy (příloha 257 ku těsnopiseckým protokolům poslanecké sněmovny, IX. zasedání) jasně, že zákon chce zachytiti jakékoliv jednání, které směřuje k tomu, by předmět určený pro uspokojení věřitele byl tomuto určení odňat. Proto používá zákon také povšechného a širokého výrazu »odstraniti«, by tak čelil všem možnostem, tudíž také ukrývání a uschování majetkových předmětů. Když tudíž obžalovaný za exekuce proti němu vedené odstředivku z místa, kde ji obyčejně měl, uschoval na půdě v komoře tak, že ji výkonný orgán přes hledání nenalezl, a učinil-li tak podle rozsudkových zjištění proto, by nemohla býti zabavena a by zmařil uspokojení vymáhající věřitelky, opodstatňuje jeho jednání plně pojem »odstranění« ve smyslu § 1 zákona o maření exekuce. Poukazy zmateční stížnosti na § 26 ex. ř. a § 13 instrukce pro výkonné orgány musí zůstati bez úspěchu. Neboť oprávnění tam pro výkonné orgány stanovená nemění pranic na neomezené platnosti § 1 zák. o mař. exekuce, jenž chce ohroziti trestem všechny počiny dlužníkovy, směřující ke zkrácení věřitele. I když není zákonného předpisu, že dlužník musí usnadňovati věřiteli provedeni exekuce a že musí postaviti zabavitelné věci výkonnému orgánu do cesty a na oči, je tu výslovný zákonný předpis (§ 1 zák. o maření exekuce), jenž zakazuje takové positivní činění dlužníkovo, kterým se majetkový předmět odnímá věřitelově zásahu. Zákon nevyžaduje, by odstranění bylo takovým, že by nalezení dotčené věci bylo vůbec nemožno, stačí, když jeho nalezení je již stiženo. Tak tomu bylo podle zjištění rozsudkových v souzeném případě; v důsledku toho hoví odsuzující výrok stavu věci i zákonu.

Citace:

Čís. 2986. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 881-883.