NPD documents search: Právník, 70 (1931) - Vlastnictví k věci prodané s výhradou vlastnickou zaniká tím, že vlastník vede na ni exekuci

Praktické případy.

Vlastnictví k věci prodané s výhradou vlastnickou zaniká tím, že vlastník vede na ni exekuci. V tomto počínání dlužno totiž, hledíc k neslučitelnosti práva vlastnického a zástavního, spatřovati mlčky projevené vzdání se práva vlastnického. Není v tom žádné vady, tím méně zmatečnosti, nevyřídil-li soud, zamítaje žádost za uznání vlastnictví, žádost, aby držiteli věci bylo zakázáno tuto zciziti a zastaviti a nařízeno vydati ji žalobci. Jde o pouhé důsledky vlastnictví a rozhodnutím o tomto je rozhodnuto i o nich.

Dovolání napadá rozsudek odvolacího soudu z dovolacích důvodů čís. 1., 2. a 4. § 503 c. ř. s., leč neprávem.
Zmatečnost řízení (§§ 503, čís. 1. a 477, čís. 9. c. ř. s.), spatřuje v tom, že rozsudky nižších soudů neuvádějí důvodů pro zamítnutí žalobních nároků, aby uznáno bylo právem:
a) že žalovaný nesmí vůz, dokud není trhová cena zaň úplně zaplacena, bez svolení žalobkyně ani prodati, ani zastaviti, a
b) že žalovaný jest povinen vůz ten, totiž kompletně vypravený nákladní automobil značky »Chevrolet«, žalobkyni vydati.
Dovolatelka má pravdu, že rozsudek prvního soudu neuvádí zvláštních důvodů pro zamítnutí obou těchto žalobních nároků, a že rozsudek odv. soudu nemá důvodů ohledně nároku ad a), avšak toho nebylo třeba, neboť nároky ty byly pouhým důsledkem vlast, práva žalobkyně k náhradnímu automobilu »Chevrolet«, jež si žalobkyně vyhradila, jak nesporno, k automobilu tomu, když jej smlouvou trhovou ze dne 16. července 1927 žalovanému prodala. Určení tohoto vyhraženého vlast. práva domáhá se žalobkyně svou žalobou na prvém místě.
Osud dvou uvedených nároků byl podle celého stavu věci i podle zmíněné smlouvy spjat s osudem návrhu prvního, a s ním stál i padal, zamítly-li nižší soudy žalobu v odstavci prvním, bylo tím rozhodnuto též o žalobě v následujících dvou odstavcích.
Tvrzení dovolání, že návrh svrchu ad a) uvedený jest samostatným nárokem obligačním, a jeho zamítnutí mělo být v rozsudcích zvláště odůvodněno, neobstojí, uváží-li se, že v žalobní prosbě se nárok ten neuvádí samostatně, nýbrž v odstavci 1. jako druhá jeho věta a že se činí oprávnění to závislým na doložce časové »dokud vůz není úplně zaplacen«, tedy dokud výhrada žalobkyně práva vlastnického trvá, čímž jeho závislost na osudu prvého nároku byla zřejmě vyjádřena.
Rovněž nárok sub b) shora zmíněný, týkající se povinnosti žalovaného vydati automobil žalobkyni, opřen jest výhradně o její právo vlastnické, mocí jehož vlastník může žádati vydání své věci na každém, kdo mu ji bezprávně zadržuje (369 obč. zák.), to jest, když nesplnil podmínek, za kterých mu vlastník věc půjčil anebo svěřil k použití jako v tomto případě.
Bylo-li rozsudky nižších soudů žalobkyni odepřeno právo vlastnické k automobilu, ztratil půdu i nárok její na vrácení jeho pro včasné nezaplacení splátek, neboť nárok kotvil přece jenom ve vlastnictví žalobkyně. Ostatně odvolací soud odůvodňuje i zánik práva žalobkynina na vydání auta v důvodech rozsudečných, což asi dovolatelka přehlédla. Zvláštní další odůvodnění zamítacího výroku ohledně těchto podružných návrhů žalobních bylo proto postradatelné a nelze proto v nedostatku tomto spatřovati zmatečnost řízení podle §§ 477, čís. 9. a 503, čís. 1. c. ř. s.
Není vadností odv. řízení (§ 503, čís. 2. c. ř. s.), nebyl-li pro- veden důkaz originálem kupního listu ze dne 16. července 1927, předloženým teprve v řízení odv., neboť takový nový, teprve v odv. řízení nabídnutý důkaz o podstatě sporné otázky, jest nepřípustnou novotou, ke které odv. soud ani neměl přihlížeti (§ 482 c. ř. s.).
Neobstojí však ani výtka nesprávného posouzení věci po stránce právní (§ 503, čís. 4 c. ř. s.).
N. s. přisvědčuje právnímu názoru odv. soudu, že, nabyla-li žalobkyně exekucí k automobilu soudc. zást. práva, pozbyla tím vlast. práva k němu a pozbyla i práva, žádati automobil zpět, a práva, žádati na základě výhrady vlast, práva, aby žalovaný automobil nezcizil a nezastavil, neboť žalobkyně vzdala se následkem pojmové neslučitelnosti práva vlast. a zástavního vedením exekuce na vlastní věc mlčky svého vlastnictví k ní, a to bezpodmínečně, a to i pro ten případ, že exekuční právo zástavní bude dodatečně zrušeno na základě § 251, čís. 6 ex. ř., a to z důvodů, jež uvedl již výstižně odvolací soud.
Názor dovolatelky, že vedením oné exekuce se vzdala své vlast. výhrady pouze pod podmínkou, že nabyté právo zástavní bude trvalým a že povede k jejímu uspokojení v cestě realisace automobilu, nemá opory ani v zákoně (914 obč. zák.), ani v projevené vůli stran. Domáhala-li se žalobkyně přes své vlastnictví k automobilu exekučních kroků jeho zabavením, ač věděla, že žalovaný jiného jmění kromě zmíněného automobilu nemá, činila to na vlastní nebezpečí, že tím pozbude výhod plynoucích pro ni z vyhraženého práva vlastnického, a proto nemůže nyní, když podle § 251, čís. 6 ex. ř. bylo nabyté zást. právo zrušeno, uplatňovati obživnutí vzdáním se zaniklého práva vlastnického. Obé, právo vlastnické i zástavní, nemohla míti současně, nabyvši druhého, ztratila první, a to definitivně (jud. č. 246 víd. nej. soudu a rozh. 8527 a 4993 sb. n. s.).
Tvrzení její o mlčky nebo výslovně učiněné výhradě, že má obživnouti právo vlast., zanikne-li k zakročení dlužníka právo zást., neodpovídá učiněné kupní smlouvě, z níž takovou úmluvu nelze vyčísti.
I když se připustí, že zrušení exekuce z důvodů § 251, čís. 6 ex. ř. působí ex tunc, nelze nicméně uznati, že zrušením tím obživlo vyhražené právo vlast., neboť totéž zaniklo již vedením exekuce na vlastní věc, jejím zabavením, byť i zabavení to se stalo neprávem: neboť již vědomé zabavení vlastní věci znamená vzdání se vlastnictví, mlčky projevenou vůlí považovati věc, na niž exekuce se vede, za věc cizí, a nepožadovati ji více zpět mocí práva vlastnického. Toto upuštění od vlastnictví působí zánik práva vlast., kterého by žalobkyně mohla opětně nabýti jen podle předpisů druhé až páté hlavy druhého dílu obč. zák. a nikoliv pouhým zánikem nabytého práva zást., pokud se týče prohlášením jeho za neplatné. Vede-li ten, kdo prodal věc s výhradou práva vlast., exekuci pro kupní cenu na tuto věc, upouští tím od vlast. práva proto, že nemoha míti zároveň k věci právo vlast, i právo zást., rozhodl se tím, že dal věc soudem zabaviti, pro soudc. právo zást. Na tom by nezměnila ničeho ani opačná dohoda stran pro právní nemožnost takového ujednání (rozh. 8527 sb. n. s.). Při tom jest lhostejno, zda exekuce byla zrušena z moci úřadu, či snad k návrhu dlužníkovu, jako v tomto případě, neboť dlužník, docílí-li svojí bdělostí zrušení exek. práva zást., vedeného na jeho majetek, nesmí býti hůře postaven, nežli zruší-li soud exekuci z moci úřední.
Názor dovolatelův, že žalovaný při poctivém plnění úmluvy nebyl oprávněn navrhnouti zrušení exekuce podle § 251, čís. 6 ex. ř., nelze dovoditi z kupní smlouvy ze dne 16. července 1927 uzavřené, neboť v ní nebylo ani zmínky o závazku dlužníkovu trpěti exekuci na koupený automobil, vždyť dlužník se zavázal trpěti použe žalobkyninu výhradu vlast. a práva z ní odvozená, automobil nezciziti a nezastaviti a jej vydati žalobkyni v případě včasného nezaplacení úplaty, nikoliv však trpěti exek. zabavení automobilu k jejímu zákroku.
Poukaz žalobkyně na rozhodnutí čís. 6204 sb. n. s. jest nepřípadný, neboť tam ujednaly strany, že žalovaný upustí od práva retenčního, které mu příslušelo pro nezaplacenou pohledávku za opravy automobilu, nabude-li na místě něho a ovšem samozřejmě podrží-li též k automobilu tomu exek. právo zástavní. Jakmile bylo však exek. právo zást. žalovaným dobyto a auto žalobci vydáno, vymohl si žalovaný zrušení exekuce z důvodů § 251, čís. 6 ex. ř. V tom případě uznal ovšem nejv. soud, že dlužník porušil úmluvu a že proto přísluší věřiteli nárok na obnovení dřívějšího stavu, dřívějšího zadržovacího práva. Tak tomu však v souzeném případě není, tu nebyla mezi stranami uzavřena úmluva, že žalovaný poskytne za vyhražené vlastnictví k automobilu možnost, aby si vydobyl k němu exek. právo zástavní, nýbrž žalobkyně vymohla si exek. zabavení automobilu proti vůli žalovaného, bez úmluvy předchozí k tomu směřující, a jednala tedy žalobkyně, když se domáhala práva zást., ač mohla téhož zajištění dosíci uplatněním vlastnictví k věci, na vlastní vrub a nebezpečí a nemůže nyní, když věc dopadla v její neprospěch, vinu a odpovědnost za to svalovati na žalovaného, který meze své obrany nepřekročil.1
Karel Jelínek.

Datum rozhodnutí nebylo lze obdržeti.

Citace:

Vlastnictví k věci prodané s výhradou vlastnickou zaniká tím, že vlastník vede na ni exekuci. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 20, s. 653-656.