Č. 6948.


Pozemková reforma:* Prodej dříví ohlášený po uplynutí 14denní lhůty stanovené v odst. 1 § 4 zák. č. 118/20 není stpú povinen přezkoumati věcně s hlediska 2. odst. cit. § 4.
(Nález ze dne 6. prosince 1927 č. 25822).
Věc: Marie Kristýna Sch. (adv. Dr. Ant. Kollinger z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran hlášení prodeje dříví.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka žádala podáním ze 16. června 1926 u obvodové úřadovny stpú v Plzni za dodatečné schválení podle § 4 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. všech prodejů dříví velkokupcům v letech 1922 až 1926, jež v důsledku nesprávného právního názoru jejích orgánů výkonných nebyly dosud předloženy ke schválení; k žádosti připojila výkazy A—D, v nichž uvádí se datum prodeje, jméno kupce, polesí, druh a množství dříví, jakož i docílená cena, a seznam E, v němž uvádí se jméno kupce, druh a množství dříví, místo předání a docílená cena.
Výměrem z 22. června 1926 odepřela obv. úřadovna toto dodatečné hlášení vzíti na vědomí a neschválila prodeje proto, že prodeje ohlášeny byly po uplynutí 14denní lhůty, stanovené § 4 zák. č. 118/20, a že ic prodejům nebyl připojen opis prodejních podmínek.
Stížnosti do tohoto rozhodnutí podané žal. úřad nař. výměrem nevyhověl.
O stížnosti nss uvážil:
St-lka stojí na stanovisku, že stpú musí v každém případě zkoumati, neodporuje-li hlášený prodej dříví řádné těžbě lesní, nebo neobmezuje-li právo státu, vyplývající ze zák. záborového, a zjistí—li, že takových překážek není, že nesmí prohlásiti, že nebéře hlášení prodeje dříví na vědomí jen proto, že hlášení to nevyhovuje předpisu první věty 1. odst. § 4 zák. č. 118/20. Názor ten opírá st-lka o předpis 2. odst. § 4 cit. zák., majíc za to, že se vztahuje na všechny prodeje dříví a že lhůta ohlašovací není lhůtou preklusivní, nýbrž lhůtou, jejíž nedodržení může míti jen trestní účinky § 25 cit. zák., jež však na povinnosti žal. úřadu v 2. odst. § 4 uložené nic nemění. Potvrzení tohoto názoru spatřuje st-lka i v účelu, jejž dle jejího názoru cit. § 4 sleduje, majíc za to, že účelem tím jest ochrana zabraných lesních majetků před jich znehodnocením.
Stížnosti možno přisvědčiti potud, že § 4 obsažený v zák. č. 118/20 jest jedním z prostředků, jimiž zákonodárce, stanoviv v § 6 záb. zák. zásadu, že osoby na zabraném majetku hospodařící, pokud nebude převzat, jsou povinny na něm hospodařiti řádně, chce tohoto cíle dosáhnouti. Obsah a důsledky takového prostředku nutno ovšem vyložiti již jen z normy specielní, v daném případě tudíž z předpisu cit. § 4.
Podle první věty prvního odstavce tohoto zákonného předpisu jsou osoby, hospodařící na zabraném lesním majetku povinny hlásiti stpú-u do 14 dnů od uzavření prodeje každý prodej dříví, vyjímajíc drobný prodej místní, a připojiti k oznámení opis trhové smlouvy a prodejních podmínek. Druhá věta tohoto odst. stanoví, že prodeje řádně neohlášené a nedoložené opisem smlouvy jsou neplatný. Podle druhého odstavce § 4 jest stpú-u vyhrazeno do 14 dnů ode dne ohlášení prohlásiti prodej za neplatný, odporuje-li řádné těžbě lesní nebo omezuje-li právo státu, vyplývající ze zák. záb.
Z předpisu 2. věty 1. odst. § 4, že prodeje řádně neohlášené a nedoložené opisem smlouvy jsou neplatný, jasně plyne, že zákon k nedodržení ohlašovací lhůty připíná sankci neplatnosti prodeje dříví. Následkem toho lze předpis 2. odst. § 4 vztahovati jen na ony prodeje, jež již ex lege nejsou neplatný. Jen takové prodeje podléhají kuratelní činnosti stpú-u, který může je prohlásiti neplatnými, učiní-li tak ve stanovené lhůtě, a jsou-li tu překážky v odstavci tom uvedené.
Důsledkem toho jest, že stpú může odepříti jednati o prodejích dříví opožděně ohlášených, tedy již ex lege neplatných, aniž musí zkoumati, není-li tu překážek s hlediska 2. odst. § 4, jež podle toho, co uvedeno, mohou přijíti v úvahu jen u prodejů včas a řádně ohlášených. — Nesprávný výklad, jaký strana přikládala zákonnému předpisu, nezbavuje ji ovšem důsledků z předpisu toho plynoucích.
Není proto ani nezákonným, ani vadným, když žal. úřad nezkoumal, není-li proti prodejům dříví, ohlášeným nesporně již po uplynutí 14 dnů od jich uzavření, překážek s hlediska 2. odst. § 4, a odepřel prodeje ty vzíti na vědomí.
Citace:
č. 6948. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 587-588.