Čís. 13188.

K poznámce výhrady pořadí ve smyslu § 37 III. dílčí novely k obč. zák. nelze přihlížeti, stala-li se až po poznámce zahájení dražebního řízení.
Třebaže zápis zástavního práva v pořadí vymazaného zástavního práva nabyl formální právní moci, nevadí to právu zadnějších věřitelů vznésti proti pořadí tohoto zástavního práva odpor podle § 213 ex. ř. a exekuční soud jest pak povinen zkoumati, zdali hypotekární věřitel s hlediska hmotněprávního žádaného pořadí skutečně nabyl.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1934, R I 1268/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, vyhověl soud prvé stolice odporu vymáhajícího věřitele proti přikázání pohledávky Dr. S-a v pořadí vymazané pohledávky Aloisa V-a a nepřikázal pohledávku v tomto pořadí. Důvody: Zástupce vymáhajícího věřitele vznesl odpor proti pořadí pohledávky Dr. S-a z důvodu, že si tento věřitel podle § 37 novely k obč. zák. vymohl v pořadí vymazené pohledávky Aloisa V-a vklad až po poznámce dražebního řízení. Odporu bylo vyhověti, ježto podle poslední věty § 37 III. dílčí novely k obč. zák. nelze při vnucené dražbě nemovitosti k výhradě § 37 III. dílčí novely první věty přihlížeti, nebylo-li jí použito až do poznámky zahájeného dražebního řízení. Poznámka dražebního řízení byla poznamenána v pozemkové knize dříve, než poznámka pod C 66, že vlastníci mohou v pořadí vymazaného zástavního práva Aloisa V-a za 12000 Kč do tří let vložiti nové právo zástavní podle § 37 III. dílčí novely k obč. zák. Zástavní právo pro pohledávku Dr. S-a vložené podle poznámky pod C 66 v pořadí vymazaného zástavního práva Aloisa V-a pod C 53 bylo vloženo neprávem, i když bylo vloženo na základě dlužního úpisu podepsaného dlužníkem. I když tento zápis zástavního práva pro pohledávku Dr. S-a v pořadí vymazané pohledávky Aloisa V-a pod C 53 nabyl formální moci, nebránilo to účastníkům rozvrhového řízení vznésti odpor proti požadovanému pořadí (§ 213 ex. ř.) z důvodu, že v tomto pořadí bylo zástavního práva nabyto neprávem. Přesné ustanovení poslední věty § 37 III. dílčí novely k obč. zák. chrání knihovní věřitele proti tomu, by se za dražebního řízení jiný věřitel i se souhlasem dlužníka nedostal ve výhodnější pořadí, než které mají sami. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ustanovení poslední věty § 37 III. dílčí novely k obč. zák. (cís. nař. ze dne 19. března 1916 čís. 69 ř. zák.) jest zcela jasné a určité. Kdežto v prvních dvou větách vyhovoval zákon oprávněným přáním dlužníků a peněžních ústavů, ustanovuje, že vlastník nemovitosti, vymaže-li se zástavní právo, může si vymoci současně knihovní poznámku, že se vyhražuje zápis nového zástavního práva v pořadí a do výše vymazaného zástavního práva do tří let, co byla poznámka povolena, omezila poslední věta téhož zákonného ustanovení — rovněž v zájmu obchodního a právního styku — tuto výhradu v tom směru, že při vnucené dražbě nemovitosti se k výhradě nepřihlíží, nebylo-li jí užito až do doby poznámky zahájení dražebního řízení. Povolená výhrada byla zajisté dána předem v zájmu majitele hypotéky, by se mohl zbaviti příliš tíživého a naléhavého dluhu na nemovitosti váznoucího a vystřídati jej jiným méně tíživým a naléhavým, aniž by potřeboval souhlasu dalších hypotekárních věřitelů po vymazávané pohledávce následujících. Tento důvod však přestává, jakmile jest již dražební řízení zahájeno. Nelze proto souhlasiti s právním názorem stěžovatelovým, že se měl vžiti zřetel na jeho pohledávku vloženou v pořadí pohledávky Aloisa V-a, poněvadž k výmazu došlo teprve po zahájení dražebního řízení a proto, že nemá tu platnost poslední věta § 37 III. dílčí novely. Tato věta jest zcela určitá a jasná a nepřipouští takovýto extensivní výklad; kdyby zákon byl chtěl takovouto možnost uvedené výhrady i po zahájení dražebního řízení připustiti, byl by to jistě ustanovil. Výklad stěžovatelův odporuje účelu ustanovení poslední věty § 37 III. dílčí novely. Ta okolnost, že usnesení knihovního soudu, jímž byl povolen vklad zástavního práva za pohledávku v pořadí vymazaného zástavního práva za pohledávku Aloisa V-a, nabylo právní moci, jest pro posouzení otázky nerozhodnou, ježto věřitelé po pohledávce Aloisa V-a následující nepotřebovali si stěžovati proti tomuto usnesení jsouce chránění ustanovením poslední věty § 37 III. dílčí novely, která takovýto vklad ostatně nezakazuje, ale přesně přikazuje, by se k němu nepřihlíželo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurent má nedůvodně za to, že se ustanovení poslední věty § 37 III. dílčí novely k obč. zák. netýká poznámky výhrady v prvé větě uvedené, která byla učiněna po zahájení dražebního řízení takto zatížené nemovitosti, nýbrž prý jen poznámky, která se stala před zahájením dražebního řízení a nebyla do zahájení dražebního řízení využita. Neboť, ustanovuje-li poslední věta § 37 III. dílčí novely, že nelze přihlížeti k poznámce výhrady učiněné před zahájením dražebního řízení, jest úsudkem a maiori ad minus souditi, že lze tím méně přihlížeti k poznámce oné výhrady zapsané až po zahájení dražebního řízení. To plyne zřejmě i ze zprávy komise pro justiční věci příl. 78 stenogr. protokolu bývalé panské sněmovny XXI sesse 1912 str. 185, kde se praví že jako čas, do kterého sahá právo vlastníka nemovitosti nakládati s uprázdněným pořadím, jest doba povolení vnucené správy neb vykonané dražby. V tomto doslovu to nebylo ovšem pojato do zákona, nýbrž byl onen čas omezen jen do poznámky zavedení dražebního řízení. Avšak jest z toho patrno, že úmyslem zákonodárce bylo ponechati vlastníku nemovitosti, nakládati s uprázdněným pořadím, jen do doby poznámky zahájení dražebního řízení. V souzeném případě však nebylo pořadí pol. 53 listu C zástavního práva Aloise V-a, kteréhož pořadí se dovolací rekurent domáhá, v době poznámek zavedení dražebního řízení ani uprázdněno, any poznámky ty se staly 27. ledna 1932 na jedné polovici a 3. května 1932 na druhé polovici vydražené nemovitosti, kdežto výmaz zástavního práva Aloise V-a a poznámka výhrady podle § 37 III. dílčí novely se staly až 21. listopadu 1932, a nemohli proto vlastníci nemovitosti s oním pořadím do zahájení dražebního řízení vůbec nakládati.
Není důvodnou ani další výtka, že zadnější hypotekární věřitelé nebyli oprávněni k odporu proti žádanému pořadí a že ani exekuční soudce nebyl oprávněn rozhodovati o platnosti žádaného pořadí, an prý dovolací rekurent pravoplatným usnesením knihovního soudu pořadí pod. pol. 53 list. C pravoplatně nabyl. Neboť tím nabyl zápis v pořadí jen formální právní moci, avšak proti pořadí pro nedostatek materielní právní moci, to jest, zda tím skutečně nabyl věřitel onoho pořadí, jsou zadnější věřitelé oprávněni vznésti odpor podle § 213 ex. ř. a exekuční soud jest povinen zkoumati, zdali hypotékární věřitel s hlediska hmotněprávního žádaného pořadí skutečně nabyl (srovnej rozhodnutí čís. 4152, 7941, 8388 a 9883 sb. n. s.).

Citace:

č. 13188. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 73-75.