Čís. 4253.

Sudiště dle §u 88, odstavec druhý, j. n.
Od smlouvy o fakturovém sudišti nelze napotom jednostranně ustoupiti. Lhostejno, že k fakturám byly připojeny složenky poštovní spořitelny a že po úmluvě fakturového sudiště nastal státní převrat. Částečné dodávky nepřeměnily se ve zvláštní, samostatná právní jednání tím, že byly zvláště fakturovány. V odepření placení v Kč nelze spatřovati námitku proti doložce sudištní. Bylo-li fakturní sudiště založeno pravoplatně pro všechny dodávky, nelze je v pozdější dodávce vyloučiti označením jiného platebního místa.
(Rozh. ze dne 14. října 1924, R I 827/24.)
Žalobu o zaplacení 78 081 Kč a 100 869 Kč podal žalobce na krajském soudě v Jičíně vzhledem k doložce na fakturách »splatno a žalovatelno v Hostinném«. Námitce místní nepříslušnosti vyhověl soud prvé stolice ohledně 100 869 Kč, ohledně 78 081 Kč ji zamítl. K rekursu žalobce zamítl rekursní soud námitku místní nepříslušnosti i ohledně 100 869 Kč. Důvody: Žalovaná firma tím, že přijala bez námitek faktury, poslané jí stranou žalující, a že je platila, jasně projevila, že žalující stranu uznává jako věřitelku a tedy i jako smluvní stranu, že tudíž dále též žalovaná strana pojímala rozvrh celkové své potřeby syndikátem mezi jednotlivé účastníky dodávky pouze jako sprostředkovací činnost a že se nic nezměnilo na vzájemných právech a povinnostech z obchodu dodacího mezi žalovanou, jako kupující a jednotlivými dodavateli tím, že syndikát rozdělil celkovou dodávku jednotlivým firmám, které jí oznámil. Co tedy průběhem dodávek žalovaná strana ujednala se stranou žalující, jest proti oběma stranám plně účinné. Ničeho též nemění na stavu věci, že žalující strana přiložila pokaždé k fakturám, opatřeným zákonnou doložkou, složní lístek, znějící na konto žalující firmy u rakouské poštovní spořitelny. Přijme-li se faktura, opatřená doložkou podle §u 88 j. n. bez námitek, znamená to, že se mlčky přijímá ve faktuře učiněný návrh na příslušnost soudu splniště. Tím došlo mezi oběma stranami ke smlouvě (§§ 861, 863 obč. zák.) a není oprávněna žádná ze stran, aby odstoupila jednostranně, tedy bez souhlasu strany druhé. Nemohla tedy ani žalující strana, přikládajíc složní lístky, jednostranně zrušiti smluvený již soud splniště. Přiložení složenek nemůže však býti považováno snad za nový návrh ve smyslu §u 88 j. n., jímž změnila se příslušnost soudu, když byly faktury a složenky přijaty bez pozastávky. Takovouto příslušnost soudu lze založiti jedině způsobem naznačeným v §u 88 j. n., totiž přijetím faktury, opatřené předepsanou doložkou, bez námitky, nikoliv však pouhým přiložením poštovní složenky. Připojení poštovní složenky nemělo totiž jiného významu, než že žalované straně bylo dáno na vůli, aby platila prostřednictvím rakouské poštovní spořitelny; tím zůstaly nedotčeny právní důsledky, pojící se podle zákona k smluvenému splništi, rovněž tak smluvený soud splniště, jímž jest Hostinné. Nic také nepřekáželo, aby se strany neshodly na jiném soudě, který jest pro jednu z obou stran cizinou. Soud fakturní zakládá se, jak se již stala zmínka, na vůli stran, na soukromoprávní dohodě, která nemůže býti nikterak dotčena politickými událostmi, leda, že se události ty staly za takových poměrů nebo takové poměry utvářily, které opravňují názor, že by se strany nebývaly podvolily takové dohodě, kdyby bývaly mohly předvídati poměry ony. Takové poměry nepřivodil státní převrat, poněvadž mezi Rakouskem a Československou republikou jest zaručena jak vzájemná právní pomoc, tak i vzájemná vykonatelnost rozsudků, není tedy závady, pro niž by nebylo lze přistoupiti na prorogaci některého ze soudů obou těchto států. Okolnost, že snad území Hostinného bylo přechodně sporno, pokud šlo o jeho příslušnost k Československé republice, lze tím méně míti za podobně rušivou překážku. Prvý soud neměl odmítnouti svou příslušnost ani pokud jde o dílčí nárok na 100 869 Kč. Neměl přehlédnouti, že se zde jedná nesporně o jednotnou uzávěrku, která pouze byla plněna část po části. Tyto částečné dodávky nepřeměnily se ve zvláštní, samostatná právní jednání proto, že žalující strana poslala na částečné dodávky zvláštní faktury. U všech těchto částečných dodávek jest jednotný právní důvod. Byla-li tedy již ve fakturách, doručených s prvními dodávkami, obsažena doložka podle §u 88 j. n. a tyto faktury bez námitek byly přijaty, podrobila se tím žalovaná ve smyslu §u 88 j. n. ohledně celé dodávky mlčky soudu splniště. Žalovaná nemohla míti za to, že žalující strana chtěla použiti této příslušnosti soudní pouze, pokud jde o fakturované hodnoty ze dne 15. února 1919 a 17. února 1919, to tím méně, když i v poslední faktuře ze dne 28. dubna 1919 obsažena byla též doložka »splatno a žalovatelno v Hostinném«, tedy i pokud jde o tuto poslední částečnou dodávku, poukázáno bylo opět na soud splniště a nebyla ona doložka škrtnuta. Že pro celou dodávku možno uvažovati jen o příslušností jediného soudu, plyne též z toho, že při podání žaloby bylo sčítati částečné faktury podle §u 55 j. n. a dle toho může býti pro všechny jednotlivé částky jen jednotné splniště, nemá-li se státi vůbec illusorním. Že proti faktuře ze dne 28. dubna 1919 byly námitky v tom směru, že žalovaná odepřela placení v československých korunách, nelze považovati za námitky ve smyslu §u 88 j. n., neboť zákon tam má na mysli, že se činí námitky proti doložce samotné nebo proti faktuře »vůbec, ježto se příčí smlouvě«, nebo, že faktura se vrací bez poznámky, nemá-li býti založena příslušnost soudu podle splniště. V tomto případě však, jak vysvítá z dopisu ze dne 5. května 1919, který byl uznán za pravý, pokud se týče za správný, prohlásila výslovně žalovaná jen, že odmítá placení v československých korunách, avšak jinak dokonce fakturu honorovala, nenamítala tedy »všeobecně« nic proti faktuře, tím méně pak proti její doložce. Nepřihlíží-li se však k tomu, byla, jak již zdůrazněno, platně založena příslušnost soudu podle splniště pro smluvní závazky, vyplývající z jednotné uzávěrky, přijetím obou dřívějších faktur ze dne 15. února 1919 a 17. února 1919, opatřených doložkou, bez námitek a platí tudíž i pro dílčí nárok 100 869 K z faktury ze dne 28. dubna 1919.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Nejvyšší soud sdílí názor rekursního soudu a poukazuje žalovanou společnost na správné důvody napadeného usnesení s dodatkem, že, jak není sporno, jde v tomto případě o jednotnou uzávěrku ze dne 14. srpna 1918, která měla býti splněna část po části. Fakturami ze dne 15. a 17. února 1919 bylo, jak správně odůvodňuje rekursní soud, založeno splniště v Hostinném. Doložky obsažené ve faktuře ze dne 28. dubna 1919 neměly významu a nemohly ničeho změniti na fakturním sudišti již založeném, jelikož si odporují a jelikož jim proto nelze přiznati žádný právní účinek ani ten smysl, že se jimi žalobce vzdal fakturního sudiště v Hostinném, anebo vůbec sudiště v tuzemsku. Tvrdí-li žalobce na jednom místě, že fakturovaná částka 100 869 Kč 12 h jest splatna a žalovatelna v Hostinném a odvolává částečně na jiném místě téže faktury tuto doložku prohlášením, že fakturovaná částka jest výlučně splatna u úvěrního ústavu pro obchod a průmysl v Praze, nelze vůbec hleděti k těmto dvěma prohlášením sobě odporujícím. Fakturní sudiště v Hostinném právoplatně již dříve založené pro všechny dodávky, jež se zakládají na jednotné uzávěrce ze dne 14. srpna 1918, nebylo tedy změněno prohlášeními žalobce, obsaženými ve faktuře ze dne 28. dubna 1919, to tím méně, ježto druhý odstavec §u 88 j. n. vyžaduje jasné prohlášení na faktuře, že placení státi se má na určitém místě a že na témže místě mohou býti podány žaloby.

Citace:

č. 4253. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 413-415.