Čís. 1357.

Zločin veřejného násilí dle §u 85 tr. zák. »Zlomyslné jest každé poškození, jež bylo spácháno u vědomí jeho protiprávnosti a u vědomí, že čin obsahuje poškození majetku, byť i pohnutka nebo konečný úmysl směřovaly k jinému účelu, ono poškození přesahujícímu.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1923, Kr I 888/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 29. května 1922, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem dle §u 85 a) tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. uplatňuje stížnost, že nalézací soud vychází z nesprávného právního názoru, že zločin dle §u 85 a) tr. zák. zakládá každé úmyslné poškození cizího majetku, ačkoliv prý dle §u 85 a 468 tr. zák. je trestným jen zlomyslné poškození cizího majetku. Že znak »zlomyslný« není totožným s »úmyslný«, vyplývá prý nepochybně ze srovnání §u 85 tr. zák. s §em 318 odstavec druhý tr. zák., který jedná o poškození předmětů v §u 85 tr. zák. zmíněných, spáchaném ze svévole, lehkomyslnosti nebo zaviněné nedbalosti. Kdo poškozuje věc svévolně, jedná prý také úmyslně a přece není trestným dle §u 85 c) tr. zák., poněvadž čin nebyl spáchán ze zlomyslnosti. Co prý platí o případech §u 85 c) tr. zák. má prý tím více místo v případech §u 85 a) tr. zák. Aby obžalovaná mohla býti zodpovědná dle §u 85 tr. zák. musila by prý jednati ze zlomyslnosti, pro kterýžto předpoklad není prý v rozsudku opory. Obžalovaná jednala prý spíše z lehkomyslnosti neb zaviněné nedbalosti a neznalosti možných následků, nikoli však ze zlomyslnosti. V tomto směru je prý rozsudek zmatečným i dle čís. 5 §u 281 tr. ř. Tím, že zákon klade proti poškození zlomyslnému poškození svévolné, dává prý na jevo, že chtěl dle §u 85 tr. zák. trestati jen činy, poškozující věc ze zášti a hněvu proti věci nebo jejímu vlastníku. Stížnost je bezdůvodná. Za zlomyslná poškození dlužno na rozdíl od poškození, spáchaných z nedbalosti nebo ze svévole, považovati všechna poškození úmyslná, to jest taková, jež spáchána byla u vědomí jejich protiprávnosti a u vědomí, že čin obsahuje poškození majetku, byť i pohnutka neb konečný úmysl směřoval k jinému účelu, ono poškození přesahujícímu. Tomu, že výraz »zlomyslně« dlužno vykládati jen v tomto smyslu, nasvědčují následující, s §em 85 tr. z. v těsné souvislosti jsoucí §§ 87 a 89 tr. zák., dle nichž výrazy »zlomyslně« (boshaft), schválné (geflisentlich) »úmyslně« (absichtlich, vorsätzlich) jsou jen obměny pro jeden a týž pojeni. Zcela jasně vychází to na jevo z ustanovení §u 318 tr. zák., které tvoří doplněk k §§ 85 a 89 tr. zák. a dle jehož druhého odstavce poškození zlomyslná jsou pouze protivou poškození, spáchaných ze svévole, lehkomyslnosti nebo zaviněné nedbalosti, to jest takových poškození, při nichž pachateli nejde ani tak o újmu, způsobenou jím cizímu majetku a tělesné bezpečnosti. Z toho plyne, že výraz »zlomyslné poškození« hodí se na každé poškození, spáchané se zlým úmyslem. Tento zlý úmysl zjišťuje však nalézací soud u obžalované na základě výsledků řízení průvodního výslovně a béře též za prokázáno, že si obžalovaná byla toho vědoma, že je to jednání protiprávní, které musí míti v zápětí způsobení škody na majetku. Tím jsou zjištěny skutkové náležitosti zločinu dle §u 85 a) tr. zák., po subjektivní stránce. Uuplatňuje-li stížnost, že u obžalované nešlo o úmyslnost, nýbrž jen o svévoli nebo nedbalost a tomu podobné, brojí tím jen nepřípustně proti přesvědčení soudcovskému získanému na základě volného hodnocení průvodů (§§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.) a nedoličuje tím po zákonu dovolávaného důvodu zmatečnosti čís. 5. §u 281 tr. ř.

Citace:

č. 1357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 497-498.