NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 5124.

Dávky z přírůstku hodnoty: Převodu staveb, parcely, který se stal za účinnosti zákona č. 403/1922, nelze odepříti osvobození od dávky z přírůstku hodnoty z toho důvodu, že nejde o stavbu uvedenou v § 1 č. 1, a) až c) zákona č. 242/1911.
(Nález ze dne 16. listopadu 1925 č. 18821).
Věc: Karel a Marie Sch. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lům byla platebním rozkazem magistrátu hl. m. Prahy ze dne 4. června 1923 z převodu domu č. p. ... v Praze, zcizeného smlouvou z 30. prosince 1922 bankovnímu úřadu min. fin. předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. V odvolání vytýkali st-lé, že dům má býti, jak st-lé již ve svém přiznání uvedli, nabyvatelkou zbořen a na místě něho vystavěna nová budova a že se komisionelní jednání o zbourání domu konalo již 14. června 1923. Odvolání vyhověl sbor hl. města Prahy pro vyřizování stížností rozhodnutím z 13. prosince 1923 a zrušil platební rozkaz jako předčasný, poněvadž pro zodpovědění otázky, podléhá-li převod nemovitostí dávce z přírůstku hodnoty čili nic, jest výhradně rozhodným, zdali bylo parcely použito v zákonné lhůtě k provedení stavby a nezáleží na tom, zda dotčená nemovitost byla v době převodu již stav. parcelou. Strana může provésti důkaz, že podmínky zákona byly splněny, tak dlouho, pokud lhůta sama neuplynula. Odvolání rady hl. města Prahy vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím a zrušil rozhodnutí sboru pro vyřizování stížností, poněvadž nebyly splněny podmínky § 1 č. 1 a-c zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad posuzoval daný případ podle zák. z 30. března 1920 č. 209 Sb., zabýval se nejdříve otázkou, zdali za stav. parcelu ve smyslu § 1 č. 4 zákona možno považovati pozemek již zastavěný a dospěl ku kladnému zodpovědění této otázky. Úřad nepřiznal však přes to převodu osvobození proto, poněvadž nejde o stavbu uvedenou v § 1 č. 1 a-c zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z., na který zákon č. 209/20 poukazuje.
Tento výrok nemohl soud shledati zákonným. Převod, z něhož byla v daném případě dávka předepsána, stal se, jak není sporno, dne 4. června 1923. Zmíněný zákon čís. 209/20 týká se však podle jeho znění pouze převodů nemovitostí nastalých v roce 1920 a 1921, Zákon z 21. prosince 1922 č. 403 Sb. rozšířil pak osvobození podle zákona č. 209/20 na převody stav. parcel nastalé v letech 1922 a 1923, jestliže parcel těch bylo v plné výměře podle stav. řádu přípustné použito k stavbám podle tohoto zákona, dále zákona z 3. března 1921 čís. 102 Sb. neb podle zákonů o stav. ruchu.
V daném případě stal se, jak již uvedeno, převod v roce 1923. Bylo proto pro daný případ použíti zákona čís. 403/22. Zákon ten neodkazuje však, pokud jde o druh stavby, na zákon čís. 242/11, jak to činí zákon č. 209/20, nýbrž označuje jako privilegované stavby tv, které jsou uvedeny v zákoně č. 403/22, 102/21 a v zákonech o stav. ruchu. Tyto zákony neobsahují stejného ustanovení, jak je pojato do § 1 č. 1 a-c zákona č. 242/11, neboť mluví pouze o novostavbách, přestavbách, přístavbách a nástavbách (§ 1 zák. č. 102/21, § 25 zák. č. 35/22). Žal. úřad nebyl tedy oprávněn odepříti osvobození od dávky proto, že nejde o stavbu uvedenou v § 1 č, 1 a—c zákona č. 242/11.

Citace:

Čís. 13561.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 605-606.