NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 13945.

Předmětem darování může býti i zřízení osobní služebnosti.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1934, Rv II 898/34.)
Žalobce poskytl žalovanému, svému bratru, a jeho nastávající manželce ve svém domě byt k bezplatnému užívání. Ježto se žalovaný dopustil napotom na žalobci násilí, domáhal se žalobce na něm a na jeho manželce, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší právo bydleti v žalobcově domě a že jsou žalovaní povinni vykliditi byt, užívaný jimi v žalobcově domě. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o níž tu jde, v
důvodech:
Jest přisvědčiti dovolatelům, že projevem souhlasné vůle obou stran došlo ke smlouvě (§§ 861 a 869 obč. zák.) toho obsahu, že žalobce poskytuje až do své smrti žalovanému, svému bratru, a jeho nastávající manželce ve svém domě byt, do té doby jíž žalovaným obývaný, k bezplatnému užívání. Šlo tu o užívání, ne sice jako věcné právo, nýbrž jako osobní právo (§§ 479, 504 a 521 obč. zák.). Ale šlo tu i o smlouvu darovací podle § 938 obč. zák., neboť předmětem darování může býti každá »věc« ve smyslu § 292 obč. zák., tedy nejen hmotná věc, nýbrž i právo, a tudíž i bezúplatné dobrovolné zřízení osobní služebnosti (tak také Krčmář, Právo obligační z r. 1926 str. 140, Sedláček, Obligační právo II z r. 1926 str. 10, Ehrenzweig, Das Recht der Schulverhältnisse z r. 1928 str. 362 a Klang, II. svazek str. 612 a 613).

Citace:

Č. 11692. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 371-373.