Č. 4056

Dávka z přírůstku hodnoty:* Reální rozdělení nemovitosti dosud ve spoluvlastnictví několika osob se nalézající mezi tyto osoby zahrnuje v sobě »převod nemovitosti« ve smyslu § 1 česk. dávk. řádu z r. 1915 a podléhá dávce z přírůstku hodnoty.

(Nález ze dne 24. října 1924 č. 6622)
Věc: Jan a Marie J. a spol. v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.

Důvody: Dílčí smlouvou z 8. srpna 1920 byly pozemky č. kat.... kat. obce B., dosud ve spoluvlastnictví dnešních st-lů, mezi ně reálně rozděleny. Insp. pro zem. dáv. zavedl řízení o předpis dávky z přírůstku hodnoty, a když st-lé odepřeli podati přiznání, odvolávajíce se na to, že uvedené rozdělení dávce nepodléhá, provedl řízení dle § 18 dávk. ř., zjistil z úřední moci nabývací a zcizovací hodnotu a plat. příkazy z 20. února 1923 vyměřil jednotlivým st-lům příslušnou dávku. Rekursy st-lů, které — nehledíc k závadám formálním, jež dnes ne- přicházejí v úvahu — vytýkaly, že reální rozdělení uvedených pozemků mezi spoluvlastníky nepodléhá dávce, byly nař. rozhodnutími zamítnuty v tomto směru s následujícím odůvodněním: Podle § 1, odst. 1 d. ř. podléhá dávce z přírůstku hodnoty převod nemovitosti. Převod tento nastává i v tom případě, rozděluje-li se reálně nemovitost mezi spoluvlastníky její. Že k převodu dochází, patrno jest z okolnosti 1) že každému z participientů dostává se oddělené části nemovitosti, s níž může volně disponovati, kteréžto volnosti dříve neměl, resp. volnost disposice omezena byla souhlasem (vůlí) druhých spoluvlastníků, 2) že knihovně se mu toto právo zajišťuje, a nemovitost dostává nové knihovní označení, 3) že parcipient obdrževší reálnou část rozdělené nemovitosti ztrácí možnost uplatňovati svoji vůli na druhé, až dosud ideálně mu náležející součásti nemovitosti. Že zákonodárce nechtěl převody za účelem rozdělení spoluvlastnictví uskutečněné osvoboditi od dávky, vysvítá nejlépe z ustanovení § 6 odst. 3 d. ř., jež výslovně stanoví, že na převody tyto — pokud ovšem nepožívají osvobození již podle § 4 č. 1—6 užíti jest obdobně ustanovení § 1, odst. 3. Pod ustanovení § 4 č. 5 d. ř. nemůže pak spadati daný převod z toho důvodu, ježto podmínkou tohoto bylo by osvobození od státních převodních poplatků, přiznané na základě zák. ze 7. června 1883 č. 92, 93 a 94 ř. z. resp. zák. z 21. dubna 1909 č. 131 ř. z. Osvobození toto nemohlo ovšem v daném případě býti přiznáno, vždyť zákony právě zmíněné — rámcové to zákony bývalé monarchie rak.-uherské — nenabyly ani v území republiky čsl. dosud platnosti. Bylo-li pak poskytnuto pro daný převod osvobození od státních převodních poplatků podle § 8 zák. z 18. června 1901 č. 74 ř. z., není to ještě důvodem pro obdobné osvobození od dávky z přírůstku hodnoty, neboť dávk. řád z r. 1915 podobné ustanovení nemá. Stížnosti podané do těchto rozhodnutí nss neshledal důvodnými. Na sporu je především otázka, lze-li fysické rozdělení nemovitosti, která byla dosud ve spoluvlastnictví několika osob, mezi tyto spoluvlastníky kvalifikovati jako »převod nemovitosti« ve smyslu § 1 česk. řádu o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí z r. 1915. Vzhledem k vývodům stížností budiž tu nejprve zdůrazněno, že otázku tu dlužno řešiti výhradně podle předpisů cit. dávk. řádu. Rozhodným jest, co rozumí slovy »převod nemovitosti« tento řád, a nelze se ohlížeti na to, jak determinuje pojem »převod« pro svoje účely zák. z 18. června 1901 č. 74 ř. z. o státním poplatku z převodu nemovitosti. Neboť dávka z přír. hodn. nemovitosti je formálně i věcně dávkou zcela samostatnou, podstatně odlišnou od státního poplatku z převodu nemovitostí, a předpisy dané o tomto poplatku nemají pro ni platnosti ani významu. Tím vyřízena je tedy námitka stížnosti, která nárok na osvobození od dávky v daném případě opírá o § 8/1 zák. 74/ 1901 a dokládá literaturou k tomuto předpisu se vztahující. Podle § 1 dávk. ř. z r. 1915 vybírá se dávka z přír. hodn. při »převodu nemovitosti« nebo podílu nemovitosti. Nemovitost (nebo podíl nemovitosti) se »převádí« tehdy, jestliže nastává změna ve vlastnickém subjektu nemovitosti (podílu nemovitosti). Tomuto převodu rovná dávk. ř. v 2 odst. § 1 »přínos nemovitosti (podílu nemovitosti) do majetku společnosti společníkem, jakož i převod ze jmění společenského do jmění společníkova« a v odst. 3 téhož § »změnu ve stavu osob veřejné společnosti obchodní, společnosti s ručením obmezeným nebo společnosti dle práva občanského a změnu ve stavu osob osobně ručících společníků komanditní společnosti nebo komanditní společnosti na akcie, v jejichž držení nemovitosti se nacházejí«, a posléze »změnu v poměru účastenství společníků, když stav osob se nemění.« To je tedy pojem »převodu nemovitosti« jak si jej pro svoje účele determitoval řád o dávce a jak jej dlužno tudíž bráti při aplikaci této normy. Jestliže se nemovitost, která byla dosud ve spoluvlastnictví několika osob, smlouvou rozděluje mezi ně reálně, nastává nepochybně změna vlastnických poměrů. Spoluvlastnictví pro indiviso, které dosud trvalo pro všechny spoluvlastníky nedílně k celé nemovitosti a tím i ke každému reálnímu dílci nemovitosti fysickým rozdělením utvořenému, se zrušuje, a zakládá se na každém takovém dílci výhradné vlastnictví pro jednoho z dosavadních společníků. Současně, co on se vzdává svého ideálního podílu k ostatním dílcům nemovitosti, přenášejí naň ostatní společníci svoje ideální vlastnictví, které jim dosud příslušelo k reálnímu dílci nyní jemu připadlému. Je tu tedy převod vlastnictví a tím i »převod nemovitosti ve smyslu § 1, odst. 1 dávk. ř. A tento závěr, který se podává z všeobecných úvah o věcně-právní povaze změn způsobených reálním rozdělením nemovitosti dosud společné, má oporu také v positivních předpisech dávk. řádu. Osvobozuje-li § 4 č. 5 od dávky »převody následkem rozdělení společných pozemků, pokud tyto převody požívají osvobození od státních poplatků z převodu majetku ve smyslu zák. z 7. června 1883 č. 92, 93 a 94 ř. z. a z 21. dubna 1909, č. 131 ř. z.«, dlužno z toho zajisté dovozovati a contrario, že převody následkem rozdělení společných pozemků, pokud osvobozeni od státního poplatku podle cit. zákonů nepožívají, dávce podléhají. A § 6, odst. 3 stanoví, že »při převodech za účelem rozdělení nemovitosti, jež jsou ve spoluvlastnictví, dlužno, pokud tu neplatí § 4, obdobně použíti ustanovení § 1, odst. 3«, a praví tedy jasně, že rozdělení nemovitosti, dosud ve spoluvlastnictví jsoucí, dlužno kvalifikovati jako »převod nemovitosti« ve smyslu § 1 dávce podrobený. Poukazují-li stížnosti, odvolávajíce se na § 1, odst. 3, že v daném případě nenastala ani změna osob ani změna podílů, není to podstatné. Neboť poukaz § 6/3 na § 1, odst. 3 má význam jenom pro stanovení rozsahu objektu, který se ve smyslu řádu dávk. převádí a tedy důsledkem toho pro určení výše dávky, neobmezuje však nijak zásadní uznání, že rozdělení společné dosud nemovitosti jest ve smyslu řádu »převodem« principielně dávce podléhajícím. A jenom o tuto otázku tu jde. Pokud však stížnosti dovolávají se v druhé řadě osvobození sporného rozdělení od dávky aspoň v základě § 4 bod 4 dávk. ř., dlužno podotknouti, že dávk. řád osvobozuje převody tam uvedené od dávky pouze tehdy, pokud ony převody požívají osvobození od státních poplatků z převodu majetku ve smyslu zák. ze 7. červ na 1883 č. 92, 93, 94 ř. z. a z 21. dubna 1909 č. 31 ř. z. Ze by pak sporné rozdělení pozemků bylo osvobozeno od stát. poplatku z převodu majetku podle těchto zákonů, stížnosti samy ani netvrdí, a sprošťují tedy soud povinnosti, aby se touto námitkou dále zabýval. Jsou tedy stížnosti bezdůvodný a bylo je proto zamítnouti.

Citace:

č. 4056. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 674-676.