Čís. 7968.Prodatel jest oprávněn domáhati se žalobou na kupiteli převzetí koupené věci. Kupitel jest povinen převzíti koupenou věc, je-li nabízena ve stavu, hovícím smlouvě.(Rozh. ze dne 14. dubna 1928, Rv II 592/27.)Prodatelé domáhali se žalobou na kupitelích, by kupitelé byli uznáni povinnými podepsati vkladu schopnou kupní smlouvu ohledně nemovitosti. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Odvolací důvod nesprávného právního posouzení, pokud jím odvolatelé uplatňují, že žalobcům vůbec nepřísluší oprávnění k žalobě, jest opodstatněn. Odvolatelům dlužno přisvědčiti, že žalobcům jako prodatelům podle kupní smlouvy přísluší jen nárok na zaplacení kupní ceny, nikoliv však nárok, by žalovaní podepsali kupní smlouvu vkladu schopnou a by jejich právo vlastnické bylo vloženo do pozemkové knihy. Žalovaným jako kupitelům přísluší právo, by, byla-li kupní smlouva o domu uzavřena, bylo vloženo jich právo vlastnické na koupený dům na základě kupní smlouvy vkladu schopné, a mohli by se žalovaní práva tohoto domáhati. Z kupní smlouvy a z přednesu stran nejde nikterak najevo, že by byla výslovně nebo konkludentními činy (§ 863 obč. zák.) ujednána zvláštní povinnost žalovaných jako kupitelů ku vkladu práva vlastnického v jich prospěch na koupený dům, a nemají tudíž žalovaní oproti žalobcům povinnost, nýbrž jen právo na vklad práva vlastnického na dům jimi koupený a nemohou proto žalobci žalobou se domáhati, by žalovaní právo své vykonali, nýbrž mohou se žalobci jen domáhati svého práva z kupní smlouvy na zaplacení kupní ceny, kterou zaplatiti jsou povinni žalovaní podle kupní smlouvy. Žaloba, by žalovaní byli uznáni povinnými podepsati vkladu schopnou kupní smlouvu, jinak že bude na základě rozsudku, kupní smlouvu nahradícího vloženo na koupený dům právo vlastnické ve prospěch žalovaných, jest proto pochybena, ježto žalobcům přísluší jen nárok na zaplacení kupní ceny, jehož se však žalobou nedomáhají. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by znovu o ní jednal a ji rozhodl.Důvody:Dovolací soud nesouhlasí s právním názorem, na němž spočívá rozsudek soudu odvolacího, že žalobcům jako prodatelům nepřísluší proti žalovaným jako kupitelům zažalovaný nárok vůbec, nýbrž že mají proti nim jen nárok na zaplacení kupní ceny. Lze připustiti, že převzetí koupené věci jest především právem kupitelovým, jehož by kupitel podle obecných právních zásad mohl, ale nemusil, použíti. Avšak § 1062 obč. zák. ustanovuje výslovně, že kupující jest zavázán převzíti věc ihned nebo ve smluvený čas a zároveň zaplatiti kupní cenu. Tím prohlašuje zákon převzetí věcí za povinnost kupitelovu, jíž je i povinnost, zaplatiti kupní cenu. Z této povinnosti kupitele odebrati věc, plyne právo prodatele, žádati od kupitele, by ho zbavil prodané věci, a dává-li právní řád prodateli toto právo, musí mu poskytnouti i prostředek k tomu, by liknavého kupitele donutil ke splnění tohoto jeho závazku. Dlužno proto zásadně uznati prodatelovu žalobu proti kupiteli o převzetí kupní věci za přípustnou. Též německá soudní praxe (srov. RG, 53, 162; 56, 191; 57, 109) stojí na stanovisku, že kupitelův závazek, odebrati koupenou věc, jest žalovatelným závazkem hlavním. Opírá se při tom o znění § 433 druhý odstavec něm. obč. zák., podle něhož kupitel jest povinen, prodateli smluvenou kupní cenu zaplatiti a prodanou věc odebrati, tedy o ustanovení, jež se shoduje v podstatě s ustanovením § 1062 obč. zák. Ovšem jest kupitel povinen, převzíti věc jen tehdá, je-li mu nabízena ve stavu, hovícím smlouvě. To plyne z ustanovení § 1413 obč. zák. a čl. 346 obch. zák. Proti prodatelovu oprávnění, žádati od kupitele odběr věci podle § 1062 obč. zák., nelze namítati, že má možnost složiti věc na soudě (§ 1425 obč. zák.), nebo ve veřejném skladišti neb u třetího, nebo ji prodati (čl. 346 druhý odstavec obch. zák.). Neboť to jsou opatření, jež zákonem jsou zůstavena libovůli prodatelově, nehledíc k tomu, že v mnohých případech nebude prodateli možno jich použíti vůbec anebo jen s obtížemi a vynaložením nákladů. Když prodatel může věc uložiti, prodati nebo se jí vzdáti bez zvláštních obtíží a nákladů, nebude arciť míti zpravidla oprávneného zájmu na tom, by kupitel věc odebral. Kdyby i v takových případech, kde nemá zřetele hodného zájmu na odběru věci, na něm trval, kdyby šlo tedy jen o pouhou šikanu se zřejmým účelem, poškoditi kupitele, tu se ovšem bude kupitel moci dovolávati ochrany § 1295 druhý odstavec obč. zák. Tyto úvahy vedou k důsledku, že povinnost kupitele, by koupenou věc převzal, nelze omeziti na případy, v nichž tato povinnost byla umluvena výslovně nebo alespoň mlčky, když tedy alespoň již v době kupu musil kupitel poznati, že prodatel má zvláštní zájem na tom, by věc byla odebrána, a že nelze ukládati prodateli, by prokazoval, že takový zájem na odběru věci má, že však kupiteli po případě může příslušeti obrana, že prodatel nemůže míti zřetele hodného zájmu na tom, by koupenou věc od prodatele převzal. V souzeném případě chtějí se žalobci zhostiti vlastnictví nemovitosti, kterou prodali žalovaným, tím způsobem, že bude na tuto nemovitost vloženo právo vlastnické pro žalované jako kupitele. Nelze namítati, že na tom nemohou míti zájem. Dovolání poukazuje právem k tomu, že s vlastnictvím nemovitosti jsou spojeny též povinnosti, zejména povinnosti veřejnoprávní, a že nelze od žalobců žádati, by tyto povinnosti sami splnili a pak teprve se dožadovali na kupitelích náhrady. Toto stanovisko jest tím spíše oprávněno, ježto při nemovitostech vzhledem na předpisy knihovního zákona a předpisy o vnitřním zařízení pozemkových knih není přípustno, by žalobci dali v pozemkové knize vymazat i své právo vlastnické, aniž by bylo převedeno na osobu jinou, takže se ho nemohou zhostiti jinak než knihovním jeho převodem na žalované. Důvod, z něhož odvolací soud zamítl žalobu, tudíž neobstojí.