Čís. 15449.

Zajistil-li vypůjčitel zapůjčiteli poskytnutou zápůjčku též postupem požární náhrady poskytnuté mu za zhořelé budovy, jde o postup pohledávky; nárok postupníkův nezanikl tím, že zhořelá budova byla znovu zřízena.
(Rozh. ze dne 30. září 1936, Rv I 1981/36.)
Žalobkyně opřela žalobu podle § 37 ex. ř. o to, že dlužník Pavel J. za zápůjčku poskytnutou mu žalobkyní mimo zřízení zástavního práva na svých nemovitostech postoupil jí do jejího neobmezeného vlastnictví požární náhradu, která mu bude příslušeti za zhořelé budovy z pojistky vinkulováné ve prospěch žalobkyně, jejíhož vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhá. Žalobě bylo vyhověno nižšími soudy, odvolacím soudem z těchto důvodů: Byly-li žalující dány do zástavy za dluhy Pavla J-a veškeré jeho nemovitosti, nemůže býti pochybnosti o tom, že i příslušenství těchto nemovitostí bylo dáno do zástavy, neboť dle § 457 obč. zák. zástavní právo se vztahuje na všechny díly zástavy, zejména také na její příslušenství. Poněvadž celá požární náhrada složená u soudu se týkala požární náhrady, jednak za stodolu J-ovu, jednak za elektrické vedení a hospodářský inventář, tedy za přislušenství této stodoly, nemůže býti pochybnosti o tom, že zástavní právo žalující se vztahuje i na zbytek této požární náhrady, i když z ní snad byla postavena celá nová stodola, která žalující slouží jako zástava. Vzhledem na ustanovení § 457 obč. zák., kteréžto ustanovení je důsledkem také ustanovení § 140 ex. ř., nemůže býti pochybnosti o tom, že zástavní právo žalující se vztahuje na příslušenství zhořelých nemovitostí, a proto také dle § 290 čís. 2 ex. ř. po případě dle ustanovení dvorského dekretu z 18. července 1828 čís. 2354 Sb. z. s. se vztahuje toto zástavní právo na zbytek této požární náhrady vyplacené za toto příslušenství.
Nejvyšší soud nevyhověl; dovolání.
Důvody:
Není pochybnosti o tom, že postup této budoucí pohledávky jest přípustný (viz rozhodnutí čís. 2453, 4090, 9197, 10587 Sb. n. s.). Dovolatel jen vytýká, že dlužní úpis a postupní listina se prý nevztahují na příslušenství nemovitosti, poněvadž se o něm nezmiňují, a že tudíž patrně postup nároku na požární náhradu se netýkal požární náhrady za zhořelé příslušenství (elektrické vedení a hospodářský inventář). Než nižší soudy případně odůvodnily, že zástavní právo žalobkyně vložené na nemovitosti Pavla J. na základě uvedených listin a tudíž i současně postoupení požární náhrady se vztahovalo — hledíc k § 457 obč. zák. — i na příslušenství a na požární náhradu za zhořelé příslušenství, a stačí na jejich odůvodnění odkázati. Byť i zničením příslušenství zaniklo podle § 467 obč. zák. zástavní právo k němu, nezanikl tím postoupený nárok žalobkyně na požární náhradu za zničené příslušenství, neboť tu jde o jinou smlouvu nežli o smlouvu zástavní a tato jiná smlouva nebyla zánikem zástavy změněna. Ale onen nárok žalobkyně nezanikl ani tím, že zhořelá stodola byla znovu zřízena a že zhořelý inventář byl zase opatřen. Neboť žalobkyně měla již od původu nárok na požární náhradu vedle své hypotéky, takže, i když uvedením zhořelé stodoly a inventáře do předešlého stavu se hodnota hypotéky nesnížila, nezměnilo se nic na nároku žalobkyně na postoupenou požární náhradu. Je-li tomu tak, tedy z toho plyne, že žalobkyně má nárok na zbytek požární náhrady 3302 Kč 68 h složené k soudu a že tento nárok jest i proti žalovanému účinný. Při tom jest nerozhodné, zda žalobkyně v řízení o rozdělení požární náhrady uplatnila nebo neuplatnila nárok na vydáni složené požární náhrady, neboť i když tak neučinila, nelze z toho souditi, že se svého nároku vzdala (§§ 1444, 863 obč. zák.), zejména když vyplacení částky ze soudního deposita se stalo jen s jejím výslovným svolením. Přípustnost exekuce vedené žalovaným nelze odůvodniti ani tím, že s pojišťovnou nebylo smluveno, že pojištěné částky musí býti upotřebeno k znovuzřízení zhořelé budovy anebo k doplnění příslušenství (§ 290 čís. 2 ex. ř.), neboť tu nejde o nepřípustnost exekuce ze zákona, nýbrž o nepřípustnost exekuce na základě smlouvy o postupu požární náhrady, a poněvadž tento postup byl prokázán, jest exekuce vedená žalovaným proti postupiteli nepřípustná.

Citace:

Čís. 15814. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 170-172.