NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9248.

Zaměstnanci veřejní: Může pouhý slib příslušných funkcionářů založiti státnímu zaměstnanci právní nárok na služební byt?
(Nález ze dne 6. května 1931 č. 7030.)
Věc: Jaroslav H. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty (vrch. min. kom. Jan Pokorný) o bytový ekvivalent.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V opětovaných podáních, posléze podáním z 10. května 1928 poukazoval st-l, vrchní rektorátní komisař vysoké školy ... v B., k tomu, že v roce 1919 byl převzat z vojenské služby do státní služby civilní ministerstvem škol. za podmínky, že mu bude přidělen služební byt s otopem, světlem a vodou zdarma. Splnění této podmínky bylo mu zaručeno tehdejším rektorem vysoké školy, prof. Drem E. B., jenž měl zmocnění min. k podobnému ujednání. Dalším autoritativním činitelem sekčním šefem M. byl st-li tento nárok při osobní intervenci potvrzen a bylo mu přislíbeno brzké vyřízení. V roce 1921, když byla adaptována býv. vychovatelna pro umístění rektorátu a většiny theoretických ústavů vysoké školy, byl zaplánován služební byt pro st-le v přízemí této budovy. Tehdy prof. B. st-le požádal, aby příslušné místnosti ponechal zatím pro účely studoven, na něž se nedostalo místa, se slibem, že jeho nárok bude splněn při příští příležitosti. Žádosti prof. B. st-l vyhověl; poněvadž pak nebylo naděje na brzké splnění jeho nároku přiřknutím bytu ve škole, opatřil si vhodný byt mimo školu. Tím vznikla mu ovšem velká hmotná vydání i žádal min. škol., aby mu poskytlo náhradu za služební byt, jehož se mu nemohlo dostati. Přes opětné urgence nedostalo se mu dosud splnění jeho nároku. Ježto pak min. splnilo již všem profesorům, úředníkům a zřízencům podobný závazek buď poskytnutím služebního bytu neb náhrady za takovýto byt, žádal st-l za urychlené vyřízení.
Uznávajíc údaje st-lovy v podstatě za správné, obrátilo se min. škol. na min. fin. se žádostí za souhlas, aby st-li přiznán byl bytový ekvivalent v částce ročních 4000 Kč. Když však min. fin. prohlásilo, že nemůže ze zásadních a prejudiciálních důvodů souhlasiti se zamýšleným přiznáním bytového ekvivalentu, příp. osobního přídavku, pro nedostatek zákonného podkladu, vyslovilo min. škol. nař. výnosem, že nemůže st-li přiznati bytový ekvivalent, případně osobní přídavek jakožto náhradu za byt, neboť pro opatření takové není zákonného podkladu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nss může podle § 2 zák. o ss zkoumati toliko, zda nař. výnosem bylo porušeno nějaké subjektivní právo st-lovo; naproti tomu musí nss ponechati stranou případné úvahy ekvitní.
Dotčeným ve svých subj. právech by mohl býti st-l nař. výrokem jen tehdy, kdyby mu buď nárok jím tvrzený byl zaručen zákonem, po případě jinou platnou normou, anebo kdyby tohoto nároku byl nabyl konkrétním správním aktem, vydaným příslušným úřadem. Než stížnost ani neodvozuje sporného nároku st-lova z nějaké normy právní, ani netvrdí, že by st-li byl nárok ten býval přiznán zvláštním správním aktem, nýbrž odvolává se toliko na slib, jenž byl st-li dán žal. úřadem, resp. osobami za žal. úřad jednajícími. Že st-li slib takový byl dán, žal. úřad ve svém odvodním spise ani nepopírá. Takový slib sám o sobě není přiznávacím aktem samotným. Zdali by snad slib takový, na který — ježto jde o poměr veřejnoprávní — nelze bez dalšího aplikovati předpisy občanského práva, aspoň mohl založiti nárok st-le na splnění vydáním příslušného aktu přiznávacího, nemusil nss řešiti, neboť je zřejmo, že ani žal. min. samo, tím méně jeho funkcionář nebo zmocněnec, nebylo podle platných předpisů příslušno, aby o své újmě (bez spoluúčinnosti příslušných činitelů ústavních — min. prací, po př. min. fin., po př. vlády) přiznávalo státnímu zaměstnanci výhody nad zákon jdoucí, jako je užívání služebního bytu a různých naturalií, nebo peněžní náhradu za výhody takové, a aby o své újmě stát k podobným plněním zavazovalo.
Podle uvedeného tudíž st-li nepříslušel právní nárok na poskytnutí výhody jím požadované a nemohlo odepřením jejím býti nezákonným způsobem dotčeno subj. právo st-lovo (§ 2 zák. o ss). Stížnost jest tudíž bezdůvodnou.

Citace:

č. 9248. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 822-823.