NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 15891.

Pro otázku, v jaké hodnotě jest vpočísti movité věci a peníze, jež oprávněný k povinnému dílu přijal před válkou, rozhoduje jejich vnitřní hodnota, odpovídající hodnotě vyjádřené v československých korunách.
(Rozh. ze dne 4. března 1937, Rv I 1220/35.) Žalobkyně (nevlastní sestra žalované) přednesla, že obdržela v době svého sňatku od své matky v roce 1903 věnem 6000 K a dvě krávy s příslibem, že obdrží ještě další podíl z nemovitého majetku matčina. Usedlost č. 6 s pozemky ve V. a v J. postoupila matka obou sporných stran dne 19. července 1922 polovicí žalované a druhou polovicí manželu žalované za cenu 20000 Kč a za doživotní užívání. Tato usedlost měla v roce 1922 hodnotu nejméně 300000 Kč. Doživotní užívání, které si matka při postupu vymínila, a to pouze na oko, činí 3000 Kč ročně, takže ve skutečnosti šlo s její strany při postupu oné usedlosti o darování a žalovaná byla obdarována nejméně částkou 90000 Kč. Další nemovitosti postoupila matka žalované dne 31. října 1929 za pouhé doživotní bezúplatné požívání těchto nemovitostí, aby tím bylo zakryto darování a aby nebyly vyměřovány darovací poplatky. Ještě v té době prohlašovala matka, že žalobkyně dostane ještě nějaký podíl, ježto oněch 6000 K, které jí vyplatila, a krávy, které dostala, ani z daleka nedosahují výše podílu, na který žalobkyně má právo. Nemovitosti právě uvedené měly cenu nejméně 100000 Kč a ježto právo požívací má hodnotu ročně nejvýše 2500 Kč, dostalo se tím žalované daru 95000 Kč. Po smrti své matky zjistila žalobkyně, a to teprve v srpnu 1932, že žalovaná byla matkou obdarována celým majetkem a že se na ni (žalobkyni) nic nedostalo. Oběma zastřenými smlouvami postupními, které jsou ve skutečnosti smlouvami darovacími, ježto žalovaná vůbec žádné trhové ceny zemřelé matce nedala a požívací právo její matka vůbec nevykonávala, byla žalobkyně jako nepominutelná dědička zkrácena a má nárok na to, aby žalovaná přispěla k doplnění jejího povinného podílu. K doplnění povinného podílu jest povinna jen žalovaná sama, nikoli její manžel, a poněvadž celé darování činí 185000 Kč, měla by žalobkyně děditi polovici, to jest 92500 Kč, a povinný díl toho činí tudíž 46250 Kč. Žalobkyně, jež projevila ochotu spokojiti se částkou 30000 Kč, domáhá se zaplacení této částky žalobou. Prvý soud žalobu zamítl. Důvody: Žalobkyně se domáhá doplnění povinného dílu na své sestře, tudíž rovněž nepominutelné dědičce po matce s tím, aby při určení povinného podílu byla za základ vzata darování, jichž se dostalo žalované od matky za jejího života (§§ 785 a 951 obč. zák). Poněvadž je nesporné, že po zemřelé matce nebyla pozůstalost projednána pro nedostatek jmění, mají pro výpočet povinného dílu žalobkynina, po případě pro doplnění dílu toho význam jen ta tvrzená darování, jichž se žalované dostalo při postupu usedlosti její matky. Podle § 794 obč. zák. se určuje hodnota nemovitostí, záleželo-li darování ve věcech nemovitých, podle doby přijetí a bylo proto hodnotu nemovitostí žalované postoupených určiti ke dni jich odevzdání, tedy ke dni, kdy žalovaná nabyla vlastnického práva k nemovitostem postoupeným; to stalo se v roce 1922 (částečně v roce 1929). Poněvadž pak v té době byly nemovitosti postoupené zatíženy požívacím právem, které ovšem smrtí postupitelky odpadlo, bylo při odhadu nemovitostí těch povšimnouti si i tohoto břemene. Nemovitosti ty měly v oné době cenu 216047 Kč a 36027 Kč, tudíž celkem 252074 Kč. Od ceny nemovitostí patřících k č. p. 6 jest odpočítati jednak částku 20000 Kč jako kupní cenu a jednak hodnotu doživotního užívání částkou 46430 Kč; činila tudíž čistá hodnota nemovitostí patřících k č. p. 6 ke dni odevzdání 149617 Kč — a ježto žalovaná dostala pouze polovici nemovitostí, dostalo se jí dotčeným postupem jmění v hodnotě 74808 Kč 50 h. V téže hodnotě se dostalo daru též manželu žalované, k tomuto darování však žalující sama při vypočtení povinného dílu nepřihlíží a podle § 785 obč. zák. nelze ani k němu přihlížeti. Postupem nemovitostí patřících k č. p. 8 dostalo se žalované — po odečtení hodnoty práva požívání, činící 11908 — 24119 Kč, takže se dostalo žalované darováním jmění v hodnotě celkem 98927 Kč 50 h. Tuto částku jest tudíž vzíti za základ při výpočtu povinného podílu obou sporných síran jako nepominutelných dědiček, ovšem s tím, že žalovaná, mající právo na povinný díl, ručí žalobkyni jen potud, pokud uvedeným darováním obdržela více než povinný díl. Nelze ovšem přehlédnouti, že žalobkyně při uzavření sňatku v roce 1903 dostala věnem 6000 K a dva kusy hovězího dobytka, a dále to, že žalobkynina matka zaplatila na dluh žalobkyně a jejího manžela v částce 3400 K 2400 K, takže se žalobkyni dostalo od její matky — počítá-li se polovice dluhu toho k tíži žalobkyně — nejméně částky 1200 K darem. Při vypočtení povinných dílů obou stran jest přihlédnouti i k posléz řečeným majetkovým hodnotám, jichž se dostalo žalobkyni v letech 1903 a 1913 a vžiti je v té hospodářské hodnotě, kterou v době, kdy se jich žalobkyni dostalo, opravdu měly. Jistě by bylo krůtě nespravedlivé, kdyby se hodnoty ty při vypočtení povinného dílu braly pouze číselně a nepřihlíželo se k tomu, že hodnota 6000 K v roce 1903 byla podle poměrů všeobecně známých a dle zkušeností soudu nejméně desetkráte větší než hodnota koruny československé v letech 1922 a 1929. A tak se to má i s těmi dvěma kusy hovězího dobytka, které tehdy podle životních zkušeností i z jednání soudem nabytých, měly hodnotu nejméně 360 K předválečných a tudíž podle toho, co řečeno, desetkráte tolik korun poválečných. I hodnota koruny předválečné v roce 1913 měla hospodářsky daleko větší cenu než koruna poválečná v letech 1922 a 1929 a proto při srovnání s korunou poválečnou representovala nejméně osmkráte větší hodnotu koruny poválečné. Žalobkyně si podle toho musí při vypočtení povinného dílu dáti započítati to, čeho se jí dostalo před válkou, ovšem v hodnotě, která se rovná číselně desetkráte po případě osmkráte větším cifrám koruny poválečné. Žalobkyni se tudíž dostalo před válkou věnem od matky na její povinný díl majetkových hodnot representujících částku 73200 Kč poválečných. Sečte-li se tato částka s částkou darování poskytnutých žalované z obou postupů (98927 Kč 50 h a 73200 Kč), vyplyne z toho suma 172127 Kč 50 h a ta je hodnotou pozůstalosti po matce sporných stran. Protože jde o dvě nepominutelné dědičky, činí z toho povinný díl jednu čtvrtinu, t. j. 43031 Kč 90 h. Poněvadž se žalobkyni dostalo od její matky daleko více, nemá nároku na doplnění povinného dílu. Odvolací soud nevyhověl odvoláni. Důvody: Pojem zhodnocení není sice našemu právnímu řádu znám, avšak tím není nikterak vyvráceno právní stanovisko, z něhož vychází soud první stolice v napadeném rozsudku a k němuž se i odvolací soud připojuje. Má-li býti správně a spravedlivě zjištěno, co obě sporné strany od své matky dostaly, musí nutně býti při tom přihlíženo i na draho tni poměry v dobách, kdy se tak stalo, neboť ohromný politický i hospodářský převrat, který se mezitím udál, nelze přehlíželi. Jest notorické, že drahotní i cenové poměry před válkou v roce 1913 a tím více ještě v roce 1903 nelze srovnávali s poměry v letech 1922 a 1929 a že nelze prostě vzíti peněžité částky tehdy a později platné za stejně hodnotné. To by vedlo, jak napadený rozsudek správně podotýká, ke kruté nespravedlnosti, neboť tím by byl porušen princip úměrnosti. Že československá koruna poválečná v poměru k předválečné koruně rakouské jest znehodnocena o 8,40%, potvrdila Národní banka československá a soud první stolice právem tudíž hodnotí plnění v roce 1913 proti plnění v roce 1922/29 osmkráte a proti plnění v roce 1903 desetkráte výše, neboť to odpovídá nejen zprávě Národní banky československé, nýbrž i všeobecně známým a tedy notorickým skutečnostem a zkušenostem běžného denního života. Vycházeje z tohoto předpokladu, dospěl proto soud první stolice právem k závěru, že žalobkyně na svém povinném podílu není zkrácena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V souzeném případě, v němž se žalobkyně podle § 951 obč. zák. domáhala na žalované úhrady schodku svého povinného dílu, jde se zřetelem na uplatňovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.) již jen o otázku, v jaké ceně jest vzíti věci movité, proti jejichž vpočtení do povinného dílu žalobkyně nic nenamítá. O tom ustanovuje § 794 obč. zák., že se při každém vpočtení, nezáleželo-li to, co bylo přijato, v hotových penězích, nýbrž v jiných věcech movitých nebo nemovitých, určuje hodnota poslednějších podle doby přijetí, prvnějších naproti tomu podle doby dědického nápadu. Tímto dnem jest v souzené věci den 16. března 1932. Nepochybil tudíž odvolací soud když sice z jiných důvodů, ale podstatně v souladu s § 794 obč. zák. jak předválečné koruny, tak i dobytek, o jejichž vpočtení šlo, vzal v ceně vyjádřené po případě měřené nikoli korunami měny rakouskouherské, které již nejsou zákonitým měřítkem hodnot, nýbrž v ceně měřené v korunách československých, neboť to odpovídá § 794 obč. zák. a nemá tato věc v podstatě nic co dělati s valorisací naším právním řádem zásadně neuznávanou, neboť i bývalé rakouské koruny, které dovolatelka dostala, když měna ta již neplatí, jest klásti na roveň jiným věcem movitým, jejichž cena byla pak správně vyjádřena Skutečnosti odpovídajícím množstvím Kč. jinak postupovati nelze, neboť, má-li se zjistiti, zda vpočtením toho, co žalobkyně od své matky v tehdejší měně před válkou dostala, po případě dalších částek v rozsudku první stolice uvedených, nebyl vyrovnán nárok žalobkyně, který si činí podle § 951 obč. zák. vyjádřený v Kč, musí obě srovnávané veličiny býti vyjádřeny stejnou mírou a tou podle platných předpisů jest pouze měna československá. Ustanovení § 6 zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě nebrání názoru zde zastávanému, ježto řečené ustanovení má na mysli toliko placení závazků znějících na koruny rakousko-uherské a splatných v oblasti Československé republiky, o kterýžto případ tu nejde.

Citace:

Čís. 15891. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 280-284.