NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 905.

Předražovaní (§ 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.), spáchané prodejem třešní sadařem za přemrštěnou cenu.
Souběh trestného činu dle § 9 lich. zák. s trestným činem dle § 7 téhož zák.
(Rozh. ze dne 20. července 1922, Kr I 1009/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 4. srpna 1921, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přestupek dle § 7 odstavec prvý zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný osvobozen z obžaloby pro přestupek podle § 7 odstavec prvý zákona o lichvě, dále ve výroku o trestu uloženém pro přestupek podle § 9 odstavec prvý zákona o lichvě a přikázal věc lichevnímu soudu při okresním soudě v M., by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl hledě к nedotčenému výroku o vině obžalovaného dle § 9 odstavec prvý zákona o lichvě.
Důvody:
Napadený rozsudek zjišťuje, že obžalovaný koupil dne 9. června 1921 ve veřejné dražbě v M. jeden díl obecních sadů, porostlých višněmi (třešněmi), jehož vyvolací cena činila 2000 K, za 3410 K a za 3 proc. příplatek 102 K, tedy úhrnem za 3512 K, tak že jej o 75 proc. přeplatil, a že třešně ze sadu toho prodával ve velkém po 5 K za 1 kg. Lichevní soud uznal obžalovaného vinným přestupkem ve smyslu § 9 odstavec prvý zákona o trestání válečné lichvy, z obžaloby pro přestupek dle § 7 odstavec prvý téhož zákona ho sprostil. Ke sprošťujícímu výroku došlo dle rozsudkových důvodů jednak proto, že soud má vzhledem ke zkušenostem v jiných podobných případech, u soudu toho projednávaných, za jisté, že náklady česání třešní jsou velice značné, jednak v úvaze, že obžalovaný právě tím, že vysokou kupní cenou sad přeplatil, nepoměrné stoupnutí cen třešní ze sadu toho sám zavinil, takže dle názoru lichevního soudu je požadování ceny zřejmě přemrštěné obžalovaným jeho odsouzením pro přeplácení obvyklých cen konsumováno a nelze mu je jako přestupek dle § 7 odstavec prvý lichevního zákona ještě zvlášť za vinu klásti. Zmateční stížnosti státního zastupitelství, uplatňující proti tomuto výroku důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. dlužno přiznati oprávnění. V rozsudkových důvodech se sice cena, obžalovaným za třešně při prodeji ve velkém ve výši 5 K za 1 kg požadovaná, neoznačuje výslovně jako cena zřejmě přemrštěná, nicméně dovolují některá skutková zjištění rozsudková a z nich čerpané závěry bezpečně souditi, že ji sám lichevní soud za cenu zřejmě přemrštěnou pokládá. Rozsudek zjišťuje o obžalovaném, že, odhaduje množství třešní v sadě na 35 q, kalkuloval s nákupní cenou 1 K za 1 kg, a dospívá k závěru, v rozhodovacích důvodech případně odůvodněnému, že nejen nákupní cena, obžalovaným takto na 1 K vykalkulovaná, byla cenou zřejmě přemrštěnou, nýbrž i že obžalovaný, počítaje s touto cenou nákupní, musil si býti vědom toho, že se tím i prodejní cena třešní musí podstatně zvýšiti, jak se v rozsudku výslovně praví, výhradně na úkor spotřebitelů, to tím spíše, když ovoce v celku prodal obchodníku ovocem, o němž musil předpokládati, že je zase s dalším ziskem do prodeje přivede, a když obžalovaný sám požadoval za třešně, prodané ve velkém, rovněž vysokou cenu 5 K, převyšující směrné ceny prodejní, stanovené zemskou správou politickou pro prodej u sadaře, arci pro předchozí rok 1920 (1 K 60 h za měkké třešně, 1 K 84 h za třešně tvrdé). Je tudíž nepřípadný shora zmíněný poukaz rozsudku na velice značné náklady, s nimiž česání třešní vůbec je spojeno, a je na místě tím méně, kdyžtě se před' tím v samotných důvodech rozsudkových, ač ne zcela jasně, uvádí, že zřejmá přemrštěnost nákupní ceny, obžalovaným na 1 K vykalkulované, vychází na jevo zejména z toho, že obžalovaný sám výlohy, vzešlé mu hlídáním a česáním třešní, vypočítal takovým způsobem, že cenu prodejní ve velkém stanovil na 5 K, tedy obnosem, jenž o 400 proc. převyšoval cenu, s níž obžalovaný počítal jako s cenou nákupní. Za všech okolností je však nepochybno, že dle přesvědčení samotného lichevního soudu byla cena 5 K, obžalovaným za třešně při prodeji ve velkém požadovaná a v rozsudku jako cena vysoká označená, přivoděna z části tím, že obžalovaný počítal s nákupní cenou, označenou v rozsudku výslovně za cenu zřejmě přemrštěnou, a že dokonce dle výslovného závěru rozsudkového nepoměrné stoupnutí ceny třešní z koupeného jím sadu sám zavinil tím, že sad vysokou kupní cenou přeplatil. Zamýšlí-li však lichevní soud zdůrazňováním velmi značných nákladů, spojených s česáním třešní, snad naznačiti, že zisk obžalovaného nebyl přespřílišný (nepřiměřený), dlužno proti tomu uvésti, že, jak i zmateční stížnost vhodně připomíná, docílení zisku, dokonce docílení zisku přemrštěného není pojmovým znakem předražování ve smyslu § 7 lichevního zákona. Text tohoto ustanovení zákonného, v němž se mluví o zřejmě přemrštěné ceně, nikoli tedy snad o nepřiměřeném zisku, volen byl s rozmyslem a důvodně. Také ten, kdo úmyslně nakupuje draho neb aspoň nedbá přehnaných nákladů nabývacích, jsa si toho vědom, že i zboží draho nakoupené najde odbyt, prohřešuje se, prodává-li zboží dále za cenu, úměrnou nabývacím nákladům, proti předpisu § 7 lichevního zákona. Může tedy i prodejní cena, která nabývacích nákladů příliš nepřevyšuje, býti uznána za cenu zřejmě přemrštěnou, byly-li patrně přemrštěnými již nabývací náklady. Na tom ničeho nemění okolnost, že sama obec, od níž obžalovaný sad koupil, vzavši za základ odhadu a stanovení vyvolací ceny 65 h za 1 kg jako směrnou cenu, stanovenou prohlášením zemské politické správy pro třešně na stromě na rok 1920, dala si přes to dle rozsudkového zjištění od obžalovaného za třešně na stromě poskytnouti 1 K za 1 kg, tedy peníz, onu cenu velmi značně převyšující, proto zřejmě přemrštěnou. I u ní pokud se týče u zodpovědných v tom směru orgánů jejich přicházelo by z tohoto důvodu v úvahu zavinění ve smyslu § 7 lichevního zákona, a nebyla-li pro to stíhána, nevylučuje to zodpovědnosti stěžovatele, jenž tuto přemrštěnou cenu ještě více zdražil. Ale také druhý důvod, z něhož obžalovaný dle rozsudkových důvodů z obžaloby pro přestupek dle § 7 odstavec prvý lichevního zákona byl sproštěn ,spočívá na právně mylném názoru lichevního soudu. Skutkovým podstatám dle §§ 7 a 9 lichevního zákona je společnou pouze jediná stránka trestného jednání, jeho způsobilost, poškoditi neb ohrozili nejzávažnější cíl zákonných předpisů o trestání válečné lichvy, aby totiž zabráněno bylo předražování (§ 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n.). Jinak jde tu o dvě zcela samostatné, souřadé, na sobě navzájem naprosto nezávislé skutkové podstaty, které proto vedle sebe založeny býti mohou i různými fásemi činnosti jednoho a téhož pachatele, předsevzaté jím ohledně jednoho a téhož předmětu potřeby. Skutková podstata § 9 lichevního zákona je za ostatních zákonných náležitostí tohoto §u vyčerpána již samotným přeplácením cen; požaduje-li nebo dá-li si pachatel při dalším prodeji předmětů potřeby, při jichž nákupu byl ceny přeplatil, poskytnouti cenu zřejmě přemrštěnou a jedná-li takto u využívání mimořádných poměrů vyvolaných válkou, dopouští se nového samostatného činu trestného, uvedeného v § 7 lichevního zákona. Uváží-li se, že požadování a přijetí ceny zřejmě přemrštěné zakládá skutkovou podstatu tohoto činu trestného, jak shora dovoděno, i v takových případech, v nichž cena ta nabývacích nákladů příliš nepřevyšuje, je-li však cenou zřejmě přemrštěnou již cena nabývací, pachatelem namnoze ani nezaviněná, nelze nahlédnouti, proč by okolnost, že, jak se pro tento případ dovozuje v rozhodovacích důvodech rozsudku, obžalovaný nepoměrné stoupnutí ceny třešní zavinil sám tím, že sad vysokou kupní cenou přeplatil, měla mu prospěli potud, že by celá jedna samostatná a při nejmenším stejně jako přeplácení cen trestuhodná stránka jeho činnosti neměla dojíti samostatného výrazu, po případě zvýšeného trestu odsouzením jeho i pro sbíhající se trestný čin ve smyslu § 7 lichevního zákona. Pouhým odsouzením pro přestupek dle § 9 téhož zákona nebyly vyčerpány význačné složky trestného činu, které jsou vlastními právě jen skutkové podstatě § 7, totiž požadování, přijetí ceny zřejmě přemrštěné a využívání mimořádných poměrů vyvolaných válkou, a které skutkové podstatě § 9 jsou cizí. Nesprávně, tudíž soudí rozsudek, že požadování zřejmě přemrštěné ceny je konsumováno již odsouzením obžalovaného pro přeplácení cen.

Citace:

č. 905. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 376-379.