Čís. 14542.

Dobrovolná dražba společné nemovitosti předpokládá dohodu spoluvlastníků i o dražebních podmínkách.
Není-li této dohody, jest k návrhu na veřejnou soudní dražbu podle § 352 ex. ř. třeba pravoplatného rozsudku na zrušení spoluvlastnictví podle § 843 obč. zák. Stanovení dražebních podmínek přísluší exekučnímu soudu podle zásad nesporného řízení; pořad práva pro určení dražebních podmínek jest vyloučen.
(Rozhodnutí ze dne 19. září 1935, R I 723/35.)
Žalobce domáhá se žalobou, by uznáno bylo právem, že jest žalovaná povinna snášeti, aby dobrovolná dražba nemovitostí jsoucích ve spoluvlastnictví stran byla předsevzata na podkladě vyvolací ceny 70000 Kč; poukazuje výslovně k tomu, že se nemůže se žalovanou dohodnouti, jak má býti stanovena vyvolací cena pro dobrovolnou dražbu, poněvadž žalovaná trvá na vyvolací ceně nejméně 90000 Kč. Prvý soud odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva a prvému soudu uložil, by o žalobě zahájil jednání. Důvody: V rozhodnutí čís. 10607 sb. n. s. vyslovil nejvyšší soud, že v nesporném řízení nelze, ani když byla předložena souhlasná žádost o dobrovolnou dražbu společné nemovitosti, domáhati se toho, by soud určil dražební podmínky. Tyto podléhají totiž soudnímu určení jen v exekučním řízení, zvláště také při exekuci o zrušení spoluvlastnictví podle § 352 ex. ř. Mimo exekuci může společná nemovitost podle §§ 267, 275 nesp. pat. prodána býti jenom na společnou a souhlasnou žádost všech spoluvlastníků. Taková žádost vyjadřuje také souhlas s dražebními podmínkami, jež musí soudu se žádostí předloženy, neboť podle § 275 nesp. pat. předpokládá povolení dobrovolné dražby, že vlastník vždy musí určitě udati vyvolací cenu. Není-li tedy mezi stranami souhlasu o vyvolací ceně, jest přípustno, aby sporné okolnosti, jež jsou podkladem pro stanovení vyvolací ceny, probrány byly v řízení sporném, když strany souhlasí s dobrovolnou dražbou společné nemovitosti za účelem zrušení spoluvlastnictví a pro spor o správnou výši vyvolací ceny o dobrovolnou dražbu zažádati nemohou. Stanovení vyvolací ceny v takovém případě v cestě nesporné nikde výslovně není předepsáno. Proto podle § 1 zák. čís. 100/31 sb. z. a n. nemá býti užito předpisů o řízení nesporném a nelze tedy brániti žalobci, aby ve sporu dokázal, že vyvolací cena, tvořící jedinou podmínku dražební, o níž není souhlasu, jest správná tak, jak on tvrdí, že odpovídá hodnotě věci a že vyšší vyvolací cena, žádaná žalovanou stranou, jest vlastně znemožněním dobrovolné dražby, na které se spoluvlastníci dohodli.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Z přednesu žalobcova jest patrno, že není mezi stranami vůbec dohody co do nemovitostí v jich spoluvlastnictví jsoucích; strany nedohodnuvše se o vyvolací ceně, nemohou podati společnou žádost o jejich dobrovolnou dražbu, neboť společná nemovitost mimo exekuci (§ 352 ex. ř.) může býti podle §§ 267, 275 a 277 nesp. pat. prodána jenom na společnou a souhlasnou žádost všech spoluvlastníků; souhlasná žádost vyžaduje však úplnou dohodu spoluvlastníků nejenom v tom, že se má nemovitost prodati dobrovolnou dražbou, ale též ve způsobu provedení dražby, to jest o dražebních podmínkách, které tvoří podstatnou součást dohody o dobrovolné dražbě, a musí tedy účastníky býti smluveny a soudu předloženy. Nelze-li dosíci úplného souhlasu o dražebních podmínkách, nezbývá žalobci, než aby si pravoplatným rozsudkem na zrušení spoluvlastnictví podle § 843 obč. zák. zjednal podklad pro návrh na veřejnou soudní dražbu společné nemovitosti podle § 352 ex. ř., ježto jen exekučnímu řízení jest vyhrazeno určení dražebních podmínek soudem. Tuto dražbu jest však provésti podle předpisů § 352 ex. ř. a §§ 272—280 nesp. pat., z nichž plyne, že právě přezkum a stanovení dražebních podmínek jest podstatnou částí přípravy a provedení dražby a proto přísluší soudu, jenž dražbu provádí, tedy při provádění dražby podle § 352 ex. ř. soudu exekučnímu podle zásad řízení nesporného, avšak pořad práva pro určení dražební podmínky jest vyloučen (srov. rozhodnutí čís. 5165, 5381, 6869, 7391 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 14542.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 612-614.