NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 9239.

Otázka, zda vady, jež jsou důvodem správy, jsou takové, že znemožňují, by bylo věci řádně užíváno, jest otázkou právní, kterou náleží řešiti soudu, nikoliv znalcům, svědkům nebo stranám. Nemožnost řádného užívání věci podle § 932 obč. zák. není totožnou s neupotřebitelností a s bezcenností, nýbrž znamená užívání, jež věc má poskytovati podle svého hospodářského určení. Řádné užívání ložnice vyžaduje, by jak v příčině jednotlivého nábytku, tak i v celku poskytovala účelné a úhledné obydlí.
Z toho, že kupitel užíval koupené věci i po té, kdy ji dal k disposici, nelze ještě souditi, že se vzdal nároku na vrácení kupní ceny.
(Rozh. ze dne 4. října 1929, Rv II 29/29.)
Žalobkyně koupila od žalovaného ložnici. Zjistivši však, že ložnice má vady, pro které ji nelze používati, dala ji žalovanému k disposici a žalovala ho o vrácení kupní ceny. Žalovaný namítl mimo jiné, že žalobkyně ložnice užívala i po té, když ji dala k disposici. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Je-li jisto, že vady nábytku nelze odstraniti a že brání řádnému užívání nábytku, jest žalobní nárok oprávněn. Odvolání zastává ovšem opačný názor proto, že žalobkyně nábytku i dále užívala. Tomuto názoru bylo by lze přisvědčiti, kdyby žalobkyně po zjištění vad nebyla nic o tom žalovanému hlásila a kdyby nebyla žádala, by jí kupní cenu vrátil. Žalobkyně však tak učinila a nedosáhnuvši uznání žalovaného, nastoupila proti němu pořad práva. Tím svůj úmysl způsobem nezanechávajícím pochybnosti a jasně projevila a nelze tvrditi, že dalším používáním nábytku se vzdala redhibičního nároku. Toto další užívání není sice oprávněné, může míti následky, netýká se však nikterak žalobního nároku, ať se tento posuzuje podle práva občanského nebo obchodního. Z té příčiny jsou liché i další námitky odvolání, že žalobkyni neomlouvá její nemajetnost, že měla nábytek uložiti a koupiti si jiný na splátky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Kusost řízení vidí dovolatel v tom, že nebyl připuštěn důkaz znalcem a svědky, pak výslechem stran o tom, že se nábytek, který dodal žalovaný žalobkyni, hodí k řádnému užívání. Leč otázka, zda vady, které jsou důvodem správy, jsou takové, že znemožňují, by věci bylo řádně užíváno, jest otázkou právní, kterou řešiti náleží soudu, nikoli znalci, svědkům nebo stranám. Věcí znalce jest jen, by objasnil podstatu a způsob vad, podal tedy podklad pro rozhodnutí soudu ve smyslu § 932 obč. zák., zda těmito vadami bylo znemožněno, by bylo věci řádně užíváno. Tyto podklady podány byly znaleckým posudkem a není třeba dalšího dokazování. Důkaz slyšením stran byl podle toho a podle § 371 c. ř. s. přímo nepřípustný. Nižší soudy správně posoudily věc i po stránce právní. Dovolatel jest názoru, že dodaný nábytek vskutku řádné užívání umožňuje, ana ho žalobkyně skutečně používala, a to i po té, když ho již dala k disposici. Leč dovolatel přezírá, že nemožnost řádného užívání věci podle § 932 obč. zák. není totožnou s neupotřebitelností a bezcenností, nýbrž znamená užívání, jež věc podle svého hospodářského určení má poskytovati, tedy nejen nezbytně nutné užívání. Řádné užívání ložnice vyžaduje, aby jak v příčině jednotlivého nábytku, tak i v celku poskytovala účelné a úhledné obydlí. Ložnice, jejíž nábytek je, jak zjištěno, popraskán, při němž zadky skříně jsou seschlé a vylezlé, dveřní duhy jsou popraskané tak, že syrové dřevo vylezlo, dvéře jsou pokřiveny, při postelích jsou hlavní strany seschlé, vylezlé suky, také výplně seschlé, takže viděti přes výplně na zeď, má podstatné vady a znemožňuje řádné užívání ve smyslu shora naznačeném. Rovněž neopodstatněn jest dovolatelův předpoklad, že se žalobkyně vzdala redhibičního nároku tím, že nábytku používala, pokud se týče, že nároku pozbyla tím, že svým vlastním jednáním znemožnila uvedení v předešlý stav. Jest zřejmo, že nábytek nelze žalovanému vrátiti v stavu, v němž byl žalobkyní převzat. Vady se neobjevily při dodání nábytku, nýbrž teprve při používání. Jestliže však žalobkyně nábytku používala i po té, když ho dala žalovanému k disposici, zavinil to žalovaný sám tím, že nedůvodně odepřel vzíti vadný nábytek zpět a vrátiti kupní cenu, čímž by byl umožnil žalobkyni opatřiti si nezbytně nutný nábytek jiný. Následky prodlení nestihají žalobkyni, nýbrž žalovaného.

Citace:

č. 9239. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 375-377.