NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7417 —
Čís. 7417.

K úpisu válečné půjčky a s ním spojenému uzavření zápůjčky nezletilcem vyžaduje se svolení zákonného zástupce (otcovského opatrovníka) i chráněnského soudu. Lhostejno, že matka nezletilcova byla při úpisu válečné půjčky přítomna a nečinila námitek.
Pokud nelze v projevu zletilosti nabyvšího upisovatele spatřovati uznání dluhu.
(Rozh. ze dne 15. října 1927, Rv I 353/27.) — Čís. 7417 —
Žalovaná, narozená roku 1917, upsala roku 1917 bez schválení otcovského opatrovníka a opatrovnického soudu u žalující banky válečnou půjčku a uzavřela zápůjčku na lombard válečné půjčky. Žaloba banky o zaplacení zápůjčky byla zamítnuta soudy všech tří stolic,
Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
K právnímu posouzení věci postačilo skutkové zjištění, že úpis válečné půjčky a s ním spojené sjednání zápůjčky nebyly schváleny po dobu, po kterou žalovaná byla nezletilá, ani jejím otcem jako zákonným zástupcem ani chráněnským soudem. Dovolatelka, vytýkajíc nesprávné právní posouzení, dovozuje, že otec žalované schválil uvedené právní jednání mlčky svou manželkou. V tom jest na omylu, ježto výkon moci otcovské nemůže býti přenesen na jinou osobu, jsa nerozlučné spojen s osobou otcovou. Další vývody byly by oprávněny jen tehdy, kdyby bylo možno dáti zjištěným skutečnostem opačný smysl, než z nich vyplývá při logickém jich posouzení. Není třeba blíže vyvrátiti názor dovolatelčin, že k sjednání zápůjčky potřebné k úpisu válečné půjčky nebylo třeba svolení zákonného zástupce i chráněnského soudu. Nešlo jedině o úpis válečné půjčky, o uložení kapitálu, nýbrž o sjednání zápůjčky, vzhledem k níž žalovaná stala se dlužnicí. Spor tento jest nejlepším dokladem toho, jaký závazek žalovaná při tom převzala. Není vadou řízení, že nebyly přečteny listiny předložené stranou a uznané odpůrcem za pravé a správné a přiložené ke spisům, neboť tím stal se obsah listin těch nesporným přednesem stran. Dodatné uznání závazku žalovanou mohlo se státi jen projevem jejím vyhovujícím náležitostem §§ 863 a 869 obč. zák., z něhož by se dal podle § 914 obč. zák. dovoditi úmysl žalované uznati závazek, o němž jí bylo známo, že nevznikl platně pro nedostatek věku i přivolení jejího zákonného zástupce i chráněnského soudu. Projev takový mohla žalovaná učiniti teprve po dosažené zletilosti, t. j. po dni 10. října 1919. Dovolatelka poukazuje na příl. D (uznání výpisu z běžného účtu), dále dopisy E а I, dále skutečnost patrnou z dopisu berní správy, podle něhož žalovaná přihlásila k soupisu jmění i dluhopisy válečných půjček a pohledávku žalující banky na nich váznoucí. Projevy tyto nevyhovují náležitostem shora uvedeným. Ze žádného z nich nelze dovoditi úmysl žalované uznati nebo splniti závazek dosud neplatný, naopak jsou to projevy osoby nevědoucí si dobře rady s pohledávkou proti ní uplatňovanou, což pociťuje jako bezpráví spáchané na ní úředníkem žalující banky, při tom odpírá placení, ovšem aspoň s poukazem na nemajetnost; podobný smysl má dopis I. Dopis D jest uznáním správnosti účtu co do výše jeho, ne uznáním dluhu dosud neplatného, neboť žalující banka neupozornila na to, že pokládá nyní závazek žalované za platný dosaženou zletilostí; jinak jest dopis ten jen obranou proti počítání úrokové výše, což opakuje se i v dopise E, takže slova: »meine Lombardschuld« nejsou uznáním dluhu, nýbrž jen vysvětlením, čeho se dopis ten týkal. — Čís. 7417 —
Nedošlo tudíž k dodatnému uznání závazku, jenž zůstal neplatným a nemůže býti úspěšně vymáhán žalobou.

Citace:

č. 7417. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 311-313.