Čís. 1368.

Ke skutkové podstatě přestupku dle §u 506 tr. zák. se nevyžaduje, by slib manželství byl učiněn bezprostředně před souloží, stačí, byl-li dán již dříve způsobem výslovným a vážným a došlo-li následkem jeho k souloži.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1923, Kr I 688/23.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Karlině ze dne 14. listopadu 1922 a potvrzujícím jej rozsudkem zemského trestního soudu v Praze jako soudu odvolacího pro přestupky ze dne 10. ledna 1923 porušen byl zákon v ustanovení §u 506 tr. zák.
Důvody:
Lilli W-ová podala u okresního soudu v Karlíně proti Arnoštu H-ovi trestní oznámeni pro přestupek §u 506 tr. zák. a obvinila ho v tomto oznámení, že ji v Karlíně v bytě jejích rodičů v měsíci červenci 1921 svedl pod slibem manželství, že se mu ona jen pod dojmem onoho slibu poddala a že slibu bezdůvodně nedodržel. Rozsudkem okresního soudu v Karlině ze dne 14. listopadu 1922 sproštěn byl Arnošt H. dle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby v podstatě proto, že Lilli W-ové před souloží sňatek nesliboval a že ji také podobným slibem k souloži nepřiměl. Rozsudkem zemského trestního soudu v Praze jako soudu odvolacího pro přestupky ze dne 10. ledna 1923 byl rozsudek soudu nalézacího ze správných jeho důvodů v celém obsahu potvrzen. Odvolací soud, doplniv řízení opětným výslechem soukromé účastnice Lilli W-ové a její matky a výslechem její sestry dospěl k přesvědčení, že obžalovaný Arnošt H. docházel do bytu Lilly W-ové a že říkal, že si ji vezme za manželku, takže celým počínáním mohla býti posilována v domnění, že obžalovaný zamýšlí, jednou za manželku ji pojmouti. Nicméně neshledává skutkové podstaty §u 506 tr. zák., poněvadž nebylo ani tvrzeno, že obžalovaný bezprostředně před souloží, neb aspoň téhož dne Lilli W-ové manželství sliboval, a poněvadž zákon výslovně vyžaduje, by svedení se stalo pod slibem manželství. Sproštění obžalovaného porušuje zákon v ustanovení §u 506 tr. zák., jenž pouze žádá, by svedení a zmrhání se stalo za nesplněného slibu manželství. Z ustanovení tohoto nelze dovozovati, že slib manželství státi se musí bezprostředně před aneb aspoň v týž den před souloží, nýbrž nutno jest jedině, by slib manželství souloži předcházel a aby jen následkem tohoto slibu, kdykoli daného, soulože bylo dosaženo. Vyžaduje se zejména, by slib manželství výslovně byl učiněn, t. j. slovy vyjádřen a nikoliv snad jen konkludentními činy naznačen a aby dán byl způsobem takovým, který by vážně a opravdově mohl býti pojímán. Zjišťuje-li odvolací soud, že obžalovaný, docházeje do bytu k Lilli W-ové skutečně říkal, že si ji za manželku vezme, a, zjišťuje-li vedle toho, že celým počínáním Arnošta H-a Lilli W-ová mohla býti posilována v domnění o vážnosti úmyslu obžalovaného, jeví se slib manželský za takových okolností a též u přítomnosti jiných pronesený daleko opravdovější, přesvědčivější a působivější i podmanivější, než slib manželský daný ve smyslném rozdráždění bezprostředně před souloží. Takové prohlášení v klidné rozvaze a bez zevního nátlaku učiněné a pronesené i k osobám nepochybně interesovaným (zde matka a sestra svedené Lilli W-ové) významem svým fakticky se blíží formálnímu zasnoubení a jest samo o sobě nejpůsobivějším prostředkem svůdnickým, poněvadž uklidňuje pro budoucnost, tlumí ohledy mravní i panenský stud a zejména zaplašuje obavy před následky předčasného tělesného obcování, neboť za hanbu pravidelně bývá považováno těhotenství jen v případech, kdy milostný poměr sňatkem nedochází svého zakončení. Tím stává se také bezpředmětným poukaz rozsudku odvolacího soudu, že zákon ke skutkové povaze §u 506 tr. zák. výslovně vyhledává, by osoba byla svedena jedině pod slibem manželství.

Citace:

č. 1368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 509-511.