Č. 985.

Poplatek za usídlení v obci (Slovensko): Okolnosti, které byly směrodatné pro stanovení výše poplatku za usídlení, musí býti úřadem bezvadně zjištěny.
(Nález ze dne 20. října 1921 č. 7062.)
Věc: Firma T. A. B. v Z. proti městskému výboru v L. o poplatek za usídlení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Výměrem — prohlásila rada města L., že béře na vědomí oznámení stěžovatelčino o jejím usídlení v L., a určila jí poplatek za usídlení částkou 5000 K, odvolavši se na § 4 statutu usneseného pod čís. 6097/19 a schváleného vládou.
Naříkaným rozhodnutím zamítl výbor města L. odvolání stěžovatelkou do výše předepsaného poplatku podané, poněvadž shledal výrok I. instance slušným a správným.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
Jak patrno ze správních spisů a zejména ze znění statutu, o nějž úřad I. i II. instance svůj výrok opřel, jde o poplatek za usídlení v obci na základě ohlášky učiněné podle § 9 zák. čl. XXII. z r. 1886. Stěžující si firma nebéře v odpor vyměření poplatku toho ve směru jeho přípustnosti a zákonitosti vůbec a nepopírá své povinnosti platiti jej, namítajíc pouze jeho nepřiměřenost. Vzhledem k tomu nejvyšší správní soud, který může naříkané rozhodnutí přezkoumávati pouze v mezích stižných bodů (§ 18 zák. o správ. s.), leč by šlo o zmatečnost, k níž bylo by z úřední moci přihlédati, o niž však v tomto případě nejde, nemůže se zabývati otázkou principielní oprávněnosti onoho poplatku, a zkoumati, zda a pokud uložení jeho nalézá vůbec opory v § 9 zák. čl. XXII. z r. 1886 a zda a jaký význam při tom má zejména i ta okolnost, že jde o osobu právnickou, nýbrž může věnovati svou pozornost pouze námitce nepřiměřenosti, již stěžovatelka jedině přivádí k platnosti.
Podle § 14 cit. zák. čl. XXII uložiti jest mírný poplatek, statutem města L. jest pak určena co do jeho výše hranice mezi 1—5000 K. Z toho je patrno, že jak zákon, tak i statut sledoval při stanovení poplatku toho cíl dvojí, jednak totiž zjednati obci pramen příjmů, s druhé strany však upraviti způsob vyměření dávky té tak, aby odpovídala v konkrétním případě poměrům osoby, jež obci oznámila svůj úmysl v jejím obvodě se usídliti. Této tendenci odpovídá zejména i ustanovení § 3 statutu, že z jednotlivých, uznání hodných příčin lze poplatek ten i sleviti. Výše poplatku musí tudíž býti úměrná majetkovým poměrům a platební schopnosti uchazečově. Tím dána jest směrnice obci při stanovení výše poplatku toho v jednotlivém případě a dostatečně naznačeny okolnosti, k nimž jí při tom jest přihlédati.
V daném případě uložen byl stěžovatelce poplatek v nejvyšší přípustné míře 5000 K a setrval úřad při výši té, ačkoli stěžovatelka namítala ve správním řízení nepřiměřenost tohoto penízu a svou neschopnost zaplatiti jej. Byť i stanovení výše té v daných mezích bylo věcí volné úvahy úřadu, což nekryje se s libovůlí, musí úřad zjistiti okolnosti pro jeho volnou úvahu rozhodné, hodnotiti je a učiniti pak na jejich základě závěr odpovídající právnímu a skutkovému stavu, při čemž nejvyššímu správnímu soudu náleží zkoumati, byly-li okolnosti ty zjištěny způsobem bezvadným, odpovídajícím zásadám správního řízení a nedal-li se úřad při tomto úkonu vésti ohledy jinými, s intencí zákona se nesrovnávajícími.
Ze správních spisů ani z naříkaného rozhodnutí není patrno, z jakého skutkového základu žalovaný úřad vycházel a jakým způsobem základ ten zjistil. Jest tudíž řízení správní, na jehož podkladu naříkané rozhodnutí bylo vydáno, podstatně vadné, bráníc činnosti nejvyššího správního soudu spolehlivě a bezpečně je přezkoumati ve směrech svrchu uvedených.
Pro tuto podstatnou vadu slušelo naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o správ. soudě a náleží úřadu, aby přihlížeje k zásadám právě vysloveným odstranil nedostatek ten a vydal nové rozhodnutí.

Citace:

č. 985. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 854-855.