NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12727.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss: Výnos gen. fin. ředitelství v Bratislavě, který s pohrůžkou disciplinárního zakročení podle § 14 odst. 2 zákona č. 204/1932 Sb. ukládá státnímu úředníku v. v., aby se vzdal výkonu advokátní prakse, není rozhodnutím ve smyslu § 2 zákona o ss.
(Nález z 16. ledna 1937 č. 2069/35-4.)
Věc: Dr. Štěpán M. v Prešově proti výnosu gen. fin. ředitelství v Bratislavě z 5. února 1935 o porušení předpisu § 14 odst. 1 zákona č. 204/1932 Sb.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Presidium gen. fin. ředitelství pro Slovensko výnosem z 5. února 1935 vyzvalo st-le, vrch. fin. radu v. v., se zřetelem k tomu, že je zapsán v seznamu členů advokátní komory v Turč. Sv. Martině jako advokát v Prešově, aby obratem oznámil, kterým úřadem bylo mu dáno povolení k provozování advokátní prakse, a poněvadž na vykonávání této činnosti se vztahuje ustanovení odst. 1 § 14 zákona č. 204/1932 Sb., uložilo mu zároveň, aby ihned zanechal této činnosti a do 14 dní předložil doklad o tom, že byl ze seznamu advokátů vymazán. V případě neuposlechnutí tohoto rozkazu bylo by proti st-li nutno zakročiti disciplinárně použitím ustanovení odst. 2 výše cit. paragrafu.
Maje rozhodovati o stížnosti podané na toto rozhodnutí, zkoumal nss na prvém místě předpoklady své vlastní příslušnosti (§ 4 zákona o ss), zejména také otázku, je-li nař. rozhodnutí gen. fin. ředitelství rozhodnutím neb opatřením správního úřadu ve smyslu § 2 zákona o ss, které by bylo způsobilé zasáhnouti do subjektivních práv st-lových. Po této stránce uvážil nss toto:
Nař. výnos gen. fin. ředitelství se opírá o předpis § 14 odst. 1 zákona z 28. prosince 1932 č. 204 Sb., podle něhož státní zaměstnanec ve výslužbě nesmí vykonávati s úmyslem výdělečným činnost po případě provozovati podnik nebo se zúčastniti na podnicích nebo činnostech po případě býti v podnicích zaměstnán, bylo-li by to proti zájmům státu nebo na újmu vážnosti stavu, zejména mohl-li by při této činnosti využitkovati svého dřívějšího úředního postavení. Podle odst. 2 cit. ustanovení trestá se přestoupení zákazu uvedeného v odst. 1 disciplinárně, při čemž lze uložiti i trest částečného neb úplného odnětí odpočivných nároků, a to i kdyby tento trest podle jiných platných ustanovení nemohl býti uložen. Z toho plyne, že ustanovení § 14 cit. zákona má povahu disciplinárně-trestní a že proto přestoupení zákazu uvedeného v odst. 1 tohoto předpisu může stíhati příslušná disciplinární komise, jíž jedině přísluší rozhodovati s účinkem právní moci schopným a jejíž rozhodnutí ve shora uvedené věci je způsobilé zasáhnouti do subjektivních práv státního zaměstnance ve výslužbě, o němž mluví ustanovení § 14. Ale pak sluší na nař. výnos žal. úřadu, který s pohrůžkou disciplinárního zakročení ukládá st-li, aby se vzdal výkonu advokátní prakse, pohlížeti jen jako na pouhou výzvu, která sama o sobě nemůže jeviti žádných právních účinků ve věci, o níž jedná ustanovení § 14 cit. zákona, a která nebyla proto způsobilou zasáhnouti nějak rušivě v subjektivní práva st-lova.

Citace:

č. 12727. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 193-194.