NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2822.

Přičítání skutku předsevzatého k odvrácení protiprávního neb domněle protiprávního útoku jako zločinu jest podle § 2 g) tr. zák. vyloučeno i při nadmírnosti skutku, bylo-li jedinou příčinou takového vykročení z mezí nutné obrany poděšení, strach nebo leknutí, vyvolané v pachateli útokem, v jehož odvrácení nedodržel nutné míry (affekt); otázka, zda tomu tak, spadá do oboru skutkově zjišťovací činnosti nalézacího soudu.
(Rozh. ze dne 14. června 1927, Zm I 79/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Chebu ze dne 28. prosince 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného těžkého ublížení na těle podle §§ 8, 152, 155 písm. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil témuž soudu nalézacímu, by o ní znovu jednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnosti, uplatňující důvody zmatečnosti podle §u 281 čís. 4, 5, 9 a) 9 b) tr. ř., nelze upříti důvodnosti, pokud vytýká, že nalézací soud vůbec nerozhodl o tom, zda tu jest vyviňující důvod nutné obrany podle §u 2 písm. g) tr. zák. Podle konečného závěru rozhodovacích důvodů dospěl nalézací soud k názoru, že obžalovaný, který se považoval domněle neoprávněným odváděním kozy za zkrácena na svých držebních právech, uchopil, rozčíliv se proto vrchovanou měrou, pěchovací nůž a vedl, použiv hrozby, jeho úmysl neklamně prozrazující, proti K-ovi úder u vědomí svého jednání jen poměrně málo zkaleném. Jako pohnutka souzeného skutku je tedy zjištěn zásah osoby skutkem dotčené do držby obžalovaného, útok na jeho jmění; zjištěný předpoklad obžalovaného, že útok ten jest neoprávněný a zkracuje ho v jeho právech, rovná se pro obor § 2 písm. g) tr. zák. — i kdyby byl nesprávným — se zřetelem na § 2 písm. c) tr. zák. skutečné protiprávnosti útoku. Že obžalovaný jednal z pohnutky protiprávního útoku a v rozčilení právě tímto útokem vyvolaném, může — byť se obžalovaný výslovně tak nehájil, nýbrž vyhrůžku a skutek prostě popřel — poukazovati k tomu, že účelem vyhrůžky a skutku, po případě záměrem obžalovaného při nich bylo odvrácení útoku, tvořivšího jich pohnutku. Arciť bude sotva lze předpokládati, že souzený skutek, přesněji způsobení zla, k jakému skutek směřoval, byl nutným ku zmaření útoku osoby skutkem dotčené. Avšak přičítání skutku předsevzatého k odvrácení protiprávního neb domněle protiprávního útoku jako zločinu jest podle §u 2 písm. g) tr. zák. vyloučeno i při nadmírnosti skutku, bylo-li jedinou příčinou takového vykročení z mezí nutné obrany poděšení, strach anebo leknutí, vyvolané v pachateli útokem, v jehož odvrácení nedodržel nutné míry. K tomu, že po případě jedině pod vlivem takového affektu použil prostředku, intensivnějšího, než bylo po případě třeba, i obžalovaný, poukazovalo zjištění, že se svrchovanou měrou rozrušil proto, že se cítil zkrácena K-ovým jednáním. Při oněch složkách zjištěného děje mohl by skutek (rána vedená obžalovaným proti hlavě K-ově) býti obžalovanému přičítán jen, kdyby bylo zjištěno dále, že skutek nebyl vůbec předsevzat za účelem odvrácení útoku K-ova na práva obžalovaného nebo že skutku nebylo za tímto účelem třeba, aniž by použití skutku tak nadmírného mělo jedinou svou příčinu v rozčílení obžalovaného způsobeném útokem K-ovým. Rozsudek takových zjištění neobsahuje. Nedostatek jich jest patrně následkem toho, že nalézací soud ponechal úplně stranou předpis §u 2 písm. g) tr. zák., ač k nutnosti úvah o skutku s toho hlediska a k případnému použití onoho ustanovení poukazovala část toho, co sám rozsudek na skutečnostech zjistil. Odsuzující výrok je proto výsledkem neúplného, tedy nesprávného použití zákona, i slušelo jej z důvodů čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. zrušiti, aniž třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti, z nichž není námitka, že obžalovaný jest zodpovědnosti za skutek prost z důvodu §u 2 písm. b) tr. zák. provedena po zákonu, protože předpokládá, že
Trestní rozhodnutí IX. 31 si obžalovaný nebyl vědom svého jednání, kdežto rozsudek zjišťuje, že vědomí obžalovaného bylo jen poměrně málo zkaleno. Rozhodovati o tom, zda bylo záměrem pachatele, se zlým úmyslem jednajícího, odvrácení (protiprávního) útoku, zda byl ke zmaření útoku nutným skutek pachatelem předsevzatý a zda jedinou příčinou vykročení z mezí nutné obrany bylo poděšení, strach nebo leknutí, spadá do oboru skutkově zjišťovací činnosti a přísluší (náleží) tudíž soudu prvé stolice. Proto nelze se obejíti bez nového hlavního přelíčení a bylo proto stížnosti vyhověno za souhlasu generální prokuratury podle §u 5 zákona čís. 3 ř. zák. z roku 1878 ihned v zasedání neveřejném. Třebaže stížnost těchto vad rozsudku neuplatňuje, připomíná se nalézacímu soudu, že při hodnocení průvodní moci svědků Karla B-a, Růženy K-ové a Jana K-a bude přihlížeti také k tomu, že v oznámení není zmínky o tom, že obžalovaný napřáhl k ráně proti K-ovi, dále že pominutí mysli může spočívati nejen v nedostatku vědomí, nýbrž i nemohoucnosti, říditi svou vůli podle správného rozpoznání protiprávnosti zamýšleného skutku, a posléze, že bude přesněji, než se stalo v rozhodovacích důvodech zrušeného rozsudku, zjistiti obsah zlého úmyslu obžalovaného a výrok ten i řádně odůvodniti.

Citace:

Čís. 2822.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 498-500.