NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2087.

Skutková podstata §u 312 tr. zák. nevyžaduje sice, by urážka stráže dosáhla takového stupně, jaký předpokládá § 487 a násl. tr. zák. a stačí již pouhé zlehčování úřední autority napadeného, nespadá sem však pouhé nezdvořilé nebo neslušné chování.
Výrok »Vy jste tady zbytečně« vůči strážníku jest urážkou ve smyslu §u 312 tr. zák. jen, byl-li pronesen posměšně nebo podob.
(Rozh. ze dne 15. září 1925, Zm I 398/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Táboře ze dne 2. dubna 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle §u 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a přikázal věc příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného, napadající rozsudek ve výroku, odsuzujícím (§ 312 tr. zák.) z důvodu §u 281 čís. 9 a) (správně čís. 10) tr. ř., jest odůvodněna. Správně poukazuje stížnost na to, že, byť i § 312 tr. zák. nevyžaduje, by urážka dosáhla takového stupně, jaký předpokládá urážka na cti podle §§ů 487 a násl. tr. ř., a stačí již pouhé vědomé zlehčování úřední autority napadené osoby, přece nevyčerpává skutkovou podstatu pouhé nezdvořilé nebo neslušné chování vůči veřejnému orgánu. V tomto případě zjištěný výrok: »Vy jste tady zbytečně!« není sám o sobě takového rázu, by se dalo o něm bez dalšího zjištění tvrditi, jak činí rozsudek, že se jím zlehčuje úřední autorita strážníka, jemuž podle zjištění rozsudku platil, a že by si toho pachatel musil býti vědom. Vždyť výrok ten může býti i jen prostým projevem názoru mluvícího, že přítomnost stráže na místě jest bezúčelnou, nebo zcela objektivní kritikou nařízení té stolice, jež stráž na dotyčné místo vyslala. Snižováním autority strážníkovy byl by výrok jen tehdy, kdyby měl ráz posměšný, nebo obsahoval výtku, že se strážník vměšuje do věci, jeho se netýkající, nebo pod., čehož však rozsudek vůbec nezjišťuje. Nehledíc к tomu, že bude též třeba uvažovati o výtce stížnosti, zda šlo o slova pronesená přímo od osoby k osobě vůči nadstrážníkovi Z-ovi, protože jich tento sám nezaslechl, jsa již několik kroků vzdálen, — přece nestačí uvedené zjištění skutkového stavu, by spolehlivě mohlo býti posouzeno, zda zjištěný výrok zakládá slovní urážku stráže ve smyslu §u 312 tr. zák.

Citace:

č. 2087. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 479-480.