NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1983.

Zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n., o ochraně nájemců. Ustanovení § 32 nevztahuje se na pekárnu, jež podléhá zákonu o ochraně nájemců, třebas byla vystavěna teprve po 27. lednu 1917.
(Rozh. zc dne 7. listopadu 1922, Rv II 499/22.)
Proti výpovědi, dané bez svolení soudu z pekárny, vystavěné roku 1919, vznesl vypovězený námitky, jež procesní soud prvé stolice zamítl a ponechal výpověď v platnosti. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl výpověď i námitky.
Důvody:
Žalobce opírá výpověď o okolnost, že se na pekárnu, již ve své zahradě v roku 1919 vystavěl, nevztahuje zákon o ochraně nájemců ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. (§ 32) a tvrdí teprve v dovolání, že jest pekárna ve zvláštním domě, v zahradě vystavěném. Na tuto okolnost nelze vzíti zřetele, jelikož, nebyvší v prvé stolici přednesena, jest nepřípustnou novotou (§§ 482 a 513 c. ř. s.). Pokud jde o tvrzení, že na onu pekárnu nelze použíti zákona o ochraně nájemců, tu se sice nižší soudy výslovně touto otázkou nezabývaly, přes to však lze z důvodu jejich souditi, že žalobcův názor sdílely. Avšak žalobcova názoru sdíleti nelze. Ustanovení toto, jež v prvé řadě, podobně jako veškerá předcházející, týkající se ochrany nájemců, má za účel, aby nájemce bytu chránilo před svévolným vypovídáním z bytu se strany majitele domu, bylo teprve později rozšířeno i na jiné místnosti v nájmu nebo podnájmu (§ 31 cit. zák.). Zmíněnému ustanovení § 32 zákona jest rozuměti tak, že má na mysli domy, jež byly vystavěny na základě povolení ku stavbě z doby po 27. lednu 1917, tedy zajisté domy s byty a nikoliv jen samostatnou pekárnu, jako v· tomto případě. Byloť úmyslem tohoto ustanovení výhodami, najmě umožněním volného nakládání s byty atd., vzpružiti stavební ruch a tak nouzi bytové, pokud možno, rychle odpomoci. Za takovouto stavbu, jež by vyhovovala tomuto úmyslu zákonodárce, nelze ovšem považovati stavbu pekárny a nemůže býti ani tato vyňata z dosahu zákona o ochraně nájemců, jak činí žalobce. Jelikož pak o otázce, zda se výpověď připouští, a o všech otázkách s tím souvisejících rozhoduje dle § 4 cit. zák. příslušný soud výhradně v nesporném řízení — nelze vznésti námitky proti výpovědi a sporné řízení dle § 571 a násl. c. ř. s. jest vzhledem k ustanovení § 4 poslední odstavec zákona o ochraně nájemců vyloučeno — jest řízení sporné o námitkách proti výpovědi dle § 477 čís. 6 c. ř. s. zmatečné a bylo z moci úřední rozsudky s předchozím řízením z tohoto důvodu zrušiti a výpověď s námitkami odmítnouti.

Citace:

č. 2112. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1222-1225.