Čís. 1804.
Není zmatečností (dle čís. 4 § 477 c. ř. s.), nebylo-li zástupci strany dáno povolení k odvodu na vývody druhé strany při odvolacím líčení.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1922, Rv I 171/22.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované strany a vyvrátil dovolací důvod čís. 1 § 503 c. ř. s.
v důvodech:
Zmatečnost rozsudku druhé stolice ve smyslu § 477 čís. 4 c. ř. s. spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud neudělil slova jejímu zástupci k odvodu na vývody druhé strany při odvolacím líčení. Než neprávem, jelikož uvedené místo zákona předpokládá, že straně byla vůbec odňata možnost, před soudem jednati, což se v tomto případě nestalo, naopak zástupce žalované byl, jak zřejmo z protokolu o odvolacím líčení, slyšen se svými návrhy a přednesl obsah odvolacího spisu. Nelze tedy mluviti o zmatečnosti rozsudku druhé stolice ani kusosti odvolacího řízení.