NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3410.

Jde o obchod fixní, bylo-li smluveno složení cizí valuty v určitý den s tím, že by ten, pro něhož měla býti složena »jinak na ni nereflektoval«. Lhostejno, že omyl, jenž způsobil opožděné složení valuty, nezavinil přímo skladatel.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1924, Rv I 1046/23.) Žalovaná agrární banka československá koupila dne 24. října 1920 od žalující bankovní společnosti 2 000 000 Krak. za 411 522 Kč 64 h s výhradou, že valuta bude složena u vídeňské filiálky Živnostenské banky nejpozději do 29. října 1920 s tím, že by žalovaná jinak na ni nereflektovala. Koupených 2 000 000 Krak. bylo sice dne 29. října 1920 na ujednaném místě uloženo, ale omylem pro Moravskou agrární banku. Žalovaná pro nedodání včas obchod stornovala. Žaloba na zaplacení 411 522 Kč 64 h byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud, převzav zjištění soudu procesního, dospěl z nich ke skutkovému závěru, že žalovaná banka smlouvou ze dne 24. října 1920 koupila prostřednictvím Rudolfa T-а od žalující firmy 2 000 000 Krak. za 411 522 Kč 64 h (a 997 Kč 36 h) s výhradou, že valuta složena bude pro žalovanou banku firmou K. ve Vídni u Živnostenské banky, filiálky ve Vídni nejpozději do 29. října 1920, ježto by jinak žalovaná na ni nereflektovala, kdežto protihodnota měla býti dle dalšího ujednání ze dne 25. října 1920 žalovanou bankou složena teprve tehdy, až obdrží zprávu o složení korun rakouských. Správným jest právní názor odvolacího soudu, že výhradu složení ukoupené valuty dnem 29. října 1920 se sankcí »že by žalovaná jinak na ni nereflektovala« pokládati jest za podstatnou podmínku smlouvy v ten rozum, že pozdější plnění nemá býti pokládáno za splnění smlouvy, že tedy jde o obchod fixní ve smyslu čl. 357 obch. zák. Bylo také zjištěno, že stanovení konečného dne splatnosti s řečeným účinkem nebylo nikterak nahodilým, nýbrž že základem jeho byl závazek žalované banky, by svému komitentu do téhož dne s týmž účinkem valutu onu ve Vídni opatřila, což právě nasvědčuje tomu, že vůle žalované strany nesla se k tomu, že jen včasné plnění pokládati jest za splnění smlouvy. Nesporná jest, že firma K. sice ony 2 000 000 Krak. dne 29. října 1920 u Živnostenské banky filiálky ve Vídni složila, ne však pro žalovanou, nýbrž omylem pro Moravskou agrární banku, a že teprve dne 6. listopadu 1920 omyl tento byl napraven, o čemž žalovaná teprve dopisem ze dne 10. listopadu 1920 byla zpravena. Nebylo tudíž vyhověno podstatné podmínce včasného plnění, neboť 2 000 000 Krak. dne 29. října 1920 pro žalovanou u Živnostenské banky filiálky ve Vídni složeny nebyly, takže jimi toho dne disponovati nemohla. Nerozhodno jest, že omyl onen nezavinila přímo žalobkyně, nýbrž firma K. et. Co., neboť zodpovědnost spadá i v tom případě na žalobkyni, jež oproti žalované vzala na se závazek, že zmíněná částka včas bude složena.

Citace:

č. 3410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 103-104.