Čís. 14087.

Skládá-li se zažalovaná pohledávka z několika položek, z nichž ani jediná nedosahuje hranice pro věcnou příslušnost sborového soudu, mohou shodnou vůlí stran položky ty býti uvedeny v takovou skutkovou a právní souvislost a sečteny tak, že tvoří jednotný právní důvod žalobního nároku.
Ujednáním stran, že zboží bude odebíráno celý rok na úvěr, že zboží, jakož i konané platy budou zapisovány do odběrní knížky vydané za tím účelem odběrateli a že nedoplatek bude buď zaplacen nebo převeden na nový rok a vše bude súčtováno opět jako jediná položka ke konci příštího roku až do ukončení tohoto obchodního spojení, — pozbyly jednotlivé kupní smlouvy povahy samostatných právních poměrů.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1935, R I 1677/34.)
Žalovaný odebíral od žalobce zboží na úvěr a žalobce zapisoval prodané zboží, jakož i splátky na prodané zboží do odběrní knížky, již za tím účelem vydal žalovanému. Zároveň bylo umluveno, že súčtování bude provedeno vždy v lednu za předchozí rok a nedoplatek bude buď zaplacen nebo převeden na nový rok a vše súčtováno jako jediná položka ke konci roku. Tak vznikla i vymáhaná pohledávka více než 6000 Kč, ale trhová cena prodaného zboží při jednotlivých prodejích nikdy nepřesáhla 5000 Kč. Prvý soud (krajský soud) vyhověl žalobě jen co do částky 5449 Kč 09h. Odvolací soud k odvolání zrušil rozsudek prvého soudu i s řízením mu předcházejícím pro zmatečnost a žalobu odmítl. Důvody: Zažalovaná pohledávka pozůstává z celé řady položek, z nichž ani jediná nedosahuje hranice pro věcnou příslušnost krajského soudu předepsané a jež, poněvadž nejsou v souvislosti ani skutkové, ani právní podle § 55 j. n. nelze sečísti. Jde o nárok, který patří k příslušnosti soudu okresního (§ 49 (1) j. n.) a poněvadž nároky, jež patří na okresní soud, nelze ani se souhlasem stran přenésti na krajský soud (§ 104 j. n.), trpí napadený rozsudek a celé řízení zmatkem podle § 477 (3) c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by věcně rozhodl.
Důvody:
Okolnost, že zažalovaná pohledávka pozůstává z celé řady položek, z nichž ani jediná nedosahuje hranice pro věcnou příslušnost sborového soudu, nevylučuje, aby shodnou vůlí stran nebyly uvedeny tyto v takovou skutkovou a právní souvislost a nemohly býti sečteny tak, aby tvořily jednotný právní důvod nároku žalobního. Bylo úmyslem stran (§ 863 obč. zák.), že žalovaný bude odebírati celoročně zboží na úvěr, které, jakož i platy konané budou zapisovány do odběrní knížky žalovanému za tím účelem vydané a že takto odebrané zboží bude vždy každý rok súčtováno a jevící se nedoplatek buď zaplacen neb převeden na nový rok a vše súčtováno opět jako jediná položka ke konci nastávajícího roku, až do ukončení tohoto obchodního spojení. Tímto ujednáním pozbyly pak jednotlivé kupní smlouvy charakteru samostatných právních poměrů, neboť strany daly najevo, že nemají býti rozlišovány. Není proto podkladu, aby mohly žalobcem samostatně býti také uplatňovány, třebas nešlo o kontokorentní poměr v technicko-právním smyslu slova. Šlo o právní poměr analogický běžnému účtu. Bylo by také neúčelným takto účtovanou pohledávku, vyplývající jako jedinou z odběrné knížky na základě ujednaného zvláštního obchodního poměru rozkládati na řadu samostatných položek.

Citace:

č. 14087. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 55-56.